Nepřítel třídy

Na střední škole jsem v hodině němčiny chodil venčit učitelce Konečné psa. Hodina němčiny soustředěná kolem děl Thomase Manna by mě zaujala asi mnohem víc. (Nebo si to jen myslím?) Asi ne, během další školy jsem německy přečetl jeho celé dílo. A do Proseče (12. 1. 1936 přijel T. Mann do Proseče převzít dokumenty, na jejichž základě získal ještě téhož roku československé státní občanství a cestovní pas) to mám dvě hodiny na kole. Problémem filmu ale nebyl Thomas (ani Heinrich) Mann, nýbrž "jinakost". Učitel byl jiný ne vzhledem k třídě, ale ke každému z žáků zvlášť. Nesdílel jejich city, nesmál se jejich vtipům, nechtěl si je získat žádnými lacinými prostředky. A tak stačila záminka (třída je dobrý model masy), aby došlo k mocenskému souboji o její ztotalitnění - tedy k tomu, z čeho žáci obviňovali učitele). Režisér (a scénarista) Biček dosadil do středu děje Mannovu myšlenku o tom, že smrt už není problémem zesnulého, nýbrž pozůstalých. Nevyhýbá se jí ani v samotném závěru, kdy se mrtvá Sabine prochází po výletní lodi a žádný z žáků ji už nevnímá, nevidí a možná ani nezná. Recenzent Dadel oprávněně schválí slovinské školství. Moje dcera je učitelkou němčiny na gymnaziu a domnívám se, že nepřečetla ani jednu německou knihu. (22.01.2015)

Den před koncem festivalu se mi konečně podařilo nalézt film, na který jsem letos celé Vary čekala. Slovinský Nepřítel třídy narozdíl od takového Chlapectví nebo Kalvárie není snímkem, o kterém jsem slyšela už před jeho zařazením do festivalového programu, nicméně o to silněji na mě zapůsobil. A pravda je taková, že mě tento realistický, nepříjemný, vyhrocený konflikt mezi třídou a učitelem chytl od první minuty a nepustil mě do závěrečných titulků. Variety sekce holt zas jednou válí, Igor Samobor je mým letošním hereckým objevem a jedním z mých největších letošních festivalových pochybení bylo nejít na první projekci filmu, kterou uváděl režisér Rok Biček. #TeamZupan (12.07.2014)

Horkokrvní mladí potrebujú v hľadaní seba mať jasne vymedzené hranice osi dobro-zlo. A tak v rôznych situáciách s podporou vždy fungujúceho symptómu davovej hystérie označkujú zodpovednú nemorálnu špinu alebo naopak morálne čistého hrdinu. Tu sa hrdinom triedneho kolektívu stane doteraz viacmenej prehliadaná spolužiačka, ktorú do panteónu spravodlivých bojovníkov vynesie jej sebevražda. Kolektív čoskoro identifikuje zodpovedného. Je ním strohý nový triedny učiteľ, ktorému sú vzdialené navonok dávané emočné súznenia s triednymi náladami. Navyše učí nemčinu a tak je situácia jasná: nacista - úchylák - emočný mučiteľ - vrah. Trieda pod vedením rodiacich sa lídrov rebeluje. Stupňujúci odpor je filmovo veľmi precízne skúmaný z viacerých strán a rovnako tak postoj k obvinenému učiteľovi. Vnímanie situácie žiakmi, učiteľským zborom, riaditeľkou i rodičmi je skvele nielen dialógovo ale i strihovo, čím nenecháva priestor na ďalekosiahlu nudu. Poznámka: Do istej miery išlo o reflexiu udalosti, ktorú režisér sám zažil na škole. V tejto súvislosti by ma zaujímalo, či prejavenie názoru študentského kolektívu, vymedzujúceho sa nielen voči konkrétnej osobe učiteľa, ale neskôr k celému systému fašistickej výučby, vo forme pirátskeho obsadenia školského rozhlasu, svojvoľnej ignorácie výučby, odchádzania z triedy, napadnutia učiteľa a pod. malo aj v praxi tak mierne sankčné/ trestajúce dôsledky. Pretože ak áno - tlieskam slovinskému školskému systému, ktorý má zmysel pre rebéliu v mene síce akokoľvek pochybnej, no v srdci úprimne nesenej zástavy odporu voči nespravodlivosti! (09.11.2013)

Dechberoucí drásavá schýza z jedné třídy, přehnaně pedantského učitele, děsivé události a omezeně chladnokrevných reakcí studentů, pro jejich věk však tak pochopitelných... Se sebevraždou jedné studentky se každý - studenti, učitelé, ředitelka i rodiče - vypořádávají po svém, neexistuje však správná reakce, dochází tedy k hrozivým konfrontacím a vyhroceným situacím... Všude plno strachu, hysterie, obviňování...Thomase Manna, rvaček a breku. Příběh, jež se na střední škole režiséra odehrál i ve skutečnosti, posloužil nejen jako výborná terapie a možnost nadhledu nad situací pro originální aktéry, ale jako příležitost k mnohým životním otázkám pro diváky. (07.07.2014)

Vy Slovinci buď zabíjate iných alebo seba samých. Prečo žiť? A je tak sebecké sa zabiť? Samovražda je od nepamäti citlivou otázkou. Tento film to chytil za pačesy, hoci jednoznačné odpovede, ak nejaké vôbec sú, nedáva. Zato nastavuje zrkadlo danej situácii tak verne, až ma napadlo, že možno existuje jeden národ, ktorý je mi predsa len mentálne bližší ako Češi. Sú to Slovinci. IFF BA 2013 (08.11.2013)