Roger Waters: The Wall
Roger Waters: The Wall
VOD (3)
Obsahy(1)
Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (106)
Mně se to citový vydírání líbilo. Nechala jsem se celé tři hodiny vydírat s naprostým odevzdáním a bylo to úžasný. Šla bych hned znovu. 100% Roger Waters, jeho upřímnost, jeho trable a jeho bolesti. Naprosto jsem ho obdivovala, že se takhle nechal veřejně obnažit a podat tak ruku celému lidstvu. Ale samozřejmě, jeho princip cukr a bič zafungoval. Skvělý, úžasný, dechberoucí, neuvěřitelný. Poklona pane Mistře. ()
Je to samozřejmě skvělé, ale výsledný dojem je rozporuplný. Sledujeme totiž tři linie: 1) záznam koncertu z posledních turné, který je úžasný. Bylo to skvělé naživo a i na plátně z toho naskakuje husí kůže. Jako záznamu jedinečné události a aktualizaci možná nejlepšího koncertního vystoupení všech dob nelze nic vytknout. 2) Watersovo plazení po francouzsko-italských hranicích, aby s duchy minulosti i přítomnosti diskutoval svou životní pouť a smysl všehomíra. A je to přesně tak watersovsky samožerské, jak to zní. Namísto aby překlenul třicetiletou propast od vydání Wall tak, že její témata aktualizuje a ukáže univerzálnost svého nejhlubšího životního sdělení (které je skutečně úžasné a síla budování svých osobních zdí nevyprchává ani po letech), tak příběh vztáhne k sobě, zaměří se ještě víc na svého otce a dědu a prezentuje se tak melancholicky a pateticky, jak to umí jen on sám. No a konečně za 3) tu máme rozhovor Waterse a Masona, který se nese v podobném duchu. Waters má o všem jasno a ničeho nelituje, zatímco ze strany Masona je cítit, že Gilmour zas takový padouch asi nebyl a že s Rogerem to musely být pořádně těžké dekády. Ale smířlivý tón nostalgie a humoru naštěstí hrany obrušuje, a tak si v rozhovoru jen potvrdíte, co stejně už dávno víte. Takže výsledně za 4, ale to je fuk, protože pro fanoušky povinnost a úžasný zážitek a nikoho jiného to zajímat stejně nebude. Původní Wall je stále milníkem hudebních filmů, na čemž tahle snaha o upoutání pozornosti nic nezměnila. ()
Každý by si rád "užil tu show", bez těch "nudných protiválečných vsuvek", že?? Už jsem viděla záznamy z koncertních Zdí, mnoho. Ale teprve takhle, neříkám že tomu nepomohlo i velké plátno, ale takhle s naprostou upřímností samotného autora, je to dokonalé. Je to smutné, zábavné, depresivní, milé a nostalgické. Ano, je tam jedna věc...k naprosté dokonalosti tomu chybělo hudební a vokální přispění Davida Gilmoura, jehož "Goodbye Blue Sky" nebo "Comfortably Numb" se NEDÁ NAHRADIT. A při záběrech do publika jsem sice koukala radši mimo plátno, ale co se týká Rogera, jeho hudby a jeho sdělení, šla bych hned znova. A pak ještě znova... Ještě jednu poznámku si ale neodpustím. Překlad, který se v kině objevil v titulkách, je TRAGICKÝ. ()
Pink Floyd si odjakziva potrpeli na vizual pri koncertoch,v podstate ich tie projekcie preslavili a v kombinacii s kvalitnou muzikou tam neni co riesit,,,jasnych 5 hvezd,CZ titulky mi sice miestami pripadali,ze rezia pri titulkovani pozerala uplne iny film,ale na vysledny dojem to nema vplyv.Skoda ,ze sa na podobny projekt nedali presvedcit brnenski Progress 2... ()
Zeď je prostě Zeď, moje nejoblíbenější věc na světě. Waters je zase Waters, hudební génius, ale taky trochu egoista... A stejně jako to kvůli jeho egu začalo na začátku osmdesátek ve Floydech drhnout , drhme malinko i tenhle film. Dokud se v doplňkových filmových pasážích nemluví, je to super. Když začne v autě diskutovat, je to hrozně na sílu.Jakmile se ale zase začne hrát, je vše odpuštěno. Titulky povětšinou velmi vkusné a pěkně přeložené, neznámý překladatel se pral statečně. U mě ale stále vede geniální překlad Petra Putny z ČT, jehož přebásnění je skvělé i samo o sobě ("Mám v duši klid, ztratil jsem už cit"). ()
Reklama