The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
Největší devízou je rozhodně rychlý spád a neuvěřitelné množství dobových materiálů (nebo alespoň mě přítomnost mluvící legendy Sida v přítomnosti slečny Nancy velmi překvapila). Rovněž informacemi je dokument nabušen. Když navíc na konci Rotten oplakává "blbečka" Sida, větší autenticitu si nedovedu představit. Ale přes to všechno musím říct: Punk´s dead. Thanks God! ()
Fury to bylo dost, ale mnohem víc jsem v tom viděl ten Filth. Ale to je prostě punk. A na stejné notě jede i tento dokument - už jen to, že rozhovory s členy kapely jsou dělané neobvykle tak, že je ani nevidíte. I když nejsem žádným velkým přívržencem, hudba Sex Pistols se mi docela líbí. Vhled do začátků punkové subkultury, dobové souvislosti a názory, to bylo zajímavé, ale zažít bych to nepotřeboval. Jinak buď Sid Vicious nebo Glen Matlock nebo jejich kombinace mi vzhledem nějak připomínala Sama Rockwella, heh... ()
"Tonight...they gonna say SHIT on television." U tohohle dokumentu jsem skejsnul uplně náhodou a něco v něm bylo, tak jsem to nakonec dokoukal. Ale byl to teda slušnej bordel, druhou rukou jsem průběžně listoval wikipedií, abych si k těm obrázkům a zvukům z telky taky přiřadil něco, co dává nějakej význam. Jako já jsem je taky poslouchal, ale dneska je docela srandovní vidět, jakej kult se vytvořil kolem kapely, co všehovšudy nahrála jedno (poměrně hrozný) cédečko, neodehráli pořádně ani jedno turné a po cca 2 letech se totálně rozhádali. Vono mít kolem sebe takovýho doslovnýho srát-na-všechno punkáče je vlastně dost protivný. "Heroin je to nejhlubší dno...zabíjí to veškerou kreativitu." Dokument hezky ukazuje to sociální prostředí, ze kterýho vzešel punk v UK a taky naštěstí nijak nezaobluje ty jejich moudra. Na druhou stranu by stálo za to natočit pohled toho jejich manažera a ukázat, jak moc to byl vlastně jen takovej projekt =). (75%) ()
K Pistolím mám silný vztah. Když mi bylo 14, začala moje „doba temna". Černé oblečení a ještě černější oči plus spoustu dalších věcí okolo – znáte to. Stala se ze mě anarchistka :) Poznala jsem Pistole a staly se mojí inspirací... Tenhle dokument mi připomněl, proč jsem je tak milovala, obdivovala a někdy i nenáviděla. Příběh Pistolí tak, jak je zachycen tady, je strhující, poutavý, nesmrtelný. Plno autentických záběrů, které jsem do té doby jinde neviděla, výpovědi Sida a Johnnyho a příběh této legendy spolu se vším tím hnusem okolo – to je na tom to nejlepší. Celou dobu jsem si říkala: „Ať toho Johnnyho ukážou, chci vidět, jak dneska vypadá." Nakonec jsem ráda, že jsem ho neviděla, o to je to všechno ještě zajímavější a myslím, že jsem si i ušetřila pořádný šok :) Žádná jiná kapela za tak krátkou dobu fungování nedokázala to, co oni. A to nemyslím jen v dobrém, spíš naopak. Punk´s Not Dead!!! ()
Vždy jsem byl punker tak trochu na baterky. Copak o to, punk a pogo já rád, ale po koncertě obvykle má rebélie skončila, umyl jsem se a šel spát, abych mohl v práci plnit plán na 110%. To by žádná sexy pistole neudělala, ale mě anarchistická monarchie zase až tak moc neoslovuje. Co se týká dokumentu, tak hudebně je našlapaný, ale bláboly hlavních aktérů mi uši poměrně rychle odmítaly přijímat, takže mne potěšily zejména informace o tom, z kterého kanálu to chlapci vlastně vylezli, o mlácení fanoušků baskytarou po palicích nebo o blond začátku Siouxsie Sioux. A Viciousovo ležérně nošené tričko s hakenkreuzem ponechám raději bez komentáře. ()
Reklama