Šťastné údolí

Srovnám-li novější minisérie ještě donedávna jsem si nedovedl představit hlavní charakter, který by měl strastiplnější život než Luther. Nicméně seržantka Catherine to ale lehké také nemá. Plno (ne)příjemně bezvýchodných situací, úmyslný ale až trochu levně přepálený důraz na nehezkou lidskost, přesně nastavené tempo, přesvědčivé výkony a máme tu krimi-drama jako řemen. (06.06.2014)

Kriminální seriál, který vedle svých nesporných kvalit přišel ve správnou dobu. Byl jsem už poněkud unavený a snad i znechucený trendem, kterým se ubírala populární severská krimi - tedy ke stále krkolomějším zápletkám, monstróznějším a stále geniálnějším pachatelům a stále méně důvěryhodné psychologii filmových a seriálových postav. Detektivové z oddělení Q jsou toho typickým příkladem. Šťastné údolí se vrací k realističtějšímu a civilnějšímu pojetí. Jeho síla spočívá v dobře napsaných postavách, kterým jejich motivace a činy věříte. Má silně feministické zabarvení, pokud se v seriálu objevují výraznější mužské postavy, pak se jedná o zločince, slabochy a sobce. Ale je to v míře, kterou jsem schopen a ochoten tak dobře napsanému a natočenému seriálu odpustit. Catherine není žádná superhrdinka ani plakátově kladná postava, má své slabosti a lidské chyby, ale její obětavost a zarputilost ji staví na roveň silných mužských hrdinů policejních thrillerů minulosti. Celkový dojem: 90 %. (17.04.2018)

Už je mi to pomalu blbý, vychvalovat každou druhou britskou krimi minisérii do nebes, ale co se dá dělat, zkrátka kdo umí, ten umí a na tomto televizním poli, se až na výjimky nic tak srovnatelně kvalitního nerodí. A přitom Britové jedou vždy podle stejné rovnice - dobré herecké obsazení, psychologicky velmi precizně propracované charaktery, uvěřitelný scénář, který bere v úvahu mimo jiné inteligenci diváka a když k tomu přihodí ještě nějaké to malebné městečko a zajímavou atmosféru, nemá to chybu. Tentokrát jsem ještě více než jindy sympatizovala s hlavní hrdinkou Catherine, chápala její frustraci, když jí pořád před nosem unikala příležitost vypořádat se s tím neřádem Tommym, kterému jsem já osobně přála velmi pomalou a bolestivou smrt a jak už tady píše emma53, měla jsem pocit, jako bych se sama stala obyvatelkou malého města a sžila se s místními postavičkami. Mimochodem, zdá se, že Angličani opravdu mají neodolatelné nutkání řešit všechny problémy šálkem čaje, alespoň tady, kam jen se Catherine vrtla, tam jí ho všichni okamžitě nabízeli. (14.07.2014)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Britská odpověď na seriálové Fargo. Opravdu velmi působivý, civilní a v oné předlouhé britské tradici sociálně kritický detektivní seriál v hlavní roli s policistkou ženou, která je zatížena nejen svou prací, ale i rodinnými problémy, ovšem na rozdíl od seriálového Farga chybí jakákoliv nadsázka a humorný prvek, Happy Valley je míněno zcela vážně...i přes svůj zjevně ironický název... Sonda do ženského světa, respektive do světa silné ženy, v němž téměř všechny mužské postavy mají negativní konotace, nebo působí slabošsky...záměr přistoupit empaticky k zobrazení násilí páchaného na ženách byl zjevně naplněn, je to místy ovšem poněkud jednostranný pohled... Nikdy bych nevěřil, že mne někdy takhle chytne tak nepokrytě feministická detektivka! Série 1: 90%, série 2: 90% (16.01.2018)