Week-End

Vůbec se nedivím, kam až politická situace ve Francii v květnu 1968 a na pár dalších měsíců dospěla, když jsem teď sledoval tenhle film a skrze celé to politické pozadí v tom zneklidněně vnímal, jak mladí rebelové spolu s levicově orientovaným lidem tenkrát asi smýšleli a jak si svobodu ducha představovali, když byli schopni tuhle pouť za svobodou překlopit až do anarchie. Kdybych neviděl ten rok vzniku, spíše bych tipl, že Week-End vznikl až v druhé polovině roku 1968, možná 1969 a již nastalou situaci umělecky reflektuje. Jean-Luc Godard se holt pohybuje na zcela odlišné politické vlně, než abych s ním dokázal souznit, nicméně dávám 4 hvězdičky, protože filmový zážitek to byl vážně skvělý. Celý příběh se odehrává v jakémsi surrealistickém světě plném anarchie, do něhož se hlavní dvojice dostane přejetím obrovské kolony aut v protisměru, a v němž jsou na denním pořádku brutální autonehody, objevují se tu podivní umělci v kostýmech jakoby z jiného světa a žánrově se film z road movie stále více přesouvá do postapa. Film obsahuje nejednu skvělou scénu, dokáže být ve vizuálu, vykreslení prostředí či různých příhodách nápaditý, nejednou jsem se tu i nahlas zasmál, aby mě záhy úplně zamrazilo – asi nejvýstižněji bych to popsal na pasáži se zácpou aut, během níž se přes ty vtipné a groteskní nápady dostáváme během jediného dlouhého záběru až k realisticky ztvárněné tragedii na cestách. Na mě film výborně fungoval v dramatické i komediální rovině, kamera včetně záběrů krajiny a atmosféra onoho světa jsou často působivé a kdyby si Godard odpustil pár nechutných momentů (úvodní vyprávění Mireille Darcové o perverzním lesbickém sexu či dlouhý záběr na krvavé psí maso) a kdyby vygradoval celý film daleko silněji podaným závěrem, asi jdu s hodnocením ještě výš. Jean Yanne se tady do budoucna měl od koho naučit, jak se dělá originální a zábavná satira (nejen) ve víru levicové politiky. Pro mě jeden z nejzábavnějších Godardů. [80%] (13.09.2022)

Goddard sa proste nepodal hlavnému prúdu a nezmenil svoje filmárske pravidlá. A to točiť filmy, ktoré síce nedávajú zmysel, ale paradoxne sú zmysluplné. WEEK END je pre mňa zatiaľ jeho najlepším počinom, a to jeho režisérsku ´´genialitu´´ akosi nemusím. Je to technicky dokonalý snímok s mnohopočetnými scénami a situáciami, pri ktorých sa nemôžete nepozastaviť. Jean-Luc si u mňa týmto trochu polepšil. (31.08.2018)

Sloboda-rovnosť-bratstvo. Sex-násilie-politika. Majetok-rodina-štát. Otroctvo-socializmus-kapitalizmus. Ježiš-Marx-Engels. Mesto-vidiek-príroda. Weekendom sa možno inšpiroval Cronenberg, keď spojil autonehody a sex v Crashi, Tarantino, keď spojil humor s extrémnym násilím v tom, čo dnes nazývame postmodernizmus. A tvorcovia Kobry 11 musia trpieť závisťou nad počtom havarovaných áut v tomto filme. Week end je zámerný anarchistický bordel, ktorý sa zahráva s očakávaniami diváka, zvyknutého na klasicky vystavaný dej, so žánrami a s posolstvami, vyjadrovanými v množstve dialógov a predovšetkým monológov, ktoré nie je možné všetky na prvý krát pochytiť a premýšlať nad nimi. Bohužial forma a zastaralosť filmu spôsobí, že znova si ho už asi máloktorý dnešný divák pustí. Ježiš bol komunista, Godard bol socialista, sloboda je násilie, svet je anarchia, vraždiť je prirodzené, pochádzame z oceánu, ktorý nie je tak hlboký, ako ľudské srdce, návrat z mesta na začiatku filmu do lona prírody na jeho konci. To všetko za prítomnosti tej najprirodzenejšej ľudskej vlastnosti, krutosti. Week end sa možno odohráva v postapokalyptickej budúcnosti, možno je to iba film vo filme. (29.01.2013)

K artu a artovym filmom ma doviedol jednak kultovy Orson Welles a jednak David Lynch s Mazaci Hlavou a Lost Highway. Jean -Luc Godard tiez tocil filmy artove, avantgardne,. surrealisticke, fajne. Teda rozhodne to neni film pre povedzme Verbala aalebo Stuntmanmika, ti to zadupu do zeme. Tazko sa o tom nieco pise, kazdopadne cesta plna filmovych a literarnych postav, lavicovych intelektualov a ruralnych laviciarov je fascinujuca dodnes. Druha polka bola plna politizovania, preto vidim asi tolko nizkych hodnoteni : 87 % (06.02.2018)

Těžko objektivně hodnotit... první polovina je skutečně silná, perfektní filmařina, satira jako řemen a místy celkem slušná ujetina, která navíc skvěle odsejpá... bohužel přijde druhá polovina a... politizování. naprosto nesmyslné, nudné a zdržující děj...a bojím se, že v tu chvíli nejde o satiru na "prázdné" politické promluvy, ale že to Godard (který se vlastně právě nacházel na počátku svého "revoltujícího" období) myslel vážně... škoda, že do té doby geniální film se stává "lokální" záležitostí (filmařsky ale pořád na té správné vlně)... Spravedlivé by asi byly tři hvězdy... já sám jsem schovívavější a filmu bych dal i přese všechno pět... ale pokusím se o objektivitu :) (30.07.2006)