Volání netvora: Příběh života

Uniknout je možné jen na chvíli, nakonec je vždy třeba vyřknout pravdu. Moc pěkné, i když velice smutné drama, které umě využívá vsunutých příběhů jako alegorie ke skutečnosti. Zajímavé je jak jejich výtvarná stránka, tak i jejich poněkud hlubší myšlenková rovina, která se snaží nastolovat zásadní otázky, na něž není snadné odpovědět. Emočně mě to sice úplně bezprostředně tolik nezasáhlo, ani přes skvělé herecké výkony a úchvatnou hudbu, ale celé to ve mě bude ještě nějakou dobu doznívat. 85 % (06.04.2017)

Pro děti to moc není, na to je to moc temně až depresivně pojaté - na smrt nemocná matka, šikanovaný fakan ve škole, ošklivý stromový netvor, noční můry, přemíra neveselých scén...A coby dospělý divák jsem se filmem pronudil. Nic není ve filmu pojmenováno pravým jménem, jen samé skryté retardace. To už alespoň tu nemoc, kterou hrdinova matka trpí, mohli pojmenovat. Výtvarná stránka u stěžejních povídek příšerná. Povídky působivé, realizačně ale vypadaly katastrofálně. Jak když má nad výtvarnou stránkou dohled tříleté dítě. Speciální efekty příjemné pro oko. Prolínání reálného a fantaskního světa ne úplně optimálně zvládnuté. Lewis McDougall v hlavní roli moc sympatií nepobral, ani zbytek castu to nevytrhl. Film působí vyzrálejším dojmem, žádá po divákovi, aby zapojil svůj intelekt, jenže následně chybí ta správná (závěrečná) katarze. Nejpůsobivější je film, když se kluk zdráhá uvěřit třem povídkám, které mu stromový netvor předkládá. Jen co odvypráví svůj poslední příběh, rázem to celé ztratí na síle. Závěr ještě přijde s pointou, odkud se netvor vzal, už je ale na vylepšení známek pozdě. Strašně to nudí. Moc se nedivím nezájmu publika. Španělský režisér J.A.Bayona asi zaspal dobu, když éterem táhl Faunův labyrint, popřípadě jiné, ne až tak dětské počiny. 6/10 (24.12.2017)

Pohádky a španělská kinematografie jsou mi velice blízké, i když toto byla pohádka spíš pro dospělé. Nedokážu si představit, co se musí honit v hlavě dítěti, kterému umírá rodič, druhý na něj sere a k tomu ho ještě štvou spolužáci ve škole. Toto mi přišlo jako velmi kreativní nastínění mysli dítěte, jehož se tento problém týká, 67%. (06.04.2017)

Kouzelný příběh, který si s ničím nezadá s filmem Můj kamarád drak, jež je přibližně tak na stejné úrovni a dokáže člověka zaujmout hlavně postavou Liama Neeseona a jeho nečernobílými příběhy, které mě vážně bavilo sledovat. Bayona bude mít jistě v Hollywoodu i po Jurském světě dveře otevřené...7/10 (01.03.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)