Idioti

Nejsem nějakej uctívač Dogma 95, ale nedá se prostě upřít to, že hlavní cíl, filmy Dogma 95 splňujou. Soustředění se na herecký výkony, postavy a příběh. Útěk od reality a nalezení vlastního idiota v sobě samém. Pro mě nehorázně depresivní film, ač sem chvílema některý postavy chápal, bylo mi pak z nich na nic, ale furt mě to nutilo nad nima přemejšlet a přímo je neodsuzovat. prostě výborná Trierova práce. Na něm miluju to, že se ničeho nebolí, ať už jde o scény, který s klidnym srdcem označim za porno, nebo o cestu do nitra postav. (06.12.2009)

85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň. (04.11.2011)

Nemít to přemrštěné dvě hodiny, neváhal bych s pěti hvězdami, protože koncept i jeho provedení je oboje špičkové. Ale ne každý film se hodí pro takové natažení a Idiotům opravdu škodí. Ke konci už to maličko ztrácelo mojí pozornost, což je věčná škoda. Jinak ale typicky netypický Trier s vizí, kterou je velmi zábavné a na konci mrazivé sledovat. (10.12.2012)

„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr. (01.08.2021)

Nedokážem si presne zadefinovať čo mal Trier pri natáčaní tohto filmu v úmysle. Každopádne ma aj v tomto prípade pohltil, zavalil pestrou škálou pocitov a na konci zanechal v značne znepokojenom rozpoložení, prinútil o veciach práve videných premýšľať - síce v tých najširších a vlastne ani nie celkom jasných súvislostiach, ale premýšľať. O hraniciach, slobode, relativite, ľudských tragédiách, bezstarostnosti, ubližovaní, súcite, úniku, sebaklame - o živote bez záruky, o živote bez zisku. (13.11.2006)