Bože, jak hluboko jsem klesla!

Na film jsem se po letech podíval z nostalgie, neboť jak je zmiňováno, kdysi u nás patřil k tomu nejodvážnějšímu, co se uvádělo. Tenkrát to byl pubertální zážitek, dnes jsem se výborně bavil, protože víc než o erotiku jde o legraci. Ovšem krásná hlavní představitelka se svým půvabem a roztoužeností tomu teprve dodává šťávu. 3.9.11 a překvapivě 85%. (04.09.2011)

Od rodičů jsem si vyslechl, jakou měl film v jejich době pověst. Jenže mě, hocha otužilého internetem zahlceným pornografií, to nechalo chladným a film shlédnul bez jakéhokoliv očekávání a byla mi nabídnuta příjemná komedie s erotickým nádechem. Suveréně nejvtipnější scénou je proces deflorace hlavní hrdinky. (09.10.2008)

Viz hodnocení od "sportovec". Zklamán by byl ten, kdo by zde hledal jen erotiku. Ta tam samozřejmě je v míře úměrné 70. letům, ale málokdy je erotika ve filmu využita k humoru a satiře. Z tohoto pohledu jsem filmem nadšen. Bavil jsem se nádherně a Lauřino "Ne... ne... NE!" mi znovu zní hlavou jako kdysi. (16.06.2008)

Film úspěšně osciluje mezi erotickým filmem, komedií, travestií, groteskou, dramatem a satirou. Už tím je zajímavý. Na rozdíl od většiny erotických filmů je děj skutečně děj. Film je důkazem toho, že méně je někdy více. Na jednu stranu obsahuje záběry, které např. v produkci současných pseudopuritánských USA nemají místo, na druhou stranu odhaluje co nejméně a nechává prostor divákově fantazii, díky čemuž působí nesmírně afrodiziakálně. Významně k tomu přispívá motiv zakázaného koitu (novomanželé zjistí o svatební noci, že jsou nevlastní sourozenci) a chování nezkušené ženy, která vyrostla v klášteře. Opomenout nesmíme satiru falešné morálky vyšších kruhů na Sicílii na začátku 20. století a konfrontaci duchovna a fyzična. (11.04.2007)

Jak to z ní rval ! A jak mu to nešlo :-)).  Monumentální scéna na seně. Pro mě a mé vrstevníky nezapomenutelná záležitost. Taky jsme pak z kina vycházeli zpocení jak dveře od chlíva, jak jsme mu pomáhali s tím nekonečným pracným svlíkáním. To máte: paraple, boty, knoflíčky, šaty, košilka, háčky, korzet, šňůrky, svrchnička, knoflíčky,spodnička, patentky, punčochy, šňůrečky, další spodnička, či co, další šňůrečky ... „Sakra- uzel!“ Měla na sobě vrstev jak Amundsen při polární výpravě... Řeknu vám, ještě že to nevzdal! „Ne, já to nezvládnu! Necháme toho.“ A Eugenia nešťastně: „Ne! Nééé...“  Kdyby to vzdal nebo přišel nějakej pitomej střih, asi bychom my, jinoši v sále, vzteky aspoň rozcupovali promítací plátno, místo jejího prádla. Ale mladý Corrado Cattani z pozdější Chobotnice si naštěstí vzpomněl, že správný muž nosí nůž. A nakonec to tělíčko (k sežrání) přece jen rozbalil. Wow! A pak se nestačil divit jejímu "Ještě, ještě, ještě!" Ještěrka pěkně vyvinutá, nenasytná už při zajíždění. Pardon, dámy prominou. Ale vyhecoval se, kluk jeden ohnivá, siciliánská! Pětkrát po sobě! Hm... ? My jsme pak s kamarádama odborně diskutovali, jestli bysme to dali taky. Samozřejmě všichni panici. Zábavné, milé, lehce erotické. Třešnička na dortu mé puberty. Nedávno jsem si to znovu pustil a řeknu vám, pro mě je to stále filmový kocert za pět hvězd. Nejen to seno, divoká svatební noc: „Přineste mi dláto a kladivo!“, sympaticky teplá Evelyn, ale i aristokrat Jean Rochefort a další dobří herci. A taky napětí stupňující hudba rozbušeného srdce (podobně geniální záležitost jako ty Williamsovy smyčce u Čelistí) a zajímavý příběh odříkání, nakonec s příkladnou scénou zklamání, jaká nám občas zlomyslný osud přichystá. Manžel znechuceně: „Oblečte se, Eugenie. Vždyť ani nejste moje sestra...!“ A setkání se Silvanem po letech: „K propasti hříchu ne!“  Propast? Že by Macocha? :-) (22.12.2012)