Les Assassins de l'ordre
Vrahovia poriadku
Law Breakers
Režie:
Marcel CarnéKamera:
Jean BadalHudba:
Michel ColombierHrají:
Jacques Brel, Paola Pitagora, Charles Denner, Michael Lonsdale, Luc Merenda, Didier Haudepin, Harry-Max, Roland Lesaffre, Jean-Roger Caussimon (více)Obsahy(1)
Soudce Bernard Level vyšetřuje nejasnou smrt recidivisty Saugeata, který zemřel během výslechu na policejní stanici. Z činu jsou obviněni tři vyšetřující policisté. Čím hlouběji se soudce Level dostává do případu, je na něj vyvíjen stále větší nátlak, aby vyšetřování ukončil, neboť policie a justice stojí na jedné straně. Soudci Levelovi je jasné, že se před ním někdo snaží pravdu skrýt, ale kdo a proč? (borsalino)
(více)Recenze (21)
Tyhlety kritiky justice, systému společnosti apod. uměla vždycky francouzská kinematografie, dobře vyobrazovat. A dokázal i to Carmé v tomto filmu, který zaujme na první pohled už jenom svým výstižným názvem a přesvědčivým bojovníkem Brelem, ale také jeho odporným protihráčem Dennerem. Tempo filmu velmi pomalé a zpracování klidné. Objeví se, pravda, i hlušší místa. Ale to je mi úplně jedno. Protože každý inteligentní divák, pozná v čem spočívá pravá podstata tohoto filmu. A kde je ta nadčasová pointa. Ovšem, ta zde není jenom jedna. To mám vždycky rád. Závěrečná scéna na schodech dává celému filmu zcela jiný rozměr. Jaksi ho pozvedává ještě někam výš. Nebudu zde psát nějaké moudro, které mi film řekl a jestli si myslím, že Level prohrál nebo vyhrál. To je už trochu subjektivní kolonka. Jak si to kdo vyloží, podle závěrečných Levelových slov je na něm. Takže jenom řeknu, že jsem viděl velmi přínosné drama, které bych doporučil. No a hlavně mě zase donutí k nějakým myšlenkám. ()
V Belgicku za zvláštnych okolností zomrel 28. februára 2018 v policajnej cele slovenský občan. Existuje dôvodné podozrenie, že ho v rámci vypočúvania zavraždili policajti, z ktorých jedna policajtka, podľa zverejnených záberov, pri mučenom Slovákovi veselo hajlovala. Film spred 49. rokov sa sústredí na súdne vyšetrovanie smrti muža, ktorého polícia zatkla pre podozrenie lúpeže o šiestej hodine ráno v jeho dome a o 12.00 toho istého dňa oznámila manželke, že muž zomrel. Samozrejme, že v dôsledku policajnej brutality. Videozáznamy však neexistovali, ozbrojené zložky a prokuratúra si navzájom kryjú chrbáty. Vyšetrujúci sudca a jeho blízki sú neustále zastrašovaní políciou. takisto je zastrašovaná a zosmiešňovaná hlavná svedkyňa. Ruka umýva ruku, zopár spravodlivých ešte revolučnú jar v policajných, sudcovských ani prokurátorských zložkách neurobí. Ako vidieť téma filmu je aj takmer 50 rokov od jeho nakrútenia neustále živá, pri policajných zásahoch neustále umierajú nevinní. Zásahy polície sa ututlávajú, trestaní sú len výnimočne a zväčša veľmi mierne. Otvorená ostáva otázka, či a ako budú trestaní belgickí policajti za smrť slovenského občana. Film pokračuje živou realitou. ()
Rozhlédneme-li se byť jen zběžně po starší francouzské produkci filmů, zjistíme, že zde uváděli za totality plno zajímavých a krásných filmových děl. Tuším, že Vrahové pořádku k nim patří. Jde zcela o nestandardní film z policejního prostředí, který se vymyká obvyklému kriminálnímu žánru. Režisér Marcel Carné se nechal volně inspirovat skutečným případem, který se stal v Bordeaux roku 1954 a přenesl ho interesantně do novější doby. Sluší se dodat, že ani u nás by filmový tvůrce možná nemusel pro podobný námět chodit daleko. Přestože se dnešní svět hodně změnil, tak jsem uvažoval nad hypotetickou otázkou: Jak by asi dnes odsoudila justice bohyně spravedlnosti své policejní bratrstvo v podobném případě? No nic, necháme to koňovi... Všimněme si raději herce par excellence v hlavní roli, jehož umění je třeba vyzdvihnout, neboť v užším slova smyslu jde o bravurní herecký výkon bývalého fenomenálního šansoniéra a také sympatického herce Jacquese Brela. Jen ještě dodám, že jde o skutečně mimořádný film, který na první pohled není patrný, ale je vzácně věrohodně pojatý. Nemluvě o tom, že tu najdete mnohé k zamyšlení, což není na starší film málo. ()
Opravdu děsivé... ()
Zase jeden z těch starých dobrých francouzských filmů, nad kterými si člověk postýskne "kdeže ty loňské sněhy francouzského filmu jsou?!". Deprimující závěr a sem tam zbytečná didaktická vsuvka jsou věci, které malinko drhnou, jinak je to veskrze povedené, napínavé soudně-kriminální drama. ()
Až zavřu ústa, která se mi otevřela v němém úžasu nad tím, co Francouzi dokázali natočit, možná budu schopna více slov. Tahle jen zkonstatuji, že šlo o fenomenální souboj dvou pánů herců, kterým nikdo nezavazel. Carné se svou slabostí pro šanzoniéry měl opět velmi šťastnou ruku při výběru představitele hlavní role. Zahrát ji by zřejmě zvládlo více lidí, ale ty náramně naivní oči by nikdo jiný než Brel neudělal. ()
Také souhlasím s panem soudcem v tom, že „nejhorší odpovědí na násilí je další násilí...“ Brilantně napsaný scénář rozevřel otevřenou kritiku policie, justice a systému společnosti, s jasným zaujetím tvůrčího stanoviska v něm reflektoval poměrně čerstvou záležitost studentských bouří v květnu 1968 a na pozadí toho dal vzniknout údernému souboji dvou stran v napínavém soudním procesu. Začátek s brutálním incidentem mě spolehlivě polhtil do dění, stejně jako rozjezd neobvyklého vyšetřování ze strany soudce Levela. Závěrečným procesem to všechno vyvrcholilo a dokonale mě uzemnilo v tom, že vždycky mohou existovat nejen oficiální, ale i jiní – morální vítězové. Byť filmové plátno zde patřilo v první řadě Jacquesu Brelovi, musím říct, že tentokrát mě o něco víc odzbrojil ve své negativní roli Charles Denner. Škoda, že uprostřed filmu párkrát došel dech i atmosféra, jinak by Vrahové pořádku mohli klidně naplno konkurovat mnohem známějším francouzským a italským thrillerům s kritikou systému (např. Poslední adresa). S mírným zklamáním musím říct, že jak jsem zvyklý téměř pokaždé u podobných filmů na mimořádný hudební doprovod, Colombierův soundtrack byl za mě v tomto případě otřesný. I přes drobné slabiny jsem ale za tento snímek velmi vděčný, za jeho zmíněné kvality a nadčasové poselství. 75% ()
Jeden z asi pěti šesti filmů staré francouzské (ko-italské) školy, který bez uzardění doporučím na zařazení do filmových učebnic a ještě k tomu přidám adjektivum: aktuální. Jacques Brel je ten nejlepší státní návladní, Charles Denner ten nejlepší obhájce. O dabingu nemíním ztrácet čas, zaslouží absolutní uznání, obsazení si přečtěte tady. Hudba na konci je pomyslnou oponou příběhu, který má do standardních měřítek hodně daleko. Závěrečný dialog pánů advokátů na schodech si mohu jen domýšlet, stejně jako "opileckou" pasáž před policejní stanicí, dochovaná kopie je o tyhle scény v české verzi kratší. Film, u něhož není důležitý výsledek (protože jak se to stalo, víme od začátku), ale proces, který k výroku soudu vede. Dobovka, na kterou bych bez váhání šel do kina, kdyby něco podobného dávali. A Cupák, už navždy nejlepší dabér všech dob. ()
Príbeh inšpirujúci sa skutočným prípadom sa točí okolo praktík, ktoré používajú policajti pri vyšetrovaní. Zmlátili podozrivého a ten následne podľahol... Prípad dostane sudca Level ( Jacques Brel ) a začína mravčia práca. Nemohol som sa zbaviť dojmu, že ak by režíroval film niekto skúsenejší v podobnom žánri, mohlo to dopadnúť lepšie. V každom prípade doporučujem. ()
Přišlo mi to zbytečně utahané a Brelovi jsem žel toho poctivce moc nevěřil. Jinak samozřejmě téma zajímavé, ale podané poněkud jednoznačně a černobíle. Je jasné, co se po divákovi chce, s kým má sympatizovat. Ano, samozřejmě, ten systém, kde větší pes m.dá, je jasně špatně a můžou na to časem dojet právě ti, kteří tomu pomáhali (jediná skutečně zajímavá myšlenka filmu), ale jinak jsou to jasně dané teze, přes které nejede vlak, a doplácejí na to i charaktery postav (včetně "hodné" prostitutky). ()
ČT 1 = 3.5.1995, réžia českého znenia (ÚPF 1972) = ZDENEK SIROVÝ (25.1.2012) ()
Přesvědčivý snímek upozorňující na protiprávní jednání policie během vyšetřování a krytí případných přečinů. Zároveň varuje, že policie nemá žádné právo násilnými metodami vynucovat z obviněných přiznání, určovat vinu či nevinu obviněných nebo dokonce nad nimi vynášet jakékoliv rozsudky. Jacques Brel podal slušný výkon, byť na roli vyšetřujícího soudce bych si představoval většího „ranaře“. Velmi dobrý výkon podal Charles Denner v roli obratného advokáta obviněných. ()
Príbehy o zhnitom systéme, ktorý si vie rôznymi prostriedkami nakloniť spravodlivosť na svoju stranu mi dvíhajú žlč ako v reálnom živote, tak aj vo filme. Škoda, že filmu chýbalo väčšie tempo a dosť mi vadil Brel v hlavnej úlohe. S jeho výzorom by sa hodil skôr do úlohy kriminálnička v cele, než do úlohy spravodlivého sudcu. Mne by tu celkom pasoval napríklad Yves Montand, no ten by to tu asi aj viac rozprúdil. Naopak, obsadenie trojice obžalovaných bolo presné, Lonsdale sa do úloh slizákov narodil. Z filmového hľadiska poteší aj záver, ktorý by v Hollywoode nemal šancu na úspech, no v talianskych a francúzskych filmoch podobného typu nie je ničím neobvyklým. ()
Film o vyšetřování vraždy občana zadrženého policií. Případu se ujímá vyšetřovací soudce a kolotoč událostí se začíná roztáčet. Stačí pár dní a soudci začíná být pořádně horko. Pátou hvězdu uděluji za konec a za to, že nebyl laciný. ()
Za 40 let od vzniku tohoto výborného filmu se myslím nic nezměnilo, politika je pořád stejné svinstvo jako tehdy a pořád jsou si někteří rovni, ale někteří rovnější. Film o právu a spravedlnosti, která je neustále slepá. ()
ocenenia : MFF Moskva 1971 - Nominácia na 1. cenu ()
Předně je třeba říct jednu věc: česká verze se od originálu liší. Chybí v ní totiž několik scén, bohužel včetně té poslední, která zásadním způsobem mění pointu. Les Assassins de l'ordre je jedním z mála francouzských filmů, který si otevřeně bere na paškál ožehavé otázky vztahu policie a justice a korupce a svévole státních úředníků – a navíc se nebojí zaujmout k nim jasné stanovisko. Příběh stojí na postavě vyšetřujícího soudce Levela, který zastává revoluční názor, že život i nejobyčejnějšího člověka je stejně důležitý, jako život vysoce postaveného zákonodárce nebo vykonavatele práva. A za tímto stanoviskem tvrdohlavě stojí, přestože nemá v rukou právě ideální karty. Během vyšetřování pak dochází ke konfrontaci dvojího pojetí cti: policisté o ní rádi mluví a soudce dělá, co mu velí. Napětí nespočívá v pátrání po pachatelích, ale v nejistotě, zda se je Levelovi podaří usvědčit, ustát nátlak na sebe a své nejbližší a zda je spravedlnost opravdu tak krátkozraká, jak se o ní říká. Jacques Brel podává v ústřední roli skvělý výkon, a jak je v jeho filmech zvykem, i zde má jeho postava společné rysy s osobností protagonisty. Kromě příznačné paličatosti, ostré ironie a idealismu je zde i analogie osobnosti soudce Levela s Brelovým oblíbeným literárním hrdinou: u soudu ho jeho sok Graziani označí za demagoga, který „si zahrál na Dona Quijota a zaútočil na instituci policejního aparátu“… Zatímco česká verze je přímou linkou do deprese, originál přináší jistou naději pro ty, kdo jsou ochotni za skutečné hodnoty bojovat i za cenu toho, že ze sebe udělají blázny. (více zde) ()
Výborný film,skvělý dabing a výborné komentáře od vesper001 a zigy. ()
Cupák má zde nejmedovější hlas, jaký si lze jen představit (k té Brelově postavě se to úžasně hodí). Pravděpodobně jeden z nejlepších výkonů v dabingu všech dob. Také skvělý Vinklář jako ďáblův advokát. Druhá půlka filmu, která je o dost živější než ta trochu pomalá první, vás donutí k zamyšlení. Co je vlastně spravedlnost? Vybrat si ze dvou lží podle toho, na jakou stranu kyvadla se víc zatlačí? Film, který by si zasloužil uvedení v ČT a hlavně opatření závěrečné scény titulky, protože ta byla z původní dabované verze vystřižena a přitom činí závěr o dost krásnějším. Hanba cenzorům!!! P.S.: film bych povinně pouštěl dnešní mládeži namísto mozků vymývajících akčních filmů, protože tohle je film, ze kterého si něco odnesete do života. a co na to ČT? mlčí... ()
V pražských kinech se promítal od 1.2.1973 (U Hradeb) ()