Půlnoční dítě

Až príliš veľké množstvo žánrového klišé a vizuálneho gýču. Nichols tu asi vzdáva hold jednej, či skôr viacerým nesmrteľným klasikám sci-fi, lenže robí to aj napriek indie feelingu pateticky a pseudoumelecky. Mám dojem, že všetko vo filme som už videl inde a väčšinou lepšie spracované. Polnočné dieťa je pre mňa jeden z filmov, ktoré sa snažia až príliš a prudko na to doplácajú. (11.09.2018)

Tentokrát tak tak tři hvězdy. Nebýt (jako u Nicholse téměř zpravidla) výraznější pointy, byla by to čistá nuda. Sama pointa ani není přiliš dotažená, takže v kombu s pochudlou a kolotočoidní cestou k ní je to asi nejslabší autorův snímek. I tak ale Jeff Nichols stále za pozornost stojí, v ranku nezávislé tvorby má pořád co říct. 50% (29.01.2017)

Prvních zhruba 30 minut naladí na silně atmosférickou a komorní sci-fi podívanou, která by eventuálně mohla řešit zajímavé věci po stránce psychologické či spirituální. Později se bohužel vyprávění obrátí a utápí se v pomalém tempu, které tvoří primárně velice strohé a dlouhými pomlkami vyplněné prázdné dialogy. Příběh se tak výrazně neposouvá, nijak nepřekvapuje a nezachraňuje jej ani pár opravdu poutavých záběrů, přičemž by rozhodně neuškodilo kdyby jich bylo o mnoho více, jelikož si o to Midnight Special opravdu říká. I přes lehce uspávací režim tvoří Jeff Nichols výjimečně tíživou atmosféru, podobně jako tomu bylo v Take Shelter, čemuž výrazně dopomáhá i jeho dvorní herec Michael Shannon. Navíc se do toho vkládá dunivá mysteriózní hudba a „lens flares“ evokující další počin J.J. Abramse. Již čtvrtý celovečerní film velmi nadaného režiséra, který svůj filmařský um rozhodně nezapře, tak působí jako lehce zabitý a) nezkušeností v rámci náročného sci-fi žánru b) nedostatečně vyhrazeným časem pro scénář. Volím spíše druhou variantu, jelikož ani závěrečná pointa s následným ukončením nenašla své místo mezi kladnými momenty. Na závěr nutno vyzdvihnout klučinu, kolem něhož se celý film točí a bez váhání by se mohl přidal k partě v Stranger Things. [60%] (30.01.2017)

Film, který nemá absolutně žádnou chybičku, takže si zaslouží plný počet. Má svůj vlastní styl vyprávění, který mi padl do noty. Scifárna, která dokáže vtáhnout do děje a nepotřebuje k tomu žádné monstrózní lokace ani efekty. A aby toho nebylo málo, tak Wingo tomu dal dokonalý hudební doprovod. Chci víc takových filmů! (18.08.2016)

Jednoduchoučký příběh, který se zpočátku tváří strašlivě tajemně, aby posléze předčasně splaskl jako špatně zavázaný pouťový balónek. Není schopný udržet v přijatelných mezích vlastní chatrnou konstrukci - a tak vás rezignovaně vláčí z místa na místo a patrně doufá, že si vystačíte s vlastní fantazií a dějovou linii si uzpůsobíte podle svého: Občasné vakuum si něčím vyplníte, neobjasněné souvislosti si hravě domyslíte a logické chyby bez reptání opravíte - nebo velkoryse přehlédnete. Chyba není v rozpočtu, ale zcela jednoznačně ve vypravěčských schopnostech duchovních otců "Půlnočního dítěte". Slabé 2* (09.07.2018)