Cesta vzhůru

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci... (25.08.2015)

Dokumentárne sklamanie roka. Tento príbeh o Jarošovi som pozeral s očakávaniami, keďže som podobný výstup chcel vidieť autenticky a v detailoch. Problém ale je, že som dostal najprv hodinový výplach zo súkromného života s množstvom zbytočných informácií a záberov a až potom sme sa dostali k samotnému výstupu, ktorý bol síce autenticky zachytený, ale bolo to zostrihané veľmi nešťastne až nudne. Tieto negatíva ale vyvažujú prenádherné zábery himalajskej prírody a samotného vrcholu K2, preto u mňa len jemne podpriemerné hodnotenie. 45 % (26.09.2017)

Na tento dokument jsem se opravdu těšil, a počkat si, až se někde objeví se opravdu vyplatilo. Musím říct, že ne u všech filmů jsem byl schopen čekat tak dlouho, prostě jsem na ně zapomněl. Ale ne zde. Dokument je dobře zpracován, ze začátku mi sice chyběli popisky, kdo je kdo, ale po chvíli se ukázalo, že to vůbec není potřeba. Rozhodně jsem po shlédnutí byl spokojený, jak po stránce, co jsem se dozvěděl, tak po stránce zpracování. (28.09.2016)

ČT2 HD - Pravda, téměř polovinu času sledujeme nezáživné strojené dialogy pana Jaroše a jeho rodinných příslušníků nebo dlouhé záběry na Jarošovy omrzlé, vzápětí amputované, prsty. Nicméně druhá půlka to zachrání a dobrých 45 minut můžeme s velkým zaujetím sledovat výstup na K2. Některé autentické záběry jsou parádní, někdy až strach a respekt nahánějící, jednou dokonce i smutné (Jaroš nad "pomníky" mrtvých horolezců a vzpomíná na ně). Čili nakonec 4 hvězdy dám. Ne kvůli panu Jarošovi, coby člověku nebo jeho charakteru (kde si ostatně myslím, že některé věci v hlavě nemá srovnané) nebo kvůli zpracování dokumentu, ale kvůli panu Jarošovi, coby horolezci. 72% (1/2 with J.) (27.09.2016)

Ještě nikdy jsem žádnej film neviděl v kině dvakrát během dvou dnů. Cestou metrem jsem ignoroval všechna hezká děvčata, odstrkoval od sebe revizory, utíkal po eskalátorech a u pokladny předbíhal. Tak moc jsem se těšil. No dobře...nestíhal jsem, ale fakt jsem se těšil. Jenže přišlo zklamání. Jsem zklamanej z toho, jakou cestu si film vybral. Že je z něj další schizofrenní filosofická sonda do bolavých duší rodinných a odvrácených stran úspěchů. Ach jo... Kdo nemá trable při čemkoli co dělá? Koho občas nežere, že má sice tohle, ale ne tamto? Proč si tyhle strasti běžnýho života nedokážou lidi vyřešit mezi sebou, proč musej vznikat celovečerní díly Pošty pro tebe...? Nikomu nic nevyčítám - pokud bylo záměrem obsadit do hlavní role dokumentu o horolezci Jarošovi jeho dceru, jejíž pro psychiatra zralý výlevy jsem musel poslouchat celej první poločas, tak v pořádku. Pokud bylo záměrem dokument o horolezci Jarošovi prošpikovat tolika věcma, který diváka nebudou zajímat, protože o nich nic neví, nic mu do nich není a i kdyby, stejně dostane jen lež (jak pravil sám Radek na konci), tak v pořádku. Já jen, že bych mnohem víc ocenil, kdyby jako druhej poločas vypadal celej film. Když byl totiž v hlavní roli horolezec Jaroš, cloumalo to se mnou jako s jeho stanem ve sněhový vánici. K Radkovi mám jenom slova uznání a respektu. Před jeho cestou vzhůru klobouk dólu. Ale pro příště, páni tvůrci - nechtějte po nikom vysvětlování a objasňování, když ten někdo moc dobře chápe, že je to jen jeho věc. Přibližte nám osobnosti pomocí jejich opravdovosti, ne prostřednictvím úvah, který řeknou jen proto, abyste vypnuli kameru a řekli "máme to." (10.09.2015)