Bílý Bůh

No fuj, hnusné psiská! Tento čoklácky exodus mi prišiel fakt zvrátený, a z celého filmu pociťujem skôr znechutenie ako nejaký obdiv. Najmä posledná pol hodinka mi pripomínala skôr horor, a nie nejakú psychologickú drámu ako sa film až dovtedy snažil viacmenej pôsobiť. Jediné, čo ma na tomto filme bavilo, tak to bol vývoj vzťahu sympatickej Lili a jej otca, no a samozrejme orchestrálne vsuvky. Tie čokle mi išli po celú dobu neuveriteľne na nervy. A že "najlepší priateľ človeka"... (17.09.2015)

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Tento žánrový experiment, jak jej sám režisér Kornél Mundruczó označil, fascinuje tím, jak bezchybně funguje i přes množství zdánlivě nespojitelného. Jen si to představte: v hlavních rolích ztracený pes á la Lassie a jeho trápící se majitelka – třináctiletá holčička. V alegorickém příběhu ze současné Budapešti Mundruczó přepíná mezi syrově realistickým zpodobněním, jímavou sentimentální pohádkou a šokujícím hororem s takovou nepředvídatelností, jaká je jen zvířeti vlastní. A celou dobu si lámete hlavu nad tím, čím to, že mu to drží pohromadě. Tomu se říká tvůrčí genialita. (30.06.2014)

Upozornenie!!! Rozhodne neodporúčam milovníkom zvierat. Nie, že by sa tu zaobchádzalo počas natáčania zo zvieratami nejako neadekvátne, zle a trpeli by ale príbeh túlavých psov je naozaj emotívne silný a dokonca sa mne tlačila nejaká slzička von, keď som videl ako hrôzostrašne krutý dokážu byť ľudia voči zvieratám. Maďarský film Biely Boh má v sebe dve dejové linky. Zaujímavé je, že sa snímka začína jednou, ktorá sa po čase rozdelí aby sa až v samotnom finále spojili a tak splynuli do pevného jednoliateho celku. Ako hlavné postavy tu máme 13 ročné dievča Lilly a jej psa, miešanca Hagena. Dievča má rozvedených rodičov a býva u matky. Zhodou okolností jej mama musí vycestovať za prácou do zahraničia bez nej, takže pár mesiacov musí zostať aj zo svojim psom u svojho otca. Ten sa po dni rozhodne, že sa psa zbaví, pretože nejde o čistokrvné Maďarské plemeno a musel by zaňho platiť smiešnu "daň". A tak ho surovo ho vyhodí na ulicu. Dievča je z toho zronené a tak sa začne flákať po vonku, navštívi diskotéku, opije sa, policajti u nej nájdu drogy a tak ďalej. Príbeh psa je však ešte zaujímavejší. Hagen, ktorý bol vždy navyknutý na rozmaznávanie od svojej paničky sa stretáva s krutou realitou sveta ľudí. Najprv naňho začnú poľovať zamestnanci útulku, je nádherne vidieť aké pocity pociťuje pes. Nemá ani len potuchy, že by sa mu chcelo ublížiť. Nakoniec si ho na silu privlastní jeden bezdomovec a predá ho chlapíkovi, ktorý ho nasledovne predá na psie zápasy. Tréning ktorý urobí z mierumilovného hafana vraždiaci stroj, je veľmi krutý a silne emotívny. Nakoniec sa psovi podarí ujsť ale jeden krvavý zápas z pitbullom však absolvuje, kameramansky je to perfektne zvládnuté. Aj tak sa nakoniec dostane do útulku a tu to začne byť ešte zaujímavejšie. Nasledovná časť je vyslovene metaforická. Pes, ktorý sa naučil žiť z ľudmi v ich svete začne premýšľať ako človek a tak sa začne aj chovať. Podarí sa mu oslobodiť z útulku a vypustiť asi 200 bojových plemien. Na čele tejto armády začne terorizovať a systematicky napadať obyvateľov mesta. Znie to čudne ale hovorím vám. nahrať 200 psov, ktorý utekajú mestom rovnomerne a napádajú ľudí, bez CGI efektov musela byť kameramanská makačka. Niektoré zábery na psov boli monumentálne, klobúk dole. Zaujímavý projekt. Že vraj všetky psi ktoré sa v snímke objavili boli vybrané z útulkov, asi žiadne cvičené... (21.11.2015)

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo. (12.04.2020)