Babadook

Varování: The Babadook není klasickým hororem o démonech a patrně budete zklamáni, pokud si ho jako takový pustíte. Trailer (jinak výtečný!) se dopouští klasického prohřešku - jsou v něm obsaženy téměř všechny scény, ve kterých ústřední strašidlo vystupuje. Film však naštěstí není tak úplně o něm. Příběh: Amelia (Essie Davis) žije sama se svým malým synem Samuelem (Noah Wiseman). Amelii za tragických okolností zemřel manžel a v současnoti ji trápí silně problematické chování Samuela, jehož největší zálibou se stala výroba relativně nebezpečných zbraní a silně vyvinutá dětská upřímnost (takže rád říká, jak mu umřel táta a občas rozlobeně napadá ostatní děti). Tady se musím zastavit a hned na začátku říct, že oba herci předvádějí naprosto FENOMENÁLNÍ výkony. Každá scéna, v níž jeden nebo druhý zažívá libovolné psychické napětí, se stává extraktem čiré psychopatie a divák má nevyhnutelný pocit, že se do dvou minut stane něco apokalypticky strašlivého (třeba že matce narostou pařáty a utrhne synovi hlavu). Nic z napsaného nemyslím nikterak ironicky - když například Amelia zažívá své insomnické návaly nenávisti, jde z ní větší strach, než ze všech hororových bubáků za poslední tři roky. Místy nechybí moc k tomu, aby předváděla totéž, co Isabelle Adjani v proslulé podchodové scéně ze Żuławského Posedlosti. Babadook si ale dává moc velký pozor na to, aby náhodou nesklouzl do grotesknosti. Vraťme se k příběhu. Amelia před spaním čte Samuelovi pohádky. Jeden večer nechá volbu knížky na něm a v ruce jí přistávají záhadné rudé desky s nápisem Mister Babadook. Ty ovšem neobsahují roztomilé pohádky, nýbrž strašidelně ilustrovanou říkanku o tajemném Babadookovi, který by chtěl pustit dovnitř a trochu pocuchat nervy i životy neúplné rodině. Amelia je samozřejmě zděšena a snaží se knihy zbavit (neúspěšně). Přízrak Babadooka začíná být čím dál zřetelnější a následkem je nevyhnutelný stav, kdy se z matky se zmagořeným synem stávají magoři dva. Výsledku napomáhá rovněž fakt, že ani jedna z postav není příkladným hrdinou - Samuela byste nejraději uškrtili navzdory vědomí, že má zjevné psychické problémy a Amelia je cokoliv, jen ne matka roku. Hororové složce filmu rozhodně nechybí mrazivost a vydařené výtvarné ztvárnění, nicméně nenabízí nic, co bychom tu už neměli. A nevadí to. Jak výborné herecké výkony, tak i hororová linka v první řadě umocňují psychologickou rovinu, jež si jako metaforu a vizualizaci vybrala konkrétní objekt/postavu. Ač ani takový nápad není ničím novým, Babadook je v jeho používání převelice jistý. Pro méně chápavé se v níže uvedených spoilerech pokusím objasnit, jak je příběh vystavěn a proč matčina deprese = Babadook (toto tvrzení samo o sobě spoilerem není, takže mě nemusíte kamenovat). Následující text obsahuje SPOILERY!! Děsivá nadpřirozená postava totiž vstupuje do hry ve chvíli, kdy matka přistihuje syna ve sklepě, kde jsou uloženy věci po jejím zesnulém manželovi (staré rány jsou rozjitřeny, Babadook se objevuje). V kombinaci s problémových chováním syna upadá matka do čím dál těžší deprese (což demonstruje zvýšená Babadookova aktivita). Nakonec nezvládá ani každodenní úkony, jako například řízení auta, pokec s kamarádkou nebo pokus o racionální řešení problémů na policii (Babadook je v těchto scénách často viditelně přítomný jako katalyzátor stresu). Situace má jasné kontury, které odpovídají skutečnému vlivu psychických problémů na rodinu (matka Babadookovi podléhá, syn se ho bojí a je traumatizován). Když deprese v kombinaci s nespavostí vyvrcholí, matka přeruší veškerý kontakt s okolím a začíná být nebezpečná sobě i synovi (což je ztvárněno tak, že se Babadook v tuhle chvíli nachází přímo v ní). Přemoci pomyslného démona může samozřejmě pouze mateřská láska, což se stane - existence syna nakonec přesvědčí matku, že se problém musí vyřešit (ztvárněno tak, že syn víceméně vymýtá Babadooka z matky). Následuje epická scéna souboje s Babadookem, kde vyvrcholí absolutně všechny myslitelné složky filmu a přichází nezbytný happy-end. Zdůrazňuji, že happy end tu není žádnou slabinou - celý film je de facto jedna velká deprese a závan naděje byl prakticky povinností. Protože ale nic není absolutní, v samém závěru filmu matka se synem sbírají červy a chodí krmit Babadooka do sklepa, kam ho zahnali (opět symbolika - sklep je místo, kde leží pozůstatky velké bolesti; společné krmení ztvárňuje stmelení rodiny, společné řešení problému a snahu udržet ho na uzdě). KONEC SPOILERŮ Aby bylo jasno - výše zmíněné nepovažuji za kdovíjak velké objevitelství; dokonce si ani nemyslím, že by na to trochu přemýšlející divák nepřišel sám. Film funguje především proto, že svůj nápad zrealizoval maximálně efektivně, nebojí se být nekorektní, má skvělé výtvarné provedení a je sestaven natolik pečlivě, že žádná jeho scéna není zbytečná. A ještě jednou opakuji - oba herečtí představitelé v hlavních rolích odvádějí fenomenální výkony. The Babadook je celovečerním debutem australanky Jennifer Kent, která ho natočila na motivy vlastního krátkometrážního Monstra. Lecos v něm funguje dobře všeobecně: působivě zlověstná atmosféra drží krok s psychologickým terorem a obojí až do samého závěru konzistentně graduje. Rozvážné tempo, absence krvavosti a pečlivé výtvarno na úkor přímočarých triků patrně odradí/bude nudit příznivce hororového středního proudu, celek však těžko zklame kohokoliv, kdo pátrá po kvalitním filmu. P.S. Jsem přesvědčen, že výsledku výrazně pomohla skutečnost, že ho napsala i zrežírovala žena. Zhruba stejně, jako Predátorovi prospěl fakt, že ho točil chlap. Kopie vlastní recenze pro Filmserver (18.12.2014) (méně) (více)