Vlna

Intro hezky načrtlo reálné mantinely následného dění a přes všechna "povinná" klišé je to až do úderu vlny skutečně napínavě budovaná katastrofická story. Když se vlna přežene, je to pak už jen nudné a dementní vršení minut přes sebe, kde se nedaří ani to napětí ani ten sentiment.. Fakt se těším až někdo někdy natočí syrově realistický katastrofický film, bez housliček v pozadí, bez rodiny v centru dění, bez okázalého hrdinství a obětavosti, atd.. (29.07.2023)

Kolébá se velryba, celé moře rozkývá, už se vlny dělají, od prostředka ke kraji.. Nahraďte v této dětské říkance velrybu sesutým horským masivem a kraj turistickým městečkem na pobřeží fjordu a máte první skandinávský katastrofický film ever. Klasicky se načrtnou charaktery (nesmí chybět před neštěstím varující odborník ve střetu se skeptickým nadřízeným, co nechce vyvolávat paniku, dokud sama nepřijde), pak udeří vlna (působivá desetiminutovka) a nakonec se suterén přímořského hotelu změní na útroby Poseidonu. Bohužel, tato poslední půlhodinka, kdy se masírují srdce, voda je jak kafe a ohně hoří jen kvůli světlu pro kameru, svou znouzectností stahuje Vlnu do vod průměrnosti. Navíc jsem se nemohl bát o hlavní postavu, protože dobře vím, že na předsedu Strany zelených by si příroda netroufla.. (05.10.2016)

Jeden film rozdělenej na dvě úplně jiný půlky. Jsou to poloviny před a po vlně. Do doby než městečko spláchla divoká voda vše klapalo jak mělo. Napínák, plnej očekávání, proloženej zajímavostma o "životě" hor, kterej je tím pravým předvojem před pohromou. Jenže jak pohroma nastala a voda odtekla o barák dál, šlo všechno do sraček. Zřejmě došly prachy, pač když už pomalu před pádem kamení svítalo, najednou světlo zmizelo kamsi do prdele a točilo se v nepřehledné tmě, která byla maximálně osvícená tak plápolajícíma ohýnkama, který vlastně ani nevím co tam v takovým množství dělaly, když se tam prohnala louže jako kráva... No spousty nesmyslů a otazníků nám to nabídlo, i tak na Norskej katastrofickej biják solidní špás! 60% (16.05.2021)

Tak letošní San Andreas bodří Norové zmuchlali a použili ho jako toaleťák. Tak bych asi viděl ten příměr a opravdu mám chuť, po zhlédnutí Vlny, americkej biják rozhodně degradovat o stupeň níže. Je to totiž dost znatelný rozdíl, kterým Norové Amíky zadupali do země. Pro mne je to navíc o to větší překvapení, že jde právě o Norsko. V Evropě se totiž na pole katastrofických filmů pouští hlavně Německo a to bývá skoro vždy hodně velká katastrofa. Takže severskému pojetí katastrofického filmu dávám jednoznačně palec nahoru. (18.12.2015)

Katastrofický film dvou kvalitativně rozdílných polovin. Ta první sice jede dle snad všech myslitelných žánrových pravidel i klišé, ale navzdory tomu (či právě proto?) funguje naprosto výtečně. Z velké části i díky tomu, že se sází na krásy Geirangeru, které se to rozhodně nebojí náležitě p(r)odat. Jenomže jakmile udeří tsunami, tak to krom malebné turistické vísky smete i dosavadní kvality a napětí. Místo na působivé přelety nad fjordy, atmosféru znepokojivého napětí či několik linií se zajímavými charaktery se to rázem omezí na jednu zatopenou místnost a jednu "jakože postapo" scenérii, čímž to tratí na uvěřitelnosti a vůbec je z toho takové nevinné hraní si na katastrofu ve studiu s papundeklem. Veškeré postavy krom ústřední rodiny se odepíší a působí to přepjatě, chtěně a tuctově. I tak to má pár (doslova; autobus a záchvat paniky) scén, které z letargie vytrhnou, ale jinak se až příliš často přistihnete, jak se zaobíráte logickými lapsy (a že jich je) a vůbec řešíte věci, které by ani nepřišly na mysl, pokud by to náležitě strhlo. (06.12.2015)