Zázraky se dějí jen jednou
-
Miracles n'ont lieu qu'une fois, Les
-
Miracles Only Happen Once
Drama
Francie / Itálie, 1951, 98 min
Režie:
Yves AllégretObsah
-
Film francouzsko-italské produkce vypráví příběh lásky mladých lidí Francouze Jerôma a Italky Claudie. Poznali se při studiu na medicině a prožili spolu pár krátkých týdnů, jasných sluncem opravdové a bezstarostné lásky. Chtěli se vzít, ale zabránila jim v tom válka. Když se po jedenácti letech zase setkali, cítili mezi sebou pochopitelný odstup. Za jedenáct let se oba změnili, představovali si toho druhého ve vzpomínkách tak, jak se znali před válkou a skutečnost byla zatím jiná. Ale před vyhlídkou na další osamělost spíš už rozumově než citově se rozhodnou začít spolu nový život. (FILMOVÝ PŘEHLED 16 / 1954) (oficiální text distributora)
Film francouzsko-italské produkce vypráví příběh lásky mladých lidí Francouze Jerôma a Italky Claudie. Poznali se při studiu na medicině a prožili spolu pár krátkých týdnů, jasných sluncem opravdové a bezstarostné lásky. Chtěli se vzít, ale zabránila jim v tom válka. Když se po jedenácti letech zase setkali, cítili mezi sebou pochopitelný odstup. Za jedenáct let se oba změnili, představovali si toho druhého ve vzpomínkách tak, jak se znali před válkou a skutečnost byla zatím jiná. Ale před vyhlídkou na další osamělost spíš už rozumově než citově se rozhodnou začít spolu nový život. (FILMOVÝ PŘEHLED 16 / 1954) Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
ripo
Mladá láska, žhavá svou upřímností a bezstarostností, je mnohdy neopakovatelným zázrakem. Přijde — obyčejně — jen jednou v životě a probouzí v člověku, co je v něm nejsilnějšího i nejvíce tvořivého. Je-li pak rozbita, pociťuje to člověk nadlouho, nezřídka do smrti, jako bolestnou křivdu. Jerômovi a Claudii rozbila lásku válka, rozvedla je, nenechajíc sice zcela zapomenout, ale ubíjejíc vzpomínku pochybami a osamělostí; a třebaže mír jim opět dopřává sejít se, zůstává z jitřního zázraku již jen večerní chlad vzájemného odcizení, tím trpčí o vědomí, že se o své štěstí nepřipravili sami, ale že jim je ukradli jiní — lidé, kteří rozpoutali válku. Námět je nepochybně pozoruhodný. Přílišnou individualisaci a do určité míry výjimečnost příběhu vyvažuje barvité vykreslení milostného roznícení. Ta část filmu upoutá, dávajíc divákovi proniknout do rozevlátého nitra zamilovaných lidí, prožít s nimi s velkou účastí poetické a dotud šťastné drama. Škoda, že v druhé polovině, kde nejvíc bylo třeba ukázat tragický odraz války na citových vztazích mladých lidí — třebaže poněkud výjimečných — zabředli autoři do nejapného psychologisování, takže hlavní myšlenku se jim podařilo říci až narychlo a nepřipraveně v závěru: že totiž je třeba bránit lásku mladých lidi, chránit její zázračné štěstí před válkou. I tak vyznívá vsak závěr filmu vírou v život proti smrti, v přání míru proti válce. Pro tento poetický zpěv na lásku, jež bez míru nevydá své nejcennější plody — jakým proznívá celý film — si tohoto díla vážíme, třebaže mu všechny umělecké složky, včetně hereckých výkonů obou hlavních představitelů zůstaly mnoho dlužny. Filmový přehled 16/1954(10.1.2009)
-
sportovec
Jako první světová válka měla své remarquovské TŘI KAMARÁDY, tak má ta druhá své allégretovské ZÁZRAKY. Film působí jako zjevení: kvalitou zpracování i výběrem představitelů hlavních rolí. Nevyčerpatelný představitel romantických historických hrdinů i dobového současného dobrodružného žánru Jean Marais podobně jako rakouskoitalská herečka Alida Valli tu nepochybně hrají své životné úlohy způsobem, který vyvolává mrazení v zádech. Tehdy 36letý Marais nevšedně zvládá svou proměnu během 11 let podobně jako Alida Valli; její výkon v roli silné ženské osobnosti, která se neláme ani pod tlakem maximálně nepříznivých podmínek a poměrů, je stejně strhující jak v převálečné mussliniovské, tak v mírové Itálii prvních let První italské republiky. Dialog, v němž, poctivě, přímočaře, bez vytáček líčí svůj život, je doplněn Maraisovou odpovědí, doznávající, že prošel vlastně identickou zkušeností. Způsob, jakým bojují o svůj vztah, bolestná prozíravost, s níž sbírají drobty někdejšího milostného oslnění, jsou odzbrojující. ZÁZRAKY snad nejsou mimořádné; nejsou však ani tuctové a důslednost, s jakou sledují svůj hlavní myšlenkový směr, je přesvědčivý a strhující i po desetiletích, jež uplynula od jejich premiéry.(23.12.2010)
-
raroh
Klasická romance podaná však s francouzskou uměřeností, téměř bez patostu. Zaujala mě hudební stránka - využívají pro dobovou a náladavou zkratku typizující melodie (Schumann, zšansovatěle pofrancouzštělou Lili Marleen, dobové francouzské a italské melodie, vojenská hudba), které jsou pevnou součástí filmu. A pak sociální věrohodnost deroucí se víc a víc dopředu v poválečné části snímku (zde bylo vidět značné inspirativní ovlivnění neorealismem). Herecké výkony dokázaly představit předválečný mladický idealismus i životní realismus (setkávající se se stejnou naivitou nové generace, která jakoby z oka vypadla té starší) vycepovaný těžkým válečným obdobím, a to bez naturalismu a se scénářem bez šustění papíru.(18.8.2010)
-
honajz
Škoda zbytečně dlouhé stopáže a příliš dlouhé úvodní části. Kdyby byl film rytmizován jinak (zamilování se co nejstručněji a váha by ležela v závěrečné části příběhu), působil by myslím mnohem úderněji. Přes veškerou romantiku v podstatě protiválečný film. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zazraky-se-deji-jen-jednou.html(6.2.2010)
-
mortak
Není to špatný film, Marais je při své proměně během jednácti let velmi přesvědčivý, jenže všechno už tu bylo a lépe. Život těsně před válkou realisticky zobrazil Jean Paul Sartre v trilogii Les chemines de la liberté, válečný život v Paříži nejlépe vystihl Boris Vian...(27.3.2010)
