Whiplash

Naprosto zasloužená ocenění (včetně Oscara) pro J.K. Simmonse za skvěle ztvárněného Fletchera. Ten tu vystupuje jako záporák, který chce ovšem jediné. Vymáčknout ze všech to nejlepší. Hereckým projevem a výsledným výkonem ani o moc nezaostává hlavní protagonista, takže film, který stojí hlavně na oněch dvou a skvělé hudbě, má vše, co potřebuje. Jeden z nejlepších hudebních filmů vůbec. Řemeslná kvalita. (16.10.2017)

Až na dřeň... :-) Další z nominovaných na Oscara. Nechci spoilerovat, takže komentář zkrátím na to, že pokud máte rádi hudbu, nejlépe jazz a bicí nástroje a netradiční techniky motivace k excelentnímu výkonu, pak si pusťte tento film. Představitel učitele hudby předvádí zapamatování hodný výkon... "Not quite my tempo..." Jasných 5 ;-) (30.01.2015)

Kde je hranice pozitivní, ale hlavně negativní motivace ? Kde to zavání šikanou. Tenhle film jde ještě dál. (17.02.2015)

Vyborny film a intenzivni zazitek. Do J.K. Simmonse vstoupil demon serzanta Hartmana z Full Metal Jacket. Jinak je to ale ujety, travit cely zivot treningem aby zahral na milisetinu presne song nekoho jineho, misto toho aby ten cas venoval kreativne sve vlastni hudebni tvorbe. Jeste, ze jsem nikdy nesel na hudebni skolu. 8/10 (21.02.2015)

Démonický J.K. Simmons vs "já-tě-kurva-zabiju" Miles Teller v extrémně vydařeném hudebním dramatu, o němž se bude ještě dlouho mluvit. Lahůdka. 10/10! (24.02.2015)

Podobně jako Kleopatra, ani já jsem Fletcherovi ty jeho alibistický plky nežral a u filmu jsem si několikrát řekl, jestli toho kluka ještě vůbec baví hrát. Na druhou stranu to, co postavy říkaly, se krásně prolnulo s tím, co nakonec dělaly, takže to celé v rámci svého světa dávalo smysl. Snad možná až moc fuckově-pohádkový smysl, ale dávalo. Plus famózní Simmons. (17.08.2015)

Delikátna púť za dosahovaním maximalistickej výkonnosti a zžitím sa s jednou činnosťou, akoby bola iba ona samotná stelesnením vesmírneho a fyzického snaženia. Výborná chémia medzi ústrednou dvojkou, nie náhodou Fletcher pripomína kouča Cartera, avšak Whiplash je lepšie napísaným filmom. Množstvo objektivovej detailizácie ako prvok zhutnenej mizanscény dosahuje vysokého účinku a málokedy svojim účelným zámerom vyslovene odrádza, priam naopak. Dopĺňa políčko za políčkom ako obohacujúci spôsob kapacity širšej vnímavosti podobne ako zdanlivo nepredstaviteľná cesta úsilím za dosahovanou magickou kúzelnosťou tejto vznešenej činnosti - hraním jazzu. Whiplash je dôkazom, že i komerčne menej pokryté projekty môžu medzi nezávislosťou a plnokrvnou zážitkovosťou zohrávať vzácne rovnocennú rolu. Predstavuje vzťahový i umelecký temporytmus zložitosti, ktorého viažu ústrania a nejednotný postup pri hľadaní finálnych ciest. Ladne sa ním prevetrajú banálne poučenia životom, ale i hlbšie prieniky bez lacnejšej tézovitosti, hoci záver ho trošinku zrádza z týchto chodníčkov. (01.11.2017)

Yess! To prostě nemá chybu, Miles Teller bubnuje jako o život, což vlastně není ani tak daleko od pravdy, protože pod vedením despotického (čti démonického) mistra Simmonse mu o život vlastně tak nějak jde. A někdy i doslova. Je to pohled do cesty za snem tak tvrdé a na dřeň, že by se i Jágr zastyděl jak moc málo hokeji věnoval... Natočeno je to perfektně, Jazz je geniální a OST si pouštím v podstatě non-stop. Lehce zamrzí otevřený konec, který vnucuje vlastně dost kontroverzní otázku, ale odpovědi se divák nedočká. Většinou nemám rád takhle otevřené konce, málokdy to tvůrci sežeru jako "natolik geniální, že konec si musíš domyslet sám podle různých náznaků". Většinou spíš tvůrce netuší jak to má vlastně zakončit, tak to ani neuzavře a konec zabalí do papíru tajemna a ještě převáže mašlí umělečna. Já nevím, ale ty otevřený konce jsou fakt zlo, nekoukám na to abych si vymýšlel svůj příběh, to se přece nemusím koukat na nic a můžu si vymýšlet jen tak pro sebe... Každopádně Whiplash je asi nejlepší "hudební" film a i když mám v těle rytmus asi jako Rytmus a udržet ho dokáži hůř než devadesátník moč, neustále jsem si poťukával prstama do rytmu Tellerova neskutečného bubnování. Yes!! 5* (25.01.2015)

J.K. Simmons jako hlavní psychopat v depresivním bubenickém thrilleru se závěrem, který by ani John Doe v 7edmičce nevymyslel. (02.02.2015)

Závěrečných ovací vestoje se sice boží Andrew v samotném filmu nedočkal, ale jeho bubenické orgie je sklidily alespoň ode mě. Jakkoli totiž film otevřel zápletku pomalu, přesně v duchu ponoukání k rychlejší a rychlejší hře Simmonsovy postavy mě postupně rostoucí tempo Whiplash (a Caravan) vtahovalo víc a víc a jak samotný průběh filmu, tak i brilantní závěr nedaly jedinou minutu na vydechnutí a zamyšleí se nad dějem. Jenže právě kvůli některým jeho částem můj potlesk, potažmo nadšení, neměly příliš dlouhého trvání. Zpětně totiž vzpomínka na neúměrná kvanta dramaturgických berliček, jejichž jediným účelem je ještě o kousek víc vyhrotit už tak napjatou situaci, dost zásadně kazí zážitek. Nejspíš jen kvůli nim se nakonec jako nadšenec do (nejen) jazzových bicích musím zdržet absolutního hodnocení. Nicméně co se týče okamžitého efektu filmu, těžko najít jiný, kterým bych se za rytmu vynikajícího soundtracku nechal tak ladně unášet. (08.03.2015)

Jsou filmy, který v divákovi nezanechají nic a pak jsou filmy, který toho zanechají tolik. Whiplash je jedním z nich. Při sledování jsem zapomněla na všechno kolem, chvilkama i na to dejchat. Tenhle film má v sobě tolik napětí, každá scéna je promyšlená do puntíku, každej záběr má smysl, perfektní herecký výkony, obyčejnej a přesto oslnivej příběh, do toho ta hudba a doslova krev a pot.... celý to spolu perfektně hraje. (17.05.2021)

Whiplash strhne, pohltí, nadchne, vytvorí krásnu bublinu... PRÁÁÁSK!!! Splasne, vyšumí, zamrzí. Scenárske barličky emočnými výbuchmi do prázdna na zbytočno, umelé vyhrocovanie vypätých situácií... výsledok je žiaľ kontraproduktívny. Mrzí ma to, rozbeh bol dokonalý (priam famózny), výskok nepodarený, dopad uspokojivý, výsledok mierne nadpriemerný. Hodnotenie výrazne ovplyvňujú famózne výkony dua Teller a Simmons. (12.01.2015)

Neskutečný film, od kterého jsem vůbec nic nečekal, snad jen dobrý výkon J. K. Simmonse. To jsem dostal, ale navíc jsem dostal možná nejlepší film roku 2014. Takhle strhující tempo už jsem dlouho neviděl. Na konci filmu jsem doslova křičel, proč to sakra končí? Tady bych klidně snesl ještě o něco delší stopáž. Výborné herecky i režisérsky. (18.01.2015)

4,5* Jde to až na dřeň, že temer nedychate. Film, ktery se dostane pod kuzi. Videt to podruhy nechci a Miles by si minimalne nominaci na Oskara zaslouzil. (26.01.2015)

Zas tak moc se toho na plátně nestane, ale ono to bohatě stačí. Stačí dva výteční herci (zvlášť ten starší), výborný scénář a skvělá režie s kamerou. No a je o dokonalost postaráno. (06.02.2015)

Ambiciózní jazzový film? No, těžko uvěřitelné, ale proč ne. Whiplash sice trpí absencí sympatických postav, ale je plný výborné hudby a vygradovaný je potom přímo do absolutní hudební extáze. Muzikanti ocení, hudebilové budou nevěřícně čučet s otevřenou hubou. Fantasticky podané hudební drama, jaké tu nebylo už léta. (13.02.2015)

Strhujúca audiovizuálna predohra, ktorá vyvrcholí do dokonalého HUDOBNÉHO ORGAZMU! (07.05.2015)

Neskutečný film - naprostá slast!!!100% (17.01.2015)

Tak tohle byl teda nářez! Bubeník, jinak řečeno hráč na bicí, byl pro mne dodnes nedoceněnou osobou... Vždy vzadu, mimo záběr kamer a přitom tihle jedinci odedřou vlastně nejvíc... Strhující film, jedinečné finále...až jsem se zapotil! (25.01.2015)

Letos jsem to s těmi favority akademické smetánky pořádně zanedbal! Ve snaze napravit toto politování hodné selhání jsem proto začal s Whiplashem. Český distributor se opět vytáhl velice jadrným překladem "Nejlepší bubeník světa", který hned v úvodu odnáší veškerou dynamiku originálu. Co shazuje název, však dohání snímek sám. Osobně nejsem zrovna věrným fanouškem jazzu, ale v tomto případě bych mohl s klidem přivřít obě oči a nechat se unášet zběsilým tempem Tellerových paliček. Jenže to není pouze bubnování, které filmu vdechuje ten správný říz. Whiplash staví hlavně na staccatových dialozích a až masochistickém souboji učitele s žákem. V některých pasážích se sice už lehce přehání, ale jinak je jak Teller, tak především Simmons čistá extraliga. Už dlouho jsem neslyšel tolik originálních nadávek jako právě z úst holohlavého démona, motivující své ovečky k výkonům až za hranice všech možností. Úplně největším knokautem je však samotný závěr, jenž je krvavější a hutnějších než většina soubojů na život a na smrt. Má to všechno. Napětí, spád, herecké exhibice i elektrizující pointu. Zdá se, že někteří plešatí by se na tenhle koncert opravdu mohli zastavit. (27.01.2015)