Fargo - Season 4

Nemám ve zvyku komentovat každou řadu zvlášť, vždy jen celý seriál najednou - a tuto zásadu musím zrovna tady porušit. Zatímco první tři sezóny byly variací motivů z původního Farga, ta čtvrtá se vymyká, a nemá se stylem bratří Coenů již vlastně nic moc společného (a to včetně žánrově spřízněného Millers Crossing). Jde vlastní cestou, vypadá spíš jako další Boardwalk Empire, ale tady se mi to nelíbí - místo, aby to pomohlo originalitě, jí to spíš ubírá - těch mafiánských opusů je mnoho a mnohem lepších. Změna dobového zasazení přitom vypadala jako dobrý nápad, pomáhají pěkně sesazené scény s hudbou, používají se tu zajímavé slovní obraty, ale už to prostě není vtipné, zbyla jen manýra. Postavy jsou stejně vypatlané, jako obvykle, ale tentokrát jsou mi navíc všechny úplně ukradené a krajně nesympatické. Cris Rock potom je totální miscast, a vůbec to nedává. Celkově se jedná o velké zklamání, mám chuť dát ještě o hvězdu míň, a s tímto seriálem už do budoucna nepočítám. (02.12.2020)

fakt mě tady v týhle řadě baví jak si Hawley hraje s popkulturníma odkazama mafiánskejch filmů. všechno plyne přirozeně, nikde se záměrně netlačí na pilu. scény, který mají bejt výrazný výrazný jsou, ale ne nijak trapně. neni tady nic novýho a objevnýho, ale jako celek to funguje naprosto v pořádku. při čekání na pátou řadu si tohle asi dám ještě jednou. (02.07.2022)

"Life is nothing but a competition to be the criminal rather than the victim." _____________ Tam, kde všichni SJW a woke fanatici žalostně sbíraj kramfleky, tak přesně tam ikonické Fargo bezprecedentně exceluje. Leč Noah Hawley, dle mě nejtalentovanější scenárista současný televizní sebranky, buď přes první diskovlnu koronapičusu moc prokrastinoval, anebo se přidal do sekty lazy writerů.... Čtvrtá série si sice udržuje svý klasický žánrový proporce - když vezmu v potaz dosavadní syntézu seriálu - ale v mnoha ohledech vyzní velmi antiklimaticky, a evokuje velmi zmatečnou mozaiku rádoby random vygenerovaných kriminálních storek, jež na sebe velmi sporadicky navazují. Což nemusí být nutně pejorativum, ale v rámci téhle kultovky je to neodpustitelný stigma a těžce promarněný potenciál. Radši ani nemluvě o hereckém charismatu Chrise Rocka, kterého jsem zpočátku považoval za tahouna příběhu - ale skutek utek. Velmi výrazně zde až akutně chybí ta komplexní scenáristická sofistikovanost, díky níž Fargo vždycky tak notoricky vybočovalo z regulérní seriálové rutiny - navíc kontinuita s předchozími řadami je prakticky nulová a skalní fanboys mohou tak jedině žalostně šoupat dřevákama. Mezi superlativy a jiný plusový devizy se tak bezesporu řadí typicky Coenovský černý humor, filozofický synekdochy které slouží jako kritika americké společnosti a nihilistická existenciální moudra. Nelze taky ani opomenout klasický étos show, tedy (doslova) pestrobarevné panoptikum kuriózních postaviček - nejpozoruhodnějšími vagabundy jsou bezpochyby Timothy Olyphant a jeho šmakulózní obsese mrkví, taliánský šibal Schwartzman který si každou scénu krade pro sebe, no a manipulativní sestřička Jessie Buckley která je takový chodící clusterfuck. Přestože jde ve výsledku o kvalitativně ambivalentní řadu, stále je mnou mülované Fargo nejen v rámci krimi žánru nadstandardní pozlátko současné quality TV a seriálového neo-formalismu........ [VERDIKT: 7,9 negr-amotných gangsterů z 10] (02.12.2020)

Fargo je i ve své 4. sérii fakt dobrou filmařinou, na kterou je radost se dívat. Styl, ironie, hravost, kamera i celková výprava - všechno tak, jak to má být. Jen ten scénář prostě tentokrát příliš netáhne a ty opravdu dobré momenty (devátý díl) jsou spojené spíše s formální, než-li obsahovou stránkou. Celá série je co do scénáře rozvláčný build-up a čekání na něco, co vlastně ani pořádně nepřijde. (01.10.2023)

Za mě nejmíň zajímavá série. I tady po fargovskym způsobu absurdní a bizarní náhody ovlivňujou celý dění, což je super leitmotiv celýho "universa" - tzn. filmu i seriálu (jako třeba rozpoutání války gangů dětskou flusačkou, projímadlo v koláči a dojezd při bankovní loupeži...), a jsou to přesně tyhle bizarnosti, který na tom mně osobně přišly nejzajímavější. Ke zbytku jsem si už ale takový pouto nevytvořil - kromě teda fyzickýho odporu k psycho sestřičce Oraettě, který jsem upřímně přál, aby nějak pomalu a bolestivě trpěla. Fajn bonbónkem pro mě byla role Andrew Birda, jehož písničky miluju. (30.12.2023)