Roger Waters: The Wall

Viděno v DOLBY ATMOS: Neskutečné a popravdě nemám slov. Nadčasová muzika a jedno z nejlepších konceptuálních alb hudební historie v podobě nepopsatelného audiovizuálního zážitku, pro který se těžko nachází slov. Byly tam sice některé slabší momenty v příběhové části, nicméně co se týče celku naprosto fenomenální takovým způsobem, že mráz v zádech je téměř setrvalým stavem. K tomu lahůdkové verze legendárních skladeb z alba v čele s Comfortably Numb, které v tomto podání beru mezi své nejlepší zážitky v kině. (29.09.2015)

Mně se to citový vydírání líbilo. Nechala jsem se celé tři hodiny vydírat s naprostým odevzdáním a bylo to úžasný. Šla bych hned znovu. 100% Roger Waters, jeho upřímnost, jeho trable a jeho bolesti. Naprosto jsem ho obdivovala, že se takhle nechal veřejně obnažit a podat tak ruku celému lidstvu. Ale samozřejmě, jeho princip cukr a bič zafungoval. Skvělý, úžasný, dechberoucí, neuvěřitelný. Poklona pane Mistře. (30.09.2015)

Tak lituju, že jsem ten koncert v Praze propásl. Ale po osobní přítomnosti je asi prostor kinosálu to nejlepší, jak si ten koncert vychutnat a navíc se tu dostanou i detaily, které někde vzadu na ploše prostě neuvidíte. Vizuálně je to neskutečné žřádlo, hudbu netřeba představovat. Prostřihy, jak Waters putuje po pomátnících bitev, kde padl jeho děda a otec mi moc nevadily. Vím, jak se Waters s tím traumatem celý život smiřoval a že tam pak přivedl své děti a vnoučata ukazovalo oddech, že ony s otcem mohli vyrůstat. Koupě blůčka je jasná. Bonus v podobě rozhovoru s Nickem Masonem je příjemné posezení starých pardálů. Jen škoda, že do filmu nezakomponoval účast i Davida Gilmoura na jedné koncertní zastávce tady (02.10.2015)

Působivé? Rozhodně. I pro nefanoušky Pink Floyd (mezi které rozhodně patřím, vždyť já znám The Wall) nabízí film dost zábavy a vizuální působivosti. Na rozdíl od filmu zde není takový tah na bránu (návraty k Watersově cestě za "mrtvými") a je citelně sestříhán z několika koncertů. Takže nejde o jednotný záznam z jednoho koncertu, ale výběr toho nejpovedenějšího, co dohromady dá jeden koncert. Bohužel jsem vždy žil v tom, že The Wall je skupinová věc, Waters mě skoro pořád přesvědčoval, že to je jeho one-man-show a to hlavně svým sklonem k přehnané umělé dramatčinosti gest. Hudebník skvělý, herec možná do němé éry:-). Závěrečné pomrkávání na fanoušky bylo příjemné, jen zase došlo k hodně citelnému stříhání otázek (otázka na bubeníka ohledně jeho hry a smích Waterse, že se na to těší, střih otázka pryč:-)). PS: pro mě stále filmové The Wall o kategorii výš, i dík genialitě Geralda Scarfa, která tu tolik nevynikla. (02.10.2015)

Pink Floyd si odjakziva potrpeli na vizual pri koncertoch,v podstate ich tie projekcie preslavili a v kombinacii s kvalitnou muzikou tam neni co riesit,,,jasnych 5 hvezd,CZ titulky mi sice miestami pripadali,ze rezia pri titulkovani pozerala uplne iny film,ale na vysledny dojem to nema vplyv.Skoda ,ze sa na podobny projekt nedali presvedcit brnenski Progress 2... (30.12.2020)