Kes

Ten kluk, kterého si ve školním fotbalovém utkání nevyberou jako posledního jenom proto, že má jednoho od pohledu ještě neohrabanějšího spolužáka. Ten kluk, do kterého si každý rád kopne. Ten kluk, který se ze školy nemá kam vracet, Nic jako domov v tom obvyklém slova smyslu pro něj neexistuje. Ten kluk, který pochází z rozvrácené rodiny, má tyranského bratra, lhostejnou matku a nulové hygienické návyky. Tohle je jeho příběh a není to příběh nijak veselý. Vlastně jsem už dlouho neviděl tak depresivní film. Kes je v podstatě filmem o skomírající naději. Jediný světlý bod v životě malého pobudy Billyho má svou povahou blíže k věcem nadreálným, od země odtrženým. A jak dlouho se lze upínat ke snu? Na rozdíl od tematicky podobných filmů Do naha! a Billy Elliot je Kes oproštěn od veškerých komediálních či snad muzikálních prvků. Zůstalo holé torzo, syrové jako maso pro Billyho poštolku. Skoro všichni k sobě navzájem chovají nepřátelské city, všichni jsou však stále lidmi s pochopitelnými motivacemi. Film přináší celistvý obraz té druhé, špinavější tváře Anglie 60. let (průmyslový sever), který má nejen nadčasovým ústředním příběhem stále hodně co říct. 85% Zajímavý komentář: kleopatra (25.04.2007)

Zaujímavý príbeh jednoduchého chlapca, ktorý je síce čiastočný nespratník, ale s nástupom záujmu o živého tvora (sokol myšiar) sa u neho vytvárajú pozoruhodné danosti ako cieľavedomosť a vytrvalosť. Bez nich človek-sokoliar nemôže napredovať v úsilí aspoň o čiastočné podmanenie si divokého tvora. Scény, kde malý lapaj hovorí v pred spolužiakmi nielen o svojej záľube, ale aj svojich pocitoch pri dosahovaní cieľov, má svoju silu. Rovnako, keď privádza učiteľa na strietnutie so svojim divokým tvorom. Pochváliť treba vykreslenie rodinného či školského prostredia, veľmi dobre vykreslené charaktery učiteľov (telocvikár je teda riadne zakomplexovaný koreň), spolužiakov alebo rodinných príslušníkov, ktoré dokopy pôsobia veľmi autenticky a civilne - nemusia však každému vyhovovať. Zaujímavé tiež je, že hoci príbeh je vedený z pohľadu malého hrdinu a jeho všemožných peripetií v živote, film vôbec nie je rodinný a potrebuje citlivo vnímajúceho diváka. Cítiť z neho istú poetiku. (30.06.2023)

Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. (02.11.2019)

Kluk, kterej si moc radosti v životě neužil. Vynikající David Bradley by si zasloužil Oscara, protože to, co předvedl, jsem u dětského herce snad ještě neviděl. Sociální drama je to až do morku kostrče a dýchne na vás beznaděj ve formě smrdutého dechu nenávistných učitelů a jiných obyvatel. Od Kena Loache jsem ještě nikdy nic neviděl, ale už teď je mi jasný, že chcu vidět všechno. (17.07.2008)

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)