We Are Your Friends

Viděno v RegioJetu po cestě z Brna do Prahy. Začátek mi připomněl filmy typu Human Traffic a Groove, takže jsem se u toho sice celkem nudil, ale aspoň jsem dostal to, co jsem od toho očekával - hodně (povětšinou) dost dobré hudby a spoustu party scén, které dokáží nejeden film svojí přítomností oživit. Jenže pak se to snaží celé o něčem být (generační výpověď, hledání sebe sama, naprostá nelidskost bohatých podnikatelů...) a jde to do kelu, protože ten příběh je slaboučký a naprosto nedostatečně vedený. O postavách víme naprosté minimum, včetně hlavního hrdiny a ten přesah, co v tom měl být, taky není úplně nejlíp řečený. Zase se mi ale líbil závěr, sice ta jeho "skladba snů" byla pro mě z celého soundtracku jedna z nejslabších, ale zase na druhou stranu se mi líbilo prozření hlavního hrdiny a především to, jak k té svojí skladbě vůbec došel. Blbý ale je, že to za tu hodinu a půl stejně předvede málo, co se dalo tolerovat v první polovině se v té druhé už nedá a navíc v té druhé polovině nejen že výrazně ubyde hudby, ale hlavně se ukáže, jak mdlé to celé je. Ale hudba fajn a zahrané je to taky slušně, navíc snaha v tom je vidět taky. 2* (14.08.2021)

Docela příjemný film, u kterého jsem velmi ocenil uměleckou stránku. Úžasně udělaný byl stav Colea na drogách a jeho finální vystoupení s kombinací zvuků kolem něj. Ovšem jako příběh je film dost nefunkční a většina postav kompletně nesympatická. Možná ta Zacovo ujde a kdyby Emily nebyla hezká, tak mě taky moc nebaví. (25.11.2015)

Opravdu mě zajímalo, jak se chce takový film poprat se spoustou zbytečných klišé, bez kterých by vše okolo nemohlo vůbec fungovat. Navíc EDM, který se mi tak trochu příčí s mým stylem hudby, jako DJeovi (co už má nějakejch 12let hraní house music za sebou). Bohužel je to danný tím, že my nežijem v LA, ve světě nekonečných večírků a party, a nemáme tu na každém rohu nějakou akci, ze které by se člověk mohl dostat na světovou scénu. Mimochodem - 128BPM je moje gusto a kdo mě zná ten ví.. a pro mě tady Zac Efron, měl někdy až moc upjaté výlevy emocí při mixování (hraní) , ale děj bavil , a vše naprosto odsejpalo. A na konci toho všeho to bylo hodně pohodový, a vůbec nenudilo, což beru jako obrovský plus.. Jen nevýhoda, že mám teď hroznou chuť si zahrát na nějaké party. (18.02.2016)

Byly doby, kdy v určitých kruzích představoval největší zlo High School Musical, jehož hlavním apoštolem byl Zac Efron. Od té doby ale uplynulo už celkem dost vody, a jmenovaný mládenec urazil docela slušný kus cesty. I tak je ale na We Are Your Friends asi největším překvapením, že navzdory lehce varujícímu obsazení, synopsi a stopáži se nedá říct, že stojí Za Kefron;) Na druhou stranu bohužel pokud jde o hudební stránku a slibovaný náhled do hlav DJů, se i přes skutečnost, že tu hlavní hrdina rozmlouvá s někdejším megaobjevem Hollywoodu Wesem Bentleyem i sám se sebou o podstatě elektronické hudby, její tvorby, a o spojení s myslí DJe i davu svíjejícího se v příslušných BPM, nedá říct, že by se tu dělo něco nad kvalitativním limitem Step Up 1 až 67 (kde se hraje jiný styl) - nebo určitými segmenty Klubu Sráčů:) A pokud jde o příběh/děj, mluvíme o úrovni lehce nad zmíněnou nekonečnou sérií Step Up. Aby to nevyznělo zle - není to provar, to ani omylem. A nutno říct, že i Emily Ratajkowski dokáže roli módního doplňku, zmítaného mezi dvěma muži, v takovémto druhu filmu zahrát obstojněji, než byste čekali od slečny, která (nutno uznat, že svým způsobem moudře) vystavila svůj veškerý kapitál na odiv hned v počátku kariéry (ano, myslím tím ten videoklip, k němuž ani nestojí za to mít puštěný zvuk). Dá se to připodobnit k Maggie Grace v Lockoutu;) Tvůrci jen poněkud nezvládli míru, do jaké má film působit vážně a jak vážné (a jak zobrazené) věci by v něm chtěli mít. Step Up je mimo technickou část věci jednoznačně přiznaná naivní šablona - We Are Your Friends se ale snaží tvářit jako seriózní drama z hudebního prostředí o nelehké cestě "jednoho z mnoha" na vrchol. A to zkrátka a dobře nefunguje, byť se samozřejmě nedá nesouhlasit s tím, že drogy jsou špatné, áno, byť by vypadaly sebevíc cool. V tomto případě víc než jindy platí, že krátká stopáž leccos zachraňuje. 50%, dejme tomu. (16.04.2017)

Narazil jsem na tenhle snímek úplnou náhodou a mile mě překvapil. Tyhle náměty mám moc rád. Mladej, hezkej, (ne)zkušenej a zničenej Zack Efron je DJ na místní diskotéce. Spolu se svýmy kamarády se snaží udělat díru do světa pomocí elektronické taneční hudby. Má rozdělaný song, který posadí všechny na zadek... Ne všechno je pravda. Efron do role sedí a nemusí ani hrát, postava mladého DJ je přesně mu padnoucí. Jeho kamarádi jen suplují aby se neřeklo a jeho nemesis/mentor, skvěle hrající Wes Bentley (AHS seriál), je jedinej, kdo nagelovánka dokáže dostat o několik úrovní výš než ke hvězdám. Film je plnej typických cliché. Zakázaná láska, dosažení snu, nečekaná smrt, zklamání, dno... To už tu bylo stokrát a stokrát lépe. Proč se mi ale tenhle flick líbí? Protože miluji hudbu. A tento film je hudby plný. Moderní (kvalitní) elektro dance na každém rohu doplňuje každou situaci. Nejlepší scénou jest pool party a vysvětlení psychologie DJingu a skladatelství. Taková menší příručka pro beatmakery řekněme. Filmařina kolem byla průměrná, casting správně zvolený (Efron seděl jak hrnec na prcinu, Ratajkowski dostatečně sexy, Bentley správně slizkej a šílenej), soundtrack perfektní a finálový song zklamal. Přesto je to nadprůměrný film, hlavně pro mladší publikum. Tudíž i pro mě. Osobně mi tenhle motivační flák nic nedal, jen jsem nakouknul pod pokličku taneční hudby kterou mám rád. Nic víc, nic míň. 4* a.k.a 78% (09.02.2016)