Výletnice

Film zobrazuje stav sovietskej spoločnosti po WW II. Píše sa koniec roku 1948 a Josip Visarionovic posiela politických a vnútorných nepriateľov do Gulatov v čom má dokonalú prax. Prišli na radu aj obyvatelia Litvy. Dievčaťu Márii - Máše sa podarí z transportu ujsť a na svojej skoro dvojročnej 6000 km dlhej ceste z Altajskej oblasti do rodnej Litvy stretáva vzorku sovietskej- komunistickej spoločnosti a ludských duší tej doby, od typickej ruskej babusky s veľkým srdcom po vyvrhelov spoločnosti až sadistov. Zaujalo ma že je to Litva/Ruský film, aj na základe tohto filmu litovci to pod Moskvou a komunistami nemali ľahké a predsa aspoň vo filme našli spoločnú reč. A je to určite lepšie ako filmy s detským predstaviteľmi v holocaustovych filmoch. (02.02.2019)

Návrat domů člověku ztrpčuje kdeco a kdekdo. Režisér se snažil využívat postupů mistrů, ono to však takto nefunguje, myslet si, že zkopíruji fragmenty a bude to fungovat je naivní. Ale co asi nejvíc ubližuje tomuto filmu je překrásná Bachova skladba, která je tak nadužívaná, že se z ní stává kýč. A přitom tak hezký film to mohl být, ovšem pokud by se rozhodl režisér pro neopulentnost a vydal se cestou prostoty. (29.12.2019)

Moc pěkně udělaný film. Marii se podaří uniknout z transportu jedoucího na Sibiř. Chce se vrátit domů, do Litvy, ale cesta je nehostinná a velmi dlouhá. Jak Marie přežije zimu? Koho cestou potká? Ve filmu mnohokrát uvidíte, jak v té době lidé v Rusku žili. Jak se báli různých komisařů a výběrčích, jak často nemohl věřit soused sousedovi. Tato cesta se mi moc líbila a ráda se na film zase někdy podívám. (31.05.2019)

Konečně jsem se dočkal litevského filmového nářezu. Tento kousek totiž přináší příběh, který sice není úplně násilný a krutý, ale hrůzy poválečného období i přesto dokáže vyprávět nepřímými momenty a nebo záběry, které dokáží mluvit vysloveně sami za sebe. Příběh malé Marušky mě úplně dostal. Prošla si hrůzami války trošku jinak a s těžkým pochopením. Na druhou stranu měla štěstí i na dobré lidi, takže si její dušička prošla vysloveně peklem, ale mohla na tom být klidně i hůř. Přesně jak říká uživatel danliofer, k tomuto filmu by se dalo přiřadit mnoho vlastností, ale určitě ne fakt, že by měl být černobílý. Otevírá tu opravdu mnoho otázek a všechny mají společné jedno - lidskost. Závěrečná scéna mě k tomu všemu bodla do srdce tak, jako nacistická dýka. (16.11.2017)

Film vypráví dosti smutný příběh litevské holčičky z období masových deportací litevců na Sibiř. Na to z jaké je film doby, zobrazuje poskrovnu násilností a spíše se zaměřuje na lidi, které malá Marija cestou potkává. Děj nezrychluje ani nezpomaluje, prostě si plyne a ukazuje, jak instinkty přežití hlavní hrdinku zocelily a pomohly jí dospět. Hrozně krutá doba, ale film byl natočen jemně a i když mu chyběla větší dramatičnost, nechci mu dát jen čtyři pecky. (31.03.2018)