Karu Süda - Medvědí srdce

Dost podprůměrný film, který drží nad vodou krásné záběry přírody. Jinak je to místy až k nesnesení. Zejména ty slaboduché průpovídky hlavního hrdiny, jako když např. poté, co vystřelí na medvěda, řekne: "Netrefil jsem." To si fakt mysleli, že jsme tak blbý a nepoznáme, že netrefil? Nebo rádoby mudrc Dutý ořech. Ten se tam vždycky objeví, pronese nějaké "moudro" a zase mizí. Jenže on je vyloženě trapný. A potom celá ta "zápletka" s Emily... No prostě hrozný smotanec. (08.09.2008)

Tenhle film nelze doporučit milovníkům přírody ani příznivcům lehčí erotiky, byť obojího je tu ke koukání dost. Proč? Protože se určitě nechcete dívat na zabíjení chlupáčů medvědů, roztomilých veverek a nevinných sobolů či se mlsně olizovat při pohledu na bobra v místech, kde už ho dnes žádná nepěstuje. Tyhle momenty mi z hlavy jen tak nevymizí, bohužel, ale na 100% vím, že už ráno si nebudu pamatovat nic z tohohle zmateného příběhu (i když je fakt, že jsem moc pozor nedával) ani z té špatně nasnímané sněžné krajiny, nad kterou se jinak dá v reálu asi uslintnout .. (28.01.2014)

Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno. (02.07.2008)

Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. (01.07.2008)

Pop: Co se to tu děje? Niko: Svatba. Pop: A kdo vás oddal? Niko: Duch Jeniseje. Pop: No vidiž. Máte mé požehnání. Niko: Díky žes nám popřál spoustu dětí a spokojenosti. Pop:(ke Guitě) Jak se jmenuješ? Guita: Guita, po matce. Niko: a řekneš nám ty své jméno? Pop: Já jsem duch Jeniseje. Jeden z nejlepších dialogů co jsem kdy ve filmu slyšel. Celý tenhle snímek je prodchnutý severským mystičnem, a kouzlem, dokonce mi nevadil ani dabing, ale rád bych jej někdy viděl v originále. (11.10.2008)