poster

Století Miroslava Zikmunda

  • anglický

    Old Man and the World

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Storočie Miroslava Zikmunda

Dokumentární

Česko, 2014, 97 min

Režie:

Petr Horký

Scénář:

Petr Horký

Kamera:

Pavel Otevřel
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ****

    Krásný dokument, především díky osobě Miroslava Zikmunda a působivých dobových záběrů. Trochu mi vadilo to, že si tvůrci nedali práci a nesladili podobně i své současné, jimi natočené záběry. Ty jsou vizuálně dosti obyčejné a nezajímavé, což je škoda, jelikož taková osobnost, jakou je Miroslav Zikmund, by si něco podobného zasloužila. Nevím proč většina dokumentárních filmařů žije v představě, že dokument je jen a pouze o obsahu. Není. 8/10(5.1.2016)

  • zette
    ****

    Fakt pekny dokument o Miroslavu Zikmundovi. Jeho zivot je tak pestry a dlouhy, ze jen tezko udelat dokument, ktery by odpovedel na vetsinu otazek, ktere v divakovi zustanou i po konci filmu. Je zde ale spousta zajimavych vypovedi z jeho zivota a vyprav, kterych se rovnocenne ucastnil s Jirim Hanzelkou. Bohuzel, treba pasaz kolem zlinske divadelni hry je zbytecne dlouha a vuci zivotu tohoto cestovatele dost nepodstatna, stacila zminka. Kdo ma rad tuto cestovatelskou dvojici, ten bude mit rad i tento film. Zikmund si ve svem veku drzi obdivuhodnou formu a kondici. Skoda, ze na rozdil od jinych uzivatelu jsem presvedcen, ze tato dvojice je mezi nasi mladezi temer zapomenuta. Ze ve svych petatriceti letech budu treti nejmladsi v ostravskem kine Art, toho dukazem...(12.9.2014)

  • Lukrecie
    *****

    Výborný dokument, krásné zpracování. Myslím si, že z archivu pana Zikmunda bylo určitě tuny materiálu a muselo být nesmírně těžké se tím probrat a následně film sestříhat. Ještě bych se ráda dočkala dokumentu, který bude pouze o jejich cestování - fotky, filmový materiál, je to naprostý unikát. :)(3.11.2014)

  • anais
    *****

    Tématem, i vkusným zpracováním, je to povinnost.(4.1.2016)

  • Enšpígl
    *****

    Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept.(4.9.2014)

  • - Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)

  • - Miroslav Zikmund zpočátku neměl o natáčení tohoto dokumentu zájem. Teprve když mu režisér Petr Horký vysvětlil, o co se bude jednat, souhlasil. (Terva)

  • - Stranická legitimace Miroslava Zikmunda, která byla použit v dokumentu, je jeho vlastní. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace