Freedomfighters
Freedomfighters
Režie:
Vicente ArandaScénář:
Vicente ArandaHudba:
José NietoHrají:
Ana Belén, Victoria Abril, Ariadna Gil, Laura Mañá, Loles León, Jorge Sanz, José Sancho, Antonio Dechent, Antonio Iranzo, Miguel Bosé, Sergi Rubió (více)Obsahy(1)
Druhá polovina třicátých let 20. století. Ve Španělsku zuří občanská válka, která se načas změnila v sociální revoluci. Lidé se bouří proti všemu, co je po staletí utlačovalo – vládě, zaměstnavatelům, církvi. Hoří kostely, všichni jsou si rovni, lidé konají kolektivně. Mladá jeptiška Maria ze strachu před revolucí prchá v převlečení z kláštera. Osud ji však zavede nejprve mezi prostitutky, následně mezi revoluční anarchistky z organizace Mujeres libres, s nimiž zažívá všechny strasti i slasti – boj žen proti dvojímu útlaku - patriarchátu a kapitálu, boje v zákopech i ulicích, anarchistickou svobodu, lásku k bývalému knězi, protifašistickou frontu i zradu revoluce… Maria se tak postupně zbavuje v klášteře naučené podřízenosti, aby konečně uskutečnila jedno rozhodnutí sama za sebe. (eraserhead666)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Konečne poriadny film na tému občianskej vojny v Španielsku, zachytávajúci aj priame boje, vojnové zverstvá a drancovanie, ktoré sú síce sústredené do druhej polovice filmu, ale zato presvedčivo stvárnené. Je to osviežujúce zistenie, že sa v množstve filmov, ktoré zobrazujú hrôzy španielskej vojny detskými očami (Girasoles ciegos, Lengua de las mariposas, Bicicletas son para el verano...), opisujú uplakané krivdy v období "postguerry" (13 rosas), alebo vnucujú tendenčné drísty (napr. Santuario no se rinde), či dotýkajú sa vojny okrajovo (Laberinto del fauno, Saldados de Salamina...), našlo aj dielo, ktoré prinieslo akciu. Libertarias sa mi páčil podstatne viac ako toľko ospevovaný Land and Freedom, ktorý sa mi zdal upätý. Tu nechýbala ľahkosť, ani zmysel pre humor, nadšenie, tragické emócie a drsnosť života. ()
MOŽNÉ SPOILERY: O Španělské sociální revoluci bylo filmů natočeno hned několik a tenhle patří mezi ty známější, které dokonce prosvištěly českými art a klubovými filmy. Libertarias (česky známé jako "Anarchistky", nebo "Volné a svobodné") je (nejen) o Mujeres Libres (Svobodné ženy), organizaci španělských anarchistek bojujících jak za osvobození se zpod útlaku státu a kapitalismu, tak i za osvobození se a vymanění zpod diktátu patriarchátu (a to i v samotném anarchistickém hnutí). Revoluce a anarchistické povstání je v plném proudu. Začínají hořet první kostely (coby znak církve - odvěkého nepřítele svobody nejen tehdejší doby, kdo něco ví o tehdejší situaci - např. o kněžích, kteří z kostelních zvonic stříleli do lidí bojujících proti fašistickým frankistům - ve Španělsku a postavení tehdejší církve, zřejmě pochopí), jeptišky fasují obyčejné oblečení a rozutíkávají se domů. Jedna z nich, Maria, se, spolu s několika prostitutkami, náhodou dostává k Mujeres Libres. Takřka celý svůj život byla zvyklá učit se zpaměti různé části bible a dělat to, co se jí řekne, proto se tak chová i k anarchistkám, k jedné z nich přilne natolik, že bez ní neudělá ani krok a nazpaměť se učí dlouhé citace z anarchistických autorů P. A. Kropotkina a M. A. Bakunina. Spolu s nimi prožívá nepochopení některých mužů, platonickou lásku kněze, který se dobrovolně přidal k anarchistům a revoluci, první boje v ulicích a následný odchod na frontu. Tenhle film nemohl skončit dobře, to je jasné od samotného začátku. Anarchistky a jejich kolegové ze zákopů jsou přepadeni ze zálohy, znásilněny a podřezány. Přežívá akorát Maria, kterou může zachránit to, že přizná, že je/byla jeptiška. Po tom, co prožila a co ji v náručí umírá jedna z anarchistek, to však neudělá. Film má několik "sporných" momentů. Jeden z nich komentoval již v časopise Svobodná Mysl jeden z recenzentů filmu. Jde o moment, kdy je Maria přítomna popravě kněze a její soudružka jí to není schopna vysvětlit. Na to si recenzent v SM ztěžoval, já si naopak myslím, že je to přirozené, nikdo nikdy neví všechno, nebo neumí přesně vysvětlit, co si myslí, nebo chce. Nikdo není vševědoucí a mě by možná v tomto kontextu zase vadilo, kdyby to vysvětlit uměla, připadalo by mi to moc agitační a jako snaha omluvit to. Ač s tím nemusíme souhlasit, tyhle věci se prostě tehdy děly (viz. výše). Druhým momentem je, když Durruti ve filmu řekne, že nechce ženy na frontě. Podle Abela Paze (pamětníka a účastníka Španělské sociální revoluce) tohle niky neřekl a ženy začaly být z fronty stahovány až po Durrutiho smrti. Přesto všechno se mi film hodně líbil (už jen proto, že o zapojení anarchistů a anarchistek do Španělské občanské války se (ač bylo obrovské) takřka vůbec nemluví a neví), je docela dobře a realisticky natočený a vyvolal ve mě dost silné emoce. Nedělá totiž z anarchistek žádné hrdinky, ukazuje i jejich chyby (nechat se ztrhnout agitační propagandou, odříkávat naučené fráze atd.) ()
Drsný a syrový pohled na 60. a 70. léta v konfliktech zmítaném Španělsku.Výtečný vyprávěcí um vytváří ojedinělou podívanou na příběh dvou přítelkyň v čele osvobozenecké revoluce.Vincent Aranda,známý svými poněkud tvrdými a nekompromisními zásaha do ženské psychologie režijně zválá na jedničku a trochu nenápadně poukazuje na "Las cosas de mujeres" v minulosti,které jsou ale právě ty záležitosti tak spjeté s dnešní dobou.Mistrovská práce. ()
Možná znáte tuhle flamencovou písničku, text se zpívá francouzsky (pozná se, že zpívá Španěl), jen refrén libre libre que yo soy que yo soy yo soy libre španělsky (škoda, že nějakou notu sem nemohu hodit). Má švunk podobný jako tento film o mujeres libres. Maria, která drží anarchisticý děj alespoň trochu pohromadě, sice vymění bibli za Kropotkina a Bakunina, ale její náhled na svět se mění jen pozvolna. Ostatně, kdo může říct, že chápe španělskou občanskou válku (na rozdíl třeba od ruské). Já ji dokáži nahlížet jen jako stůl pokrytý kartami otočenými lícem nahoru, z nichž si evropské mocnosti vybírají ty, které jim sedí nejvíce, aby je mohli otočit, čachrovat s nimi a připravovat se na finální pokr. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Španielsku v rozmedzí od 17. apríla do 21. októbra 1995. (MikaelSVK)
Filmový počin z řady děl, věnovaných letům Španělské občanské války, konkrétně z rozsáhlejší skupiny děl, zaměřených na vykreslení (zkreslení) republikánské strany: Země a svoboda, Dotek motýla, 13 růží, Guernica, Gernika. Tento konkrétní kousek se zaměřil na anarchisty, primárně na organizaci autonomních anarchistek Mujeres Libres (Svobodné ženy), zasazujících se krom všeobecných sociálních cílů i o práva žen, které dle nich muži (anarchisté/ne-anarchisté) ignorují. Film lze vnímat dvojím způsobem. Lze se zaměřit jen na jeho tvůrci předkládaný obsah a na formu, jakou je prezentován. V této rovině spokojenost - povedené hlavní postavy, s osobitými charaktery; nejen vážné, drsné scény, ale i scény humorné, dovádivé. Soustředit se pouze na tuto rovinu, nelze se ubránit a skupinka anarchistek (mužské postavy mi přijdou jen jako kompars) si získává sympatie. Jenže je tu druhá rovina vnímání obsahu tohoto filmu, ta kde jste si vědomi, že sledujete snímek typu „Bylo, nebylo“, ve kterém je vám servírován pokřivený obraz „dobra“ a „spravedlnosti“. „Bylo, nebylo“ ... za nevím kolika řekami a horami se mladičká jeptiška Maria, po svém vynuceném útěku z kláštera, který má být vypálen, setkává se skupinkou revolučních anarchistek z Mujeres Libres. Pohádkový příběh pokračuje - neboť nebylo-li by dílo pojato jako pohádka, skončila by životní pouť jeptišky velmi záhy. Takto, díky předkládané slušnosti filmových anarchistek, které se zběsilého pronásledováním církve republikánskou stranou neúčastní, se může jeptiška Marie připojit k revoluční skupině a spolu s ní se vydat z Barcelony (kde bylo protirepublikánské povstání potlačeno) na bojiště - do zákopů, - do pouličních bojů a dál. Jenže vy víte, že křik, který se ozývá hned zpočátku filmu „smrt kněžím“ byl republikány surově realizován. Od přepadávání klášterů, vypalování a drancování kostelů, přes ničení obrazů, soch, znesvěcování hrobů, po mučení a vraždy duchovních i laických věřících. Film, snad aby se pokusil předstírat objektivitu ukáže vraždu biskupa, připustí znesvěcování liturgických předmětů (revolucionáři navlečení do církevních rouch, střelba na sochy, na kostelní zvon, strhávání křížů), přizná primitivní chování vůči kulturnímu dědictví Španělska, především vůči dědictví jakkoli spojenému s církví (hořící hranice s obrazy, sochami, knihami; vypalované kostely); zkrátka my – proletariát – proměníme Španělsko v trosky, ale ty trosky budou naše. Při sledování, pokud nejste levicový fanatik, vás nemůže nad filmem předkládaným korektním jednáním anarchistů s představiteli duchovenstva, jímat než smutek – u vědomí, jakých zvěrstev se republikánská strana na představitelích Církve a věřících dopouštěla. Pochopitelně - dnes se toto stále častěji omlouvá; i ve zdejších komentářích - duchovní byli zabíjeni (že byli před smrtí většinou brutálně mučeni, o tom se taktně pomlčí), ale oni si to zasloužili, protože „z kostelních zvonic stříleli do lidí“. Na filmu bych ovšem ocenila humor. Dále možné chápat jako SPOILER. Humor záměrný - zapálený proslov o svobodě žen pro prostitutky: „Láska musí být svobodná. Ne kupovaná.“ „Co říká?“ „ Že jsou taky děvky, jenom za to nechtěj prachy.“ Nechtěný humor, kdo zná rétoriku komunistů, tomu už úvodní scény zavání absurdním humorem. (Nicméně zde se možná zapojil i překlad - titulky od anarchismus.org): „V Barceloně a Madridu je armáda poražena díky hrdinskému úsilí pracujícího lidu.“ „Svébytná vůle lidových mas, které mohou dokázat vše, pokud jsou sjednocené a pozvednuté rozhodnutím zvítězit.“ () (méně) (více)