Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
So focused. Bolo ľahké skĺznuť do banality a samoúčelnej kontroverznosti, ale Oshima tu ostáva maximálne koncentrovaný na odrozprávanie príbehu eskalujúcej sexuálne túžby, ktorá končí deštrukčne. Ťažko si viem tento príbeh predstaviť spracovaný lepšie. Film je šokujúci, búra tabu, ale pri tom nie je samoúčelne kontroverzný a zobrazuje deštruktívnu sexuálnu túžbu spôsobom, ktorý nenechá diváka chladným a znechutí ho, prípadne v ňom zanechá negatívnu emóciu - čo je podľa jediná cesta ako natočiť tento príbeh dobre. Minimalistická estetika na čele s hudbou len podtrhuje vyznenie filmu. Tlieskam, svojím spôsobom je to za 5*. Na druhej strane spracovanie príbehu zabraňuje divákovi emocionálne sa angažovať v príbehu nakoľko s postavami nejde byť empatický (ak sa vám to podarilo, zamyslite sa :D ) a tak ostáva prežitok viacmenej čisto intelektuálny - a to je dôvod prečo volím 4*. ()
Pokud bych dvěma hlavním hrdinům uvěřil, že mezi nimi skutečně vzniklo takové spalující pouto, jaké film předstírá, vůbec by mi extrémní odvaha v zobrazení sexuality nevadila. Bohužel to tak není a experiment se tak dle mého nezdařil - zůstal pouze nechutný a - jakmile si zvyknete - nudný film. 3/10 ()
Původně jsem toto dílko ani nechtěl hodnotit, ale asi to jednou přijít muselo. Jde o nejlepší a nejobsažnější snímek s explicitním zobrazením sexu v dějinách? Patrně ano. Potíž není ani tak v tom, že (přes můj pozitivní vztah k nahotě i erotice) mě pornografie jako taková poměrně irituje, jako spíš v její nadbytečnosti - samoúčelnost některých scén je do očí bijící a byť se takto filmu dostalo masivní pozornosti, jeho kvalitě je to spíše ke škodě, než k užitku. Přesto jde o poměrně kvalitní snímek, na svou dobu neotřelým způsobem nahlížející na své téma i sexualitu obecně. ()
Strikně patalogická studie obsesivního sexuálního vztahu. Místy je to trochu nuda - film doplácí na mírnou ignoraci děje, který má trochu matoucí až psychedelickou strukturu. Rozhodně je to ale těžká a hutná záležitost. Trierova NYMFOMANKA se s tímhle nemůže moc rovnat. Mimochodem je tam hodně nesimulovaného sexu, ale stát vám z toho nebude. ()
Keďže sú slová pri sexe zbytočné, iba skonštatujem, že tí Japonci by stále iba j....i. Povinnosť pre fanúšikov súčasného porna, zistia totiž, že ono sa to dá natočiť aj niekde inde ako na sofe alebo pri bazéne. A že sa pri tom dajú prežívať aj skutočné emócie. Rozhodne je zaujímavé sledovať tunajšie komentáre, pretože vlastne ani neviem ako argumentovať. Podľa mňa to kvalitný film je, ale ak niekomu nesadne, má rovnakú pravdu ako ja. Mne zase nesadlo chladné Posledné tango v Paríži. ()
Galerie (31)
Photo © Surrogate
Zajímavosti (6)
- Po své premiéře na Filmovém festivalu v New Yorku byl film ve Spojených státech amerických na určitou dobu zakázán, na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně Berlinale byl dokonce zabaven. Později byl však ve filmových klubech nesestříhaný promítán. Na domácím videu byl v Německu k disposici až po roce 1990. (JoranProvenzano)
- Promítání filmu bylo až do roku 1991 zakázáno ve všech částech Kanady kromě Québecu, v Pobřežní provincii dokonce i poté. (JoranProvenzano)
- Po odvysílání filmu v Portugalsku (Rádio e Televisão de Portugal) sdělil arcibiskup města Braga, Eurico Dias Nogueira, že se dozvěděl více během deseti minut filmu než v celém svém životě. (JoranProvenzano)
Reklama