Kvílení

Půl třetí hodiny kvílení a zmateného pobíhání se skutečně nedá považovat za atmosférický horor. Abstraktní dějová koláž, volně přeloženo patlanina, v závěru sice dostává určitou formu a na okamžik prosvitnou promarněné příležitosti, ale to je tak všechno. Pro některé možná originální zčeření žánrových vod, pro mne však jen typicky labilní asijská bezradnost, která nedokáže ani pořádně postrašit. (22.01.2017)

Zajímavý korejský žánrový mix, u kterého se vyplatí sledovat pozorně všechny motivy. Všechno na konci sice nezapadne na 100% tak, jak by mělo (přesněji – jak jsem si představoval), ale celkový dojem z poměrně originální kriminálky s výraznou mysteriózní atmosférou zůstane i tak silný. Mít to více do hloubky (či seriózněji) propracovanou postavu hlavního vyšetřovatele, možná by to bylo i na plný počet. Občas jsem totiž měl pocit, že některé postavy jsou karikaturami sebe sama, s čímž se úplně nedovedu ztotožnit. 3,5* (06.07.2019)

Já su docela překvapené, že sem u teho neusnúl. Je to takovej těžko hodnotitelnej a težko popsatelnej pelmel žánrů a subžánrů. Začátek je korejskej Kameňák, policajti, jeden trotl vedle druhýho, člověk se u toho i nahlas zasměje, což je docela překvapivý, když se to jmenuje ´Kvílení´. Jenže pak to ztemní, zhutní a střípky, který si myslíte, že skádáte do nějakýho předvídatenýho konce jsou rozdupány jak cigánský hračky a vlastně se člověk nestačí divit, jak dokáže Korea zabrat špónu a vyflusnout spektákl se stopáží Titanicu, kterej je do poslední minuty brutálně nepředvídatelnej a napínavej jak malý gatě až do posledního focení. Za mě krásných kulatých vosumdesát % P.s.: ten rituál je fakt bezvadnej ! (03.07.2017)

Komentář ke Kvílení mi dal zabrat, protože jsem stále nevěděla, jak na něj. Ne protože by film nebyl dobrý. Právě naopak, bylo to moc dobrý. A v dost momentech jsem byla příjemně napnutá a vyděšená. To bylo především v první polovině, kde se film tváří jako detektivka, kde policajt (strašnej ňouma) vyšetřuje divný události, který nemůžou být výsledkem přirozených událostí. Do té doby to působí vlastně jako "divno ze zapadákova, kde jsou policajti jenom pro ozdobu, a nic reálně nedělají". Ale potom se to tak nějak zvláštně otočí a to je ta část, kdy začne snad ta nejbizarnější část film, a já už byla jenom v pozoru, co přijde dál. A i ta druhá polovina byla opravdu skvělá. Najednou se tam děje tak moc! Ale celý to dává smysl. Všechno to, co na první pohled nemůže dávat smysl pohromadě, tady dohromady funguje. Navíc je to skvěle natočený. Kvílení vypadá celou dobu strašně dobře. Nešetří se záběry na nechutné věci a hned na to klidně ten nejkrásnější možný záběr na přírodu, což úplně rozhodí. Zahrané herci to je taky suprově. Propojování scén, zapracování flashbacků. Tam to skvěle funguje i například během současného sledování dvou míst propojených dějem, kde to skvěle pracuje s napětím, jak to tedy doopravdy je, a kdo je ve skutečnosti vlastně kdo. Protože úplný zavěr jsem jenom koukala. Jo, doslova čuměla, jak jsem byla vtažená. (To se vlastně týkalo celého filmu, ale na tom konci extrémně.) Je mi jasný, že film snadno odradí svou délkou a tím, že je v něm doslova úplně všechno. Jenže já se ty skoro dvě a půl hodiny, ani jednou necítila, že to je moc dlouhý. A co si budem, scéna s hraběma mě strašně rozesmála. V rámci toho, jak ta celá část byla vystřižená jako z úplně jiné reality, myslím, že to byl záměr. Takže úplně, úplně kompletně všechno  :) (31.12.2023)

"Bederní rouška, šikmo střihnutá, skrývá co z nás mnohým nechutná"   Ale doprdelepráce, něco v tom vážně bylo, to jsem cítil! A určitě si to dám někdy znovu, ze zvědavosti a už jen na pohodu. Ne jako ucajdaný, dvouapůlhodinový a málostrašný horor, už jen jako tiše plynoucí řeku exotické nostalgie. Ponořím se až dno, do bahna, do těch cizích ztracených duší. Protože Korea není jen M*A*S*H, se spoustou rozverně lumpačivých a vesele krvácejících opic z pouťové střelnice, pochopil jsem a děkuju! I tady, na jihu, žijou úplně obyčejní domorodci, normální lidi jako my ... z masa a kostí. Včetně chlupů v nose, pupínků na duši a hnusných vyrážek tamtéž. Takže někdy, až bude čas, některý ucouraný a pošmourně propršený podzimní večer si to užiju naplno (ovšem bez rušivé a nenechavé pravé pracky, šmátrající po vypěněné potvůrce - pardon za nefilmovou nehororovou odbočku :-)). Prostě si to jen užiju. Uvařím si mňamku, nějakou specialitku, třeba šikmookou rybu s drsně udušenou, opuchýřovanou zeleninkou a nechám film plynout a sebe zírat... a budu jen uzobávat z talíře. A nechám se překvapit, kdo ví, možná na to příjdu, co v tom bylo. Už teď se těším a krásně se bojím. A o tom to je. (03.11.2019)