K oblakům vzhlížíme

Dokonalá prezentace ztracené generace a jejího absurdního přežívání. Jsem rád, že mohu být její součástí. Dušek nepotřebuje klást otázky, a přesto něco sděluje v každém vymazleném záběru. Některé situace byly tak ujeté, že jsem nevěřil v jejich autenticitu. Klobou dolů a prosím přidat. Zrcadlo je potřeba a navíc se mi zdá, že to směřování do prdele nikdo moc vážně nebere. (16.11.2015)

Podaktoré komentáre pripomínajú skôr výčitky mamy hlavnej ženskej hrdinky (mladej slečny) z českého filmu Samotári, keď zúfalo dcére nadáva: "Pozri sa na seba, aký život to žiješ. Vy tie životy ani nežijete, vy ich krájate!" Pritom Ráďovi sa dá čosi aj závidieť. Robiť bohvieako nemusí, má to na háku. Prácu, čo zoženie, je tak otravná, že po chvíli ju končí (a je jedno z koho strany). Jeho by bavilo jazdiť s vozíkom, a ak ho k takému nepustia, tak prácu, čo mu nevonia opúšťa. Auto s fosforekujúcim vnútrom mu ako hlavné hobby ostáva. A ešte navrch si vždy dokáže doň posadiť nejakú pipku. Chlast, cigy, tráva a opekance na gril sa nejako vyšašia vždy. Byt má. Aj počítač a model autíčka k tomu. Keď nemá peniaze, pomôže maminka. Vypatlaný úplne nebude, veď raz skončil so svojim dielom na 3-4. mieste. Iste intelektuál to nie je, ani filmový vedec, ale prečo druhých vždy pomeriavať len sebou samým? Zvlášť, ak výsledný efekt týchto koníčkov je cca rovnaký? Možno to nie je nejaký dlhodobý koncept, ale v kraji s mizernými ponukami práce, rasovým napätím a sociálnymi problémami to znie ako celkom fajný úlet od týchto skutočností. A spoločnosť, pokiaľ by bola skutočne slobodná, by Ráďovi platila 1000 eúr mesačne, nech si vytuninguje auto konečne tými spojlermi a čím chce. Pretože koncept - lúzer bez riadnej práce - len udržiava status quo. A také to, čo možno plánoval aj režisér, že buhahaha zasmejme sa mu. Na druhej strane, režijne to vyriešil veľmi dobre. Poznámka: Súčasný stav, kedy ľudia podliehajú heslu: "Kto nepracuje, nech neje (tu: nech netunuje)", zase tak úplne pohodový nie je. Opäť navlieka do chomútu otročiny. A objavuje sa to už v oficiálnom texte k filmu: "jeho dny bezcílně plynou". Čo je to za fakovinu? Koho dni plynú cielene? Je opravovanie auta a zháňanie práce a trávenie dňa s frajerkou bezcieľne plynutie dňa? Aha. A čo je to v opozícii k tomu to "cielené plynutie dňa"? Je to pozeranie piatich filmov za deň? Zarobenie 200 evri za hodinu? Áno? Tak fajn. Už tuším, čo je to cielene plynúť dňami. (10.11.2015)

"Krásný" obraz jedné z mnoha podob českého buranství. Až mě zaskočilo, jak moc tahle hodinová záležitost vypovídá o některých aspektech současné české společnosti (rasová a etnická nesnášenlivost, nezaměstnanost, povrchní a pokleslé způsoby zábavy dnešních mladých lidí atd.) Moc doporučuju, i pokud vás auta a tuning vůbec nezajímají (o to více se vám to právě možná bude líbit). 80 % (09.11.2015)

Zacyklený život na čtyřech kolech. Stejně jako tvůrcům dokumentů Lovu zdar! a Danielův svět stačila i Duškovi z větší části nehybná kamera a trpělivost při čekání na momenty, které vystihnou gró zkoumané problematiky. Za hlavní klad K oblakům vzhlížíme považuji schopnost filmu vykročit za portrét jednotlivce a skrze kontext, v němž Ráďa žije, postihnout nejzávažnější problémy dnešního Česka - extremistické nálady, nezaměstnanost, infantilitu společnosti. Jak postupně vychází najevo, auto je tím jediným, co protagonistovi dokumentu propůjčuje – jakkoli pochybný – status dospělého člověka, a paradoxně zároveň tím, co z něj dělá nevyzrálého hračičku a brání mu ve skutečném rozletu. Částečně kvůli své fanatické oddanosti tuningu si nedokáže udržet ani práci, ani přítelkyni. Opakování týchž chyb reflektuje cyklická dramaturgie filmu, která svou záměrnou monotónností (přenesenou techno hudbou a dialogy stáčejícími se zas a znovu k tématu motorových vozidel i do zvukové stopy) působivě vystihuje vyprázdněnost Ráďovy existence. Dvakrát vidíme velmi podobně vystavěnou návštěvu tuningového srazu, pokaždé s jinou přítelkyní, ale vždy se stejně neuspokojivým výsledkem a stejně falešně chlácholivým vzhlédnutím k nebesům (k nimž kamera jindy vzhlíží i nezávisle na sociálních hercích). K pocitu existenční otupělosti přispívá zaměnitelnost „zatuhlých“ záběrových kompozic, v nichž často vidíme z většího odstupu izolovaně stojící/sedící figuru, zatímco prázdný okolní prostor vyplňuje trapné a zároveň smutné ticho. Kdykoli to je možné, nechybí v záběru ústřední referenční bod – automobil. I kdyby měl být jenom plastový nebo jezdit na elektřinu (autodrom). Samozřejmě se můžeme jenom škodolibě bavit Ráďovým looserstvím a jeho tragikomickým nedostatkem sebereflexe, byla by ale škoda ignorovat všechny ostatní roviny, které film nabízí. 80% (05.11.2014)

Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná. (12.01.2015)