Attila Marcel

Taková ta francouzská pohádková fantastika zasazená do skutečného světa současnosti, která jako kdyby navazovala na "Amélii", ale nemá v sobě tak silný příběh, jen pár celkem dobrých nápadů a sem tam nějakou tu figurku, která dovede svým chováním, vystupování, nebo prostě něčím zaujmout. Celkově to ale tak dobré není. (09.06.2016)

+3* režisérovi filmy mám rád a tak musel přijít na řadu i tato komedie. Z jeho nastoleného stylu nijak extra nevybočuje, tentokrát se však jedná o hraný film oproti přechozím animovaným, ale to zvládl i živými herci ;-) Atmosféra je budována dobře a kdo má rád milé ujetosti jako od Jean-Pierre Jeuneta, nebo Wes Andersona, tak by měla potěšit především nekomerční fanoušky. Za sebe jsem spokojený a víc se filmu bude vyjímat lepší trojhvězda, než slabší čtyřka. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.12.2017)

Barevně skvělé, hudební čísla povedená (nejvíc se mi líbí asi ta, kdy je Paul v postýlce, všichni se nad něj sklánějí jak sudičky a ta maminka mu zpívá, že je jedno, čím bude, stačí, že bude šťastný z maličkostí. Ach), ale přesto tomuhle filmu něco chybí. Nějaké dotažení do konce tu postrádám. Svět (a stejně tak film) nelze založit na proustovské madlence a barvě á la Amélie, i když bychom si to všichni samozřejmě strašně moc přáli. Přesto chci Atillu Marcela vidět znovu a znovu a to zejména (paradoxně k mému komentáři) zejména kvůli Mme Proust a jejích houbičkách, které vás přenesou do světa vzpomínek, dětství a štěstí (no a někdy neštěstí). (04.08.2014)

Za svůj filmový život jsem již bohužel viděl ledacos, aby mě smířlivá lidská komedie o střetu zakonzervované zkostnatělosti s nezávislou živorodostí na ploše jednoho domu a parku nějak výrazně stimulovala. Navíc v takto smířlivé formě s nesmělými pokusy o humor, které působí dojmem, že je někdo dopsal až během natáčení a hercům se do nich moc nechtělo. Potenciál komedie se u mě vyčerpal u nápisu "fuck the menuet", potenciál dojemného dramatu již před několika lety. Leč úvodní záběr je super. (08.07.2014)

Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení. (28.11.2014)