Stanice Soul

Neumírej, doprdele! Dlužíš mi prachy! Socky v socce. Povedený návrat k zombiím jako metafoře odcizení z konzumu, plus propracovaná ilustrace institucionálního zla a nebezpečné nerovnosti. Hye-sun a Ki-woong zápolí o přežití na hranici kuplířství a prostituce, jiní marně shánějí pro své blízké základní ošetření, to vše v podhoubí zářivého luxusu pro nemnoho vyvolených. Jestliže Romerovy sůvy se bez duše potácely obchoďákem, reakce nešťastníků ze stanice Soul jsou prudší. Jak zápas o přežití přituhuje, nevyhnutelně se ukazuje, že stát se nelítostnou zombie je vlastně logická odpověď. Kdybych se měl kam vrátit, nikdy bych nebyl ve stanici Soul. (21.01.2017)

V tomto filme sú korejci zobrazení ako národ ktorí len frfle, pohŕda každým navzájom a nikto nikoho nepočúva. Akože srsly? ešteže train to busan bol reálnejši. Uz by som si niekedy rád pozrel aj film kde ľudia žijú v súčasnosti a o zombie už počuli. Takto každý ďalší film začína s tým že nikto nikdy také ani nepočul zo žiadneho hororu kde ti filmoví ľudia žijú? 🙂 (19.03.2018)

Animace a obecně grafická stránka filmu „Stanice Soul“ je prvek, který nemusí sednout každému divákovi, ale zároveň je to stránka, která zaujme. A co si budeme povídat, animace byla zvolena tak, aby ani tímto způsobem nedošlo k žádnému zjemnění. Film je pořád drsný a jsou zde scény, z kterých bude mrazit. Ne, není to nic převratného v zombie žánru, ale je to zajímavá cesta. (30.01.2017)

Překvapivě zajímavý počin.. Dost oceňuju ten sociálně kritický motiv prostupující celým filmem.. Korejci tady totiž posunuli zombie subžánr z tradiční kritiky konzumu do kritiky společnosti která se nezajímá o existenciální potíže jednotlivce, nebo klidně i celé vyloučené komunity.. Je to dobře nakreslené a ve své jednoduchosti poměrně nápaditě napsané (překvapilo, že se to nakonec vyvrbilo dost jinak než bych předpokládal..) ... Zásadní nedostatek vidím především v dynamice(?) animace, kdy má jeden pocit, že postavy s obrnou ranila mrtvička.. Jsou to takové ty situace, kdy postava kterou honí zombík upadne a následně nesmyslně pomalu vstává, ještě si dvakrát oddechne, koukne doprava, koukne doleva (zombík se mezitím ze zadu rychle řítí) a teprve pak utíká dál.. Zní to jako pičovina, ale mě to trhalo žíly tak moc, že tady nakonec tu čtvrtou rudou hvězdu nedokopnu.. (06.11.2019)

Do třetice všeho zlého. Korejský horor v poslední době prožívá období temna a po komediální taškařici Gokseong či krajně nezáživném Train to Busan přichází rána z milosti v podobě ošklivě animovaného Seoul Station, který tuto korejskou hororovou agonii roku 2016 konečně ukončil. Jakožto zdejší hororový expert bych panu režisérovi Sang-ho Yeonovi doporučil, aby se raději věnoval sociálním dramatům a vyvaroval se těchto naivních pokusů o jejich propojení s hororem. Seoul Station totiž nemá opravdovému fanouškovi hororu co nabídnout. Atmosféra zcela absentuje. Kromě již zmíněné nepovedené animace pak diváka otravuje i přílišná ukřičenost dialogů či afektované chování jednotlivých postav. Závažné nedostatky lze spatřovat i v práci s kontinuitou prostředí. Na první pohled liduprázdný a především zcela poklidný Soul příběhu na uvěřitelnosti jistě nepřidává. Uděluji silnější jednu hvězdu a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (09.01.2017)