Století Miroslava Zikmunda

"Já musím být vděčný okupantům, že mě dokopali k tomu, že jsem začal evidovat archív." Tak tomu říkám pozitivní přístup k životu. Miroslav Zikmund si dokázal vzít z každé doby to, co mu nabídla a představil se jako velká osobnost. Taky se mi líbilo, že přiznal, že na cestách s Hanzelkou fungovali jako obchodní zástupci Tatry. Ono taková úžasně futuristická Tatra 87 se po válce musela prodávat sama. Mně se tento dokument zkrátka líbil, ale bylo by mi příjemnější, kdyby obsahoval méně servilního poplácávání po zádech a více těch úžasných cestovatelských záběrů. Ovšem jedinečná byla chvíle, kdy si přečetl, kdo ho udával na STB: "Přikláním se teď na stranu těch, kteří tvrdili, že je lépe neznat jména těch, kterým věřili. Takže dělám za tím tečku a ... jsem zklamán." (06.10.2016)

Zajimavy clovek, nezajimavy dokument. Problemem je uz to otrocky chronologicke vypraveni, ale predevsim rozhodnuti nechat herce predcitat zaznamy ze Zikmundovych deniku. Ty se vetsinou omezuji na strohy popis vseobecne znamych historickych udalosti a maji malou vypovedni hodnotu. Vrcholem je pak otresne vlezly hudebni doprovod. Ovsem na nektery z puvodnich dokumentu Z+H se ted rad podivam. (06.03.2021)

Momentky z exotických krajín, ako krátke scény a fotografie sú pre mňa najpríťažlivejšou pasážou filmu, pretože obsahujú určitý vintage štýl, ako zo starých hraných filmov nakrúcaných v exotických krajinách. Nasledujú sekvencie už nám dobre známe, zábery z rokov 68 a 89 sme už videli v mnohých dokumentoch. Poteší a dojme záver, kedy Zikmunda čakajú pred jeho domom desiatky obdivovateľov a pýtajú si od neho autogram. Aj do knihy Cez Kordillery, ktorú mám tiež doma a rád si ju v lete prečítam. (03.03.2021)

Velkolepé vzdání pocty tomuto slavnému československému cestovateli, který s Hanzelkou projel v temných dobách totality pořádný kus světa. Stále jsem si říkal, jaktože mohli tak jezdit a nebyli za to tehdejším režimem perzekuováni. I nejen tuto otázku mi tento dokument zodpověděl. Zároveň mi ale sám ukázal, že perzekuováni byli, nýbrž kvůli prosbě, aby odjeli tanky z ČSSR roku 1968. Dokument se nezabývá pouze cestami, mezi kterými mě nejvíc překvapilo přenocování na jedné z egyptských pyramid. Velká část je věnována tomu, co tu bylo po vítězném únoru a především, jak bylo s dvojicí Hanzelka a Zikmund nakládáno po roce 1968. Ovšem kolik toho samotný Zikmund zažil ukazuje již samotný úvod dokumentu, kdy si přesně pamatuje, co dělal v den, kdy byl spáchán atentát na Heydricha a byl očitým svědkem s K. H. Frankem po druhé světové válce. Bylo to dlouhé století Miroslava Zikmunda, který stovku přežil a jak sám odpověděl, zda to bylo šťastné či nešťastné století: "Je to podle úhlu pohledu". Celý dokument je plný spoustou archivních záběrů, záběrů z jejich filmů, ukázek jejich knih a fotografií. Podle mě vynikající dokument. [1768. hodnocení, 84. komentář, 85%] (12.12.2020)

Životní vzpomínání téměř stoletého muže plného energie, který prožil svůj život naplno. Je to sice klasický oslavný dokument o české osobnosti, ale díky Miroslavově upřímnosti se nebojí odkrývat i temné stránky a bolesti ve vztazích. Dobře vysvětluje svou minulost, například o vstupu a odchodu z komunistické strany, nebojí se přiznat své chyby a naivitu. Potěšilo mě jak vyznal, že vysvětlení chůze po žhavých uhlících, které podali v dokumentu V moci ohně a bohů asi nebylo správné. Sám jsem ve svém komentáři k tomuto filmu napsal, že to vysvětlení zní srandovně. Muž, který neváhá po padesáti letech přiznat svůj omyl a nebojí se věci uvést na pravou míru. Takový muž si zaslouží úctu. (28.01.2024)