Obřad

Po formální stránce nekompromisně vyprávěný příběh jednoho japonského průmyslnického rodu a snahy nejmladší generace najít si (nejen) v něm své místo. Nelineární rozkrývání vztahů všech postav klade velký nárok na divákovu pozornost a aktivitu, přitom je to však stále silně emotivní příběh. Je úžasné, jak se podařilo nechat gradovat některé scény, aby se posléze ukázalo, že daný díl skládanky si divák nezasadil na správné místo v časovém toku a až zpětně se tak částečně osvětluje chování a rozpoložení postav. Přitom je ovšem mnohé z motivace chování mladých hrdinů, hledajících marně cestu z okovů tradice, mnohoznačné a typicky japonsky záhadné. Výborná je práce kamery, často zabírající detaily a polodetaily a nechávající nás tak jen tušit, co přesně se odehrává, dokud střih či pomalé švenkování neobjasní kontext dané scény. A závěr je opravdu dechberoucí. Ale kdo toto zařadil mezi komedie, nemohl být soudný člověk... (14.03.2007)

Pseudoumělecký psychoblábol nejhrubšího zrna. Sledování těchto psychicky labilních jedinců je opravdu vyčerpávající. Ve filmu se nenachází jediná postava, která by neměla být hospitalizována na uzavřeném oddělení na Húskově 2. Takemicu složil opětovně svou nervy drásající hudbu, ve které byl opravdový mistr, pokud bylo jeho záměrem, přivodit mi nervový šok. Hezké studiové scény nedokáží zakrýt špatný, nudný scénář, hrající si na víc, než skutečně je. (21.11.2012)

Směsice rodinného dramatu, hodně škodolibé komedie, erotického filmu a kritiky poválečné japonské společnosti. Nagisa Óšima ukazuje, že japonské tradice jsou zastaralé, směšné a nebezpečné, protože už jednou uvrhly Japonsko do zkázy a mohou to udělat znova. Téma kritiky a iracionality japonských tradic se spolu s homosexuální fascinací, která je v Obřadu také přítomná, objevuje v Óšimově pozdějším filmu Veselé Vánoce, pane Lawrenci. V tomto případě je zdrojem kritiky kontrast západoevropské a japonské kultury za zdmi japonského zajateckého tábora. (20.01.2006)

Aby bylo jasno, rozhodně nezpochybňuji, že "Obřad" je výborný film (co do své struktury, stylizace obrazů, hloubky svého tématu, kdy organicky provazuje soukromé s politickým), na mě však na té nejjednodušší rovině téměř vůbec nezafungoval. Dlouho mně to, co jsem sledoval bylo lhostejno, exotičnost tohohle snímku mě extrémně vyčerpávala (což je uznávám mea culpa, nikoliv nedostatek filmu). Nalomit můj nezájem dokázala až závěrečná půlhodinka (svatební obřad excelentní), a to je prostě málo na to, abych nešetřil hvězdičkami! ___ Asi to není moc dobrá aluze, ale v něčem mně "Obřad" připomněl Festen Thomase Vinterberga, kde taktéž rodinné setkání sehrálo roli katalyzátoru, probudilo staré křivdy a traumata a vyústilo v tragédii. 60% (04.01.2021)

Pěkná návštěva do japonské elity. Příběhem nás provází vnuk vládce rodiny. Starý muž je zatížen konvencemi, které tradice a rituály pochopitelně přinášejí.Potomci se snaží vymanit z kruhu absurdit a za cenu plnou citových zmatků, připravují novou cestu svým následovníkům. Za jeden pohled to stálo. Challenge tour 2015 (04.04.2015)