bratr.Milan

Nevím, co máte v kapse u kabátu vy, ale lotyšská animátorka Roze Stiebra tam má tvorečky, kteří žijí svá vlastní dramata, jako by je napsali společně William Shakespeare s Tove Janssonovou. Pátou hvězdu dávám za nádherné zpěvy dětského sboru, které sem sednou jako třicet vajec do plata.

Zdá se, že je úplně jedno, co Jean Négroni říká, jeho hlas proniká do srdce a dotýká se archetypů. Byl-li jste francouzský režisér ve druhé polovině dvacátého století a chtěl, aby váš dokument, nebo filmová esej měla hloubku jako Mariánský příkop, tak jste nechali komentář namluvit tomuto divadelnímu herci. Poprvé jsem ho slyšel ve filmu "Rampa", pak v "Také sochy umírají", posléze v "Dʼun lontain regard" a nyní v "Bassae". Filmová esej či rozjímání nad ruinami chrámu velmi připomíná filmy Chrise Markera, i když na rozdíl od nich není tak komplexní a inteligentní. Je poklidnější a více se odpoutává od země a rozplývá ve fantazii, než-li Markerovy jasné a pevné poetické myšlenky. Mám rád tuto francouzskou tvorbu, jejímž základem je inteligence.

Tohle jsem asi ani nemusel vidět. Moc nerozumím, proč takové filmy vznikají. Být součástí natáčení bych nechtěl. Takovou matku bych nechtěl. Film si pamatovat nechci. Snad ho brzy zapomenu.

Tak zase jsem se podíval na další kanadský animák. Příběh je vlastně hloupost a o ničem, páč smrt s tebou nevyjednává. Přijde jako nezvaný host, je tu a jdeš na věčnost. - Animace a hudba u tohoto zimního krmení ptáků je krásná. A stařeček má opravdu dobrou paměť. Schválně, jaká je vaše první vzpomínka? Moje první je pohled z kočárku vzhůru na tvář dívky, která pomáhala mojí mámě a vozila mě po vesnici. Inu, jednou to přijde, třeba se mě smrt zeptá na tuto vzpomínku. Ale nejspíš jenom přijde a já poslušně půjdu. Co taky jiného?! Zvláštní! Dnes jsem si při rozjímání četl Platónův popis, jak umíral Sokratés. „Mysli na to, jak umřel Sokratés a Kristus a snaž se každý den žít, tak, aby sis s nimi mohl jednou sednout a popovídat u kávy.“ Kéž se mi to podaří. Jsem zvědavý, o čem se budeme bavit. Asi to budou nějaké obyčejné věci. Už se na to těším.

Nenechte si kazit svůj duchovní zážitek a vytrhávat se z buddhistické meditace, která se těžko hodnotí hvězdičkami. Tož takový vtípek! Co k tomu dodat? Nic. Dnes jsem tento zvuk použil také, ovšem na své vousy.

Vážně existuje organické spojení Jana Švankmajera, Járy Cimrmana, Karla Zemana a geniální hudby Zdeňka Lišky?! Vůbec jsem o existenci tohoto filmu nevěděl. Okamžitě ho zařazuji mezi nejlepší Švankmajerovi filmy a dávám mu šest hvězd.

Nevím, co NASA a Elon Musk dělají, že už tolik let nedokáží vyrobit kosmickou loď a podniknout cestu na Mars. Pořád jen slibují, dávají termíny, které následně odsouvají. Vždyť to přece nemůže být tak složité! Kapitán Avanti Planetaros s doktorem Krafftem dokázali během dvou let vyrobit funkční kosmickou loď už v roce 1918 a podniknout s ní cestu na Mars i zpátky. Netvrďte mi, že za sto let nepokročil vědecký pokrok a výzkum natolik, aby se nemohla uskutečnit druhá cesta s lidskou posádkou na Rudou planetu. Naši slavní vědci tam poslali jen pár sond a vozítek. Alespoň jsme díky nim zjistili, že bohužel i tak technicky a morálně dokonalá civilizace, jako byla ta marťanská, může během půl století svou domovskou planetu totálně zlikvidovat a změnit jí z rozkvetlého ráje plného života na mrtvou rudou poušť. Tu buď následně opustili, nebo v horším případě zahynuli spolu s ní. Bohužel jsme s nimi od první výpravy kapitána Planetarose nebyli v kontaktu, takže nevíme, co se tam stalo za katastrofu, než jsme poslali první vozítka. Ty už nalezli jen vyschlou planetu téměř bez atmosféry. Doufám, že druhý let lidské posádky na Mars objasní příčiny této děsivé katastrofy, abychom se poučili, a neudělali to samé s naší krásnou modrou planetou. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem přišel na důvod, proč pořád čekáme na další cestu na Mars. Kapitán Planetaros byl totiž skutečný vizionář a muž hluboké víry, který tu cestu vnímal jako boží poslání. Narozdíl od naškrobených vědců z NASA a chladného kalkulátora Elona Muska, neváhal dát v Sázku svůj život, i život celé své posádky. Jakmile měl hotovou loď vyrazil rychlostí dvanáct tisíc kilometrů za hodinu jako novodobý Columbus vzhůru přibližně směrem, kde byl Mars. Nezdržoval se nějakým propočítáváním trasy, nebo přemýšlením nad riziky, ale plně se spolehnul na modlitbu a víru v Boha. Ten ho nezklamal a skutečně ho dovedl do vytouženého přístavu na Rudé planetě, kde se setkali s vrcholem vyspělé marťanské civilizace. Na to současní vědci a astronauti nemají odvahu a víru už vůbec ne. Protože se s tohoto důvodu nejspíš druhé cesty na Mars za svého života nedočkám, jsem rád, že byl pořízen tento filmový záznam prvního letu. Pozor následuje velký SPOILER! Nejen, že to kapitán Planetaros všechno zvládnul, ale navíc si z výpravy přivezl životní lásku, se kterou to pravděpodobně neměl jednoduché (to už film neukazuje), protože to byla fanatická šiřitelka marťanské víry, kterou chtěla předat jako apoštolka celé planetě Zemi. Přišla nás naučit tajemnou vesmírnou pravdu, která měla zachránit lidstvo. Ale pravděpodobně se jí to nepodařilo, protože ji pak po letech musel znovu hlásat John Lenon s kapelou Beatles v písni „All You Need Is Love.“ Možná, že se jí Lenon naučil od oné mimozemšťanky, nebo viděl tento film. A protože se stal slavnějším, podařilo se mu marťanskou modrost rozšířit do světa lépe než jí. Důležitou součástí této pravdy bylo také, že máme jíst jen ovoce a zeleninu.

Podíval jsem se na karneval Michaely Pavlátové bez zjišťování si informací předem a ono je to o úplně jiných zvířátkách, než jsem si myslel. Ups, překvapení! A co to dělají ti králíčci s ušima?!

Že má Chaplin i jeho pravěkou minulost, jsem netušil, ani že ho uvidím jako neandertálského alfa-samce. Samozřejmě mu ani v pravěku nechybí buřinka a hůlka, kterou ovšem časem vymění za pořádné kyjisko. Jinak mě jeho pravěké dobrodružství moc neoslovilo. Považuji to za jeden z jeho slabších filmových kousků.

První film od Dona Hertzfeldta „The meaning of Life“ se mi nelíbil, tento druhý už mě zaujal. Zvláště jeho animací, zvukem a hudbou znázorněné temné stránky šílené duše jsou výborné. Monologu jednoho obyčejného blázna sluší jednoduchá animace. Donovi pětimužíci jakoby z oka vypadli animovaným postavičkám průkopníka filmové animace Émile Cohla. Vltava Bedřicha Smetany samozřejmě potěšila.