Hollywood v koncích

Není to Allenův nejlepší film, ale stále se zde jedná o výbornou komedii, která mě dokázala spolehlivě rozesmát množstvím situací, hlášek, gagů a hereckým výkonem samotného Allena. Jeho klasický neuroticky roztržitý hypochondr, který se zklidní, když mu táhne do bot a potřebuje pomoc, mu jednoduše přesně sedne. Miluji scénu v baru, kdy se sejde se svou bývalou ženou a schizofrenně se snaží mluvit o filmu, při čemž se mu nedaří zadržet svoji sžíravou zášť z toho, jak, proč a kvůli komu ho opustila. Je tu opět spousta vynikajících nápadů a scén. Na tento film jsem se těšil, protože to byl u mě první Allenův film po delší době a nezklamal mě. A ten zčásti předvídatelný happyend? Vždyť je to Hollywood... (26.04.2006)

Co naplat. roli neurotického zoufalce nelze dost dobře hrát donekonečna a nejpozději ve třetím podobném filmu se poněkud omrzí, zvláště když dotyčný vůčihledně stárne, takže je potřeba děj přikořenit něčím novým a nečekaným, v tomto případě dočasnou ztrátou zraku... Není to špatné, ale vidět to vícekrát skutečně nepotřebuju. Na rozdíl od Woodyho nejlepších filmů, jakými je Annie Hall, Manhattan nebo Hana a její sestry... Celkový dojem: 65% Čtvrtá hvězdička je za nečekaně vtipný a překvapivý závěr... (06.02.2021)

Můj 39. Allenův biják. Bohužel, po Kassandřině snu, druhé zklamání v krátké době. Dočasná slepota mohla být zdrojem výborných situací a návratů k začátkům. Místo toho pouze trapnost (u takového mistra filmu je třeba mít přísnější metr). COPAK SLEPÝ ČLOVĚK NEPOZNÁ, ZE KTERÉHO SMĚRU NA NĚJ PARTNER MLUVÍ? Ubohost není korunována jen "pseudogroteskním" rozhovorem s ředitelem studia, ale naprosto jasným cílením finále: Když nebude nic dávat smysl a v kinech slátanina propadne, pak v Evropě se stane artovým pokladem. (Od poloviny filmu jsem si říkal, že tohle přece neudělá. Udělal). (26.02.2017)

Byly tam dobré chvilky, ale bylo tam mnohem víc věcí, které mě iritovali. Nejen to, že by si každý ihned všiml, že je slepý, ale především to, že nedokázal ani rozpoznat, odkud na něj nekdo mluví, a čuměl furt doblba - takovy člověk pak není genius, ale idiot. Nehledě na to, že k režírování není potřeba jen genialita, ale taky notná dávka vůdčího charakteru. A ten Val Waxman určitě postrádal, naopak si myslím že Woody Allen ho dozajista má. Tudíž ani ta paralela mezi skutečným Woody Allenem a jeho filmovým alteregem Valem Waxmanem mi neseděla. 50% (01.09.2011)

Ještě než vysmolil Woody Allen „modré filmy“, zrealizoval pokračování Stardust Memories. Zatímco v Stardust Memories tematizoval sebevědomého auteura, zde ukazuje stejného tvůrce v područí velkých producentských zvířat. Woody zkrátka cítil podobně jako Altman (Hráč) nebo Wilder (Sunset Blvd.) potřebu si drcnout do hollywoodského systému. Ale paroduje pouze development (přípravu) a postprodukci (distribuci) filmu, samotné natáčení podobně jako Truffaut v Americké noci nijak nekritizuje, protože pro každého režiséra je natáčení to nejlepší, a koneckonců jak říkával francouzský velikán: „Filmování je nadřazeno skutečnému životu, a dokonce výsledné kvalitě díla.“ Proto Woody těsně před natáčením oslepne a přesune film z roviny reflexe producentů do sebereflexe. ____ Woody Allen je vypravěčem vně fiktivní svět filmu, když píše scénář a režíruje, a zároveň uvnitř fiktivního světa, když vyprávění směruje k jiným postavám a k divákovi skrz vlastní postavu Waxmana. Perfektní vedení herců, nebo perfektně hrající herci? Nevím, ale dialogy jsou často o hádkách, dokazujíc neurotickou rozpolcenost Allena. A titulkové sekvence, kde jsou herci řazeni „in alfabetal order“, přestože je jasné, že Allen bude první, jen dosvědčují nedostatek oponentury z venčí. Dopřejte prosím někdo Woodymu místo neustálého pochlebování špetky asertivního zhodnocení. (02.05.2008)