Líza, liščí víla

Černohumorná variace na maďarský způsob, řízlá sem tam japonským popíkem. Že to zní šíleně? To nepochybně ano. Ale asi bude trošku záležet, jak se Vám tenhle film trefí do nálady, což se v mém případě rozhodně stalo. Není to sice úplně dokonalé, ale jako zpestření netradiční a originální komedie, jednou za uherák, no, proč ne. (15.11.2015)

Padlo tady srovnání s Amelií z Montmartru. Jediné co mají ty dva filmy společného, je skvělá výtvarná stylizace, vynikající neokoukaní herci, chytlavý hudební podmaz a nadprůměrný scénář, který se podařilo originálně a velmi svěže převést na plátno. Toto je přesně ten film, který by měl vytlačit ty plytké americké slátaniny z našich kin a měl by vrátit evropskému filmu ztracenou slávu. Jenže rozpočet tohoto filmu byl 1,6 mil. USD a na tržbách se zatím celosvětově vydělalo jen 0,6 mil. USD. Takže realita bude spíš taková, že režísérovi nabídne práci na nějakém polobéčku americká produkce a bude po ptákách(po režisérovi). Příběh Lízy se odehrává v 60-tých letech, což je pro dnešní mladé tak bizarní svět, že stačilo jen maličko některé věci zvýraznit a svět Lízy vypadal skoro jako nějaký fantaskní svět za zrcadlem. Celé je to navíc podpořeno skvělými triky, takže nemáte žádný důvod podivovat se všem těm postavám, které jsou tak roztomile uhozené. Ten japonsko-finsko-maďarský mix je zábavný a i když mi k nejvyššímu hodnocení malinký kousek chybí, tak pětihvězdu dám. Za tu malou naději, že by se snad mohlo točit v Evropě i něco jiného, než jsou filmy o komunismu, válce, nebo dalších útrapách. Za tu poetiku a fantazii, které je v běžných filmech tak málo. A taky za to, že jsem se dozvěděl o liščích vílách. (16.01.2016)

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)

Bizardny pribeh nieco medzi Ameliou z Montmartu a Grandhotelom Budapest.Je to jeden z filmov ktore budete but milovat alebo nenavidiet.Najvadcim problemom filmu je scenar-dej zacne byt po case celkom predvidatelny.Po jalovejsich pasazach pride vsak podarene finale.Morbidny humor Lizy liscej vily kazdemu asi nesadne a ani nepride vtipny ale ak ano budete nadmieru spokojny a vdaka skvelej vyprave odpustite aj nejade nedostatky. (04.01.2017)

Po delší době snímek, který jsem si užil naplno. Fantaskní, absurdní, poetické, více romantické než sentimentální, komické, temné. Maďarská kinematografie dala světu spousty zajímavých filmů včetně podivných (musím vzpomenout skvělou Taxidermii). Japonská legenda o liščích vílách, japonský zpěvák, který není jen zpěvákem, Líza slavící třicátiny a touha po lásce s inspirací v japonském románu (B.Němcová si také vytvořila falešné představy o lásce na základě četby sentimentálních románů). Výborná hudba kombinuje rozličné žánry, ale především evokuje filmovou hudbu 80. let v moderním kabátě (kromě závěrečné westernovky, ta jde více do minulosti). Krásná poetická kamera lahodí oku i tehdy, když nastoupí armáda mrtvol. Lehce artové, jistě ne pro každého, ale já byl maximálně spokojen. (14.02.2016)