Cesta vzhůru

Je to tak na hraně třech a čtyřech hvězdiček. Film trpí hlavně kvůli střihu. Střihač vyloženě selhal, když ve filmu nechal záběry na po ránu močícího Jaroše, nekonečně dlouhé záběry zohavených prstů nebo trapné rodinné rozvory, které s přirozeností nebo tématem samotným mají pramálo společného. Škoda, Jaroš je opravdu borec a zaslouží si dokument zpracovaný na úrovni. (16.09.2015)

Hvězdička z úcty k Radkovi a k horám. Formát dokumentu je nudný, místy až trapný. Jít na tohle do kina, tak odejdu. Koho zajímá, že Radek spí na ostro, po probuzení chodí močit na zahradu a pak si jde zaplavat? Chybí informace o tom, kdo mluví. Dcera z prvního manželství je identifikovatelná: "V této čekárně mě počali." Home video, v němž se Radek dívá na home video (záběry ožralého vousatého vodáka zápasícího s lodí ale ukazuje i na besedách, takže jaksi ztrácí kouzlo...). (01.10.2016)

Bulvarizace horolezectví aneb dokument o Jarošových prstech na nohou. To, co bych rád viděl, se krčilo až ve druhé půlce snímku, až byla ukojena touha mas po informacích ze soukromého života sportovce a pár nechutných lékařských záběrech. Ale samotný výstup na K2 mě strhl až k celkově nečekaně vysokému hodnocení. (29.09.2016)

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci... (25.08.2015)

ČT2 HD - Pravda, téměř polovinu času sledujeme nezáživné strojené dialogy pana Jaroše a jeho rodinných příslušníků nebo dlouhé záběry na Jarošovy omrzlé, vzápětí amputované, prsty. Nicméně druhá půlka to zachrání a dobrých 45 minut můžeme s velkým zaujetím sledovat výstup na K2. Některé autentické záběry jsou parádní, někdy až strach a respekt nahánějící, jednou dokonce i smutné (Jaroš nad "pomníky" mrtvých horolezců a vzpomíná na ně). Čili nakonec 4 hvězdy dám. Ne kvůli panu Jarošovi, coby člověku nebo jeho charakteru (kde si ostatně myslím, že některé věci v hlavě nemá srovnané) nebo kvůli zpracování dokumentu, ale kvůli panu Jarošovi, coby horolezci. 72% (1/2 with J.) (27.09.2016)