poster

Mami!

  • Česko

    Mommy

    (festivalový název)
  • Kanada

    Mommy

  • Francie

    Mommy

  • Slovensko

    Mami!

Drama / Psychologický

Kanada / Francie, 2014, 139 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ****

    S Dolanem mám trochu problém. Nemůžu se zbavit pocitu, že jeho filmy plují na vlně samoúčelnosti a sebehoničských obrázků. Jenže na vzdory tomu všemu mě Mommy dokázal rozdrásat a vybudit k emocím, i když jsem se vlastně vnitřně trochu bránil. A Dolanova práce s 1:1 a jejím významovým přechodem na 16:9 je opravdu působivá. Sice trochu sebehoničská, ale působivá. 7/10(10.7.2015)

  • Pluhy
    *****

    Tleskám Xavieru Dolanovi, v jeho pětadvaceti mi dokázal naservírovat snímek, který se může výstavbou příběhu a zprostředkovanými emocemi hrdě postavit hvězdným filmům americké nezávislé tvorby. Snímek, který svým zobrazením rodičovství, vztahu matky a syna překonává i letošní Boyhood.(11.7.2014)

  • Disk
    *****

    Xavier Dolan se tematicky vrátil ke svému debutu Zabil jsem svou matku (2009) a natočil svůj nejlepší a nejvyzrálejší snímek Mommy. Neskutečně silný film s úžasnou hereckou chemií (bonusem je Anne Dorval, která opět hraje matku).(10.7.2014)

  • TaxiDriver
    **

    140 minutové instagramove ukričené peklo proložené dvěma vybornýma videoklipama. Plus cením, že Dolan pracuje s formátem jako s jakokoliv jiným vyrazovým prostředkem. Jinak okaté onanství.(10.7.2014)

  • Matty
    ****

    Dolan nahlíží napětí mezi synem a matkou z opačné perspektivy než ve svém debutu. Vyprávění strukturuje Dianina touha vydobít si prostor pro sebe samu a přitom nenarušit křehké spojenectví se Stevem. Pro postavy (a možná i pro diváka nepřipraveného na teatrální herectví a stylistické excesy) jde o vysilující cyklus hysterických hádek a následných usmíření, z něhož navenek nevede cesta pryč. Okamžiky absolutní svobody trvají krátce, ale díky souhře duševních stavů hrdinů a volených stylistických prostředků jsou nesmírně intenzivní. Dolanova formální nedisciplinovanost možná je pouze projevem režisérovy potřeby předvádět se, zároveň ji nicméně můžeme číst jako vyjádření chaotické změti rolí, které Steve a Diane musejí ztvárňovat při konfrontaci s vnějším, méně melodramaticky excesivním světem. Kýčovité videoklipové sekvence, obhroublý humor nebo pozdrav Kevinu McCallisterovi podle mne odrážejí vnitřní svět postav, nikoli jen Dolanovu filmařskou neukázněnost. Nadhled film na chvíli ztrácí ve druhé polovině, jejíž otravně exhibiční charakter nicméně vykupuje podvratné finále. K naplnění schématu mateřského melodramatu, jako které se film dosud tvářil, dochází pouze ve snové sekvenci. Skutečné zakončení filmu je přinejmenším stejně ambivalentní jako konec Truffautova Nikdo mne nemá rád, k němuž zdejší poslední záběr odkazuje. Více zde. 75%(30.12.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace