Idioti

Několik velmi silných až mrazivých scén vyčnívajících z mírně rozmělňovaného, leč provokativně přitažlivého a rozhodně ne povrchně efektivního tématu. Trier zde dokazuje sílu dogmatického filmu a ve zničujícím závěru, který geniálně osciluje mezi happy endem a depresivní tragickou tečkou, divákovi teprve nabízí zadostiučinění a velmi osobitý druh katarze. (16.04.2011)

Jednou jsem takhle při pročítání Housera narazila na pár slov k právě promítanému staršímu filmu. A tak jsem tehdá ve svých cca 15 letech šla úplně samotinká do Kina Praha, sedla si do skoro prázdného sálu a shltala celý film "z jinýho světa" až do konce. U pornoscény jsem samozřejmě dělala, že tam nejsem. Zlatý časy. (25.04.2011)

85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň. (04.11.2011)

Nejsem nějakej uctívač Dogma 95, ale nedá se prostě upřít to, že hlavní cíl, filmy Dogma 95 splňujou. Soustředění se na herecký výkony, postavy a příběh. Útěk od reality a nalezení vlastního idiota v sobě samém. Pro mě nehorázně depresivní film, ač sem chvílema některý postavy chápal, bylo mi pak z nich na nic, ale furt mě to nutilo nad nima přemejšlet a přímo je neodsuzovat. prostě výborná Trierova práce. Na něm miluju to, že se ničeho nebolí, ať už jde o scény, který s klidnym srdcem označim za porno, nebo o cestu do nitra postav. (06.12.2009)

Materinský cit je jednou podľa môjho názoru z najsilnejších emócií vôbec. Potreba dieťa ochraňovať a vychovávať je hlboko zakorenená v každej žene. Na začiatku spoznávame ženu o ktorej probléme nevieme vôbec nič. Až ku koncu sa dozvieme že prišla o dieťa a práve kvôli tomu hľadá akýkoľvek únik od reality. V jedne reštaurácií stretáva partu ľudí, ktorý na prvý pohľad pôsobia ako mentálne retardovaní. Až do momentu, keď sa ukáže, že sú to vlastne inteligentný ľudia, ktorý takýmto spôsobom bojujú proti spoločnosti a spoločenským normám, ktorými tak opovrhujú a hlavne sa potrebujú dostať od reality čo najďalej. Preto sa vydávajú za idiotov a pomyselné spoločenské hranice prekračujú a ničia. Trierov film je zvláštnym kúskom v jeho filmografií, ktorý neobsahuje takú silu aká by bola potrebná na to, aby bol divák vtiahnutý do tejto mašinérie vtipov, krikov a plaču a na celovečerný vtip je to príliš dlhé, plné rôznych emócií, ktoré až na pár výnimiek nefungujú tak ako by fungovať mali. Jedná sa rozhodne o zaujímavý snímok. Jeden s tých, ktoré sa netočia tak často a ktoré majú svoju osobitú atmosféru. Kamera má dokumentárny charakter aj keď je príbeh, ktorý zachycuje fiktívny. Nenadchlo ma to tak ako som očakával. Trier má totiž na konte aj lepšie kúsky. (08.10.2011)