V labyrintu mlčení

Bez zbytočného pátosu veľmi rozumne a citlivo vykreslená situácia v povojnovom Nemecku so zameraním sa hlavne na tých, ktorí prežili hrôzy koncentračného tábora. Hneď na začiatku tu na mňa vyskočila jedna pekná myšlienka a síce, že nie na všetko zlé čo sa v minulosti udialo sa dá zabudnúť, nie všetko sa dá len tak zamiesť pod koberec a že tak treba často čeliť svojmu svedomiu. Bolo s podivom, keď mladý, začínajúci právnik a prokurátor nevedel čo to bol Osvienčim, tobôž čo sa tam dialo. Postupné odkrývanie starých rán tak začínalo od nuly a musím podotknúť aj veľmi šikovne a pútavo, pričom sa nezabudlo ani na emotívnu stránku, ktorá mi prišla ako prirodzená a spontánne odvodená od jednotlivých smutných udalostí. 75/100 (27.07.2016)

Podobné téma jako u filmu Albert Eichmann, ale zpracování bylo mnohem lepší. Alexander Fehling se své role mladého ambiciózního vyšetřovatele zhostil na výbornou, nenašla jsem u něho žádné hluché místo a to prakticky neslezl z obrazovky. Důležitý film hlavně pro generaci dnešních německých důchodců, kteří se taky možná jednou ptali, co dělali za války jejich rodiče a prarodiče. Rozhodně byl právem vybrán jako německý zástupce do boje o Oscara za cizojazyčný film. (21.11.2015)

Píše sa tok 1958 a v Nemecku len trinásť rokov po vojne nikto nemá ani potuchy, že by existoval nejaký Auschwitz/Osvienčim, o táboroch sa mlčí a keď si aj niekto niečo pamätá, vyhovorí sa, že to treba už nechať histórii. Mladému advokátovi takýto postoj nestačí a snaží sa dolapiť šváby, ktoré sa stihli rozutekať, najmä Mengeleho. A niektorí náckovia umne otočili plášť a zrazu boli dobrí demokrati. Ako u nás po roku 1989 komunisti. Zapálenosť mladíka v odhaľovaní svinstiev je v tomto fiktívnom filme ťahúňom celého deja, napriek tomu však môže miestami trochu nudiť. Vzhľadom na tému ale pridám o jednu hviezdu navyše. (19.06.2020)

Musím říct, že jsem byl v šoku jak se Němci v poválečné době stavěli k takovým zrůdnostem jako Osvětim. Naznačení neznalosti Osvětimi u německé mládéže, tomu jsem nemohl ani věřit. Film se mě do mě totálně zakousnul a sežral. Nejde o nějaký gradovaný tempo nebo silnou emotivní katarzi, jde o celek, když vidíš jak chodí pozůstalí z Osvětimy k Johannovi na výslech a v záběru jsou jejich oči je to prostě síla v kontrastu se zapoměním tehdejší německé společnosti na to všechno. Dobře zpracovaný silný téma, který mírně kulhá díky hereckému projevu hlavního představitele, přišel mě hrozně dřevěný. Ovšem na první film v rámci festivalu Německé filmové pavlače, kterou pořádáme s kolegou malarkey, trefa do černýho. (29.07.2017)

Frankfurtský proces s osvětimskými strážci je celkem známou záležitostí, nicméně o tom, co mu předcházelo, se zase tolik nemluví a z filmového hlediska jde takřka o pole neorané. Hlavní hrdina, jehož postava je inspirovaná žalobcem Fritzem Bauerem, se snaží dostat před soud válečné zločince a zároveň musí bojovat proti nezájmu většiny společnosti, která by válku a vše s ní spojené nejraději hodila za hlavu. Někomu může vadit, že film je místy až příliš popisný, ale mě to zcela vyhovovalo a to i proto, že režie tu mravenčí úřednickou práci podává zábavným způsobem. Dále se mi líbilo, že si film uchovává silnou vypovídací hodnotu a to i bez používání fotek, dobových záběrů či srdceryvných historek, které sice přišly na přetřes, ale nepůsobily jako prvoplánový útok na city. A nakonec jsem spokojen i s obsazením. Jediné, co mi trochu vadilo, byly osobní problémy, které mladého žalobce postihly. Ty mi tu přišly trochu navíc, byť s tématem souvisely. Ale to zase nebyla taková vada na kráse. Pro naše distributory je celkem ostuda, že na podobný film může člověk narazit spíš náhodou. 85% (13.04.2016)