Lola

Tento film je vydařeným popisem prohnilé společnosti, kde otěže pokroku drží v rukách pochybní podnikatelé a zkorumpovaní politici. Jedná se tedy o zcela reálný obraz. Podstatné jsou zde dvě dějové linie, jedna popisuje touhu děvky Loly po spořádaném životě a druhá snahu morálního, ač realistického, člověka vnést do města rozvoj a to při snesitelné míře korupce, v rámci prospěchu společnosti. Tyto dvě linie se ve filmu protnou, aby po kolizi mohlo vše pokračovat dál v zajetých kolejích. Skutečně realistický obraz našeho světa. Takhle ot prostě chodí. Filmově se však jedná o slabší počin. Postavy nejsou až tak reálné, jak jsme u Fassbindera zvyklí a to i přestože herecké výkony jsou slušné.To brání divákovi si film patřičně prožít. A ač měl Fassbinder pro vymýšelní dějových zápletek snad až shakesperovský talent, tak tomuto filmu chybí větší dávka osudové dramatičnosti. (19.05.2009)

Postavy, ako sú : v prvom rade taká pobehlica Lola, či extrémne zištný chuligán Schuckert, alebo trebárs dobrácky, ale naivný Von Bohm, sa vám isto vryjú do pamäti, ako aj mne, no to je asi tak nateraz všetko, čo by som mohol k druhému dielu „trilógie” , čo povedať, pretože ma zaujala maximálne myšlienka korupcie, machinácie a moci v stavebnej firme, kde za všetkým stojí atraktívna žena, ktorá si robí zo všetkého taký holubník. A herecky výkon bravúrnej Barbary Sukuwej hovorí úplne v jej prospech, ako ľahučky zvláda svoju postavu, ktorá je strašne vypočítavá, pokrytecká, že i v záverečnom skonštatovaní v jednej z scén, zisťujem, aká je to m-a-s-k-a ! Stavebný referent Von Bohm sa na chvíľu rozhodol „vzoprieť sa obrom” , ale ako to už dopadlo, veľmi dobre viem, že systém ho položil na lopatky, a o tom tento celkom zaujímavý snímok Rainera Wernera Fassbindera pomocou obrazu rozpráva, len škoda, že to nebolo tak intenzívne, ako v M-árii B-raunovej, keď snímal Ballhaus... PS: V podstate oveľa menšiu roličku si tu zahral Ivan Desny, ktorý mal predtým v podstate oveľa väčšiu rolu v M.B. (25.09.2018)

Těžko říct, zda bych tady dokázal být bez případné znalosti Modrého anděla (1930) mnohem více spokojen či nadšen. Ten prastarý černobílý německý snímek z počátků zvukového filmu mě před časem uchvátil a mnou aktuálně viděný Fassbinderův počin, jakkoliv osobitý a se společenským poselstvím, už asi navždy zůstane jen variací na onen starší slavný film, resp. jeho původní předlohu. A bohužel v mých očí Lola nad Modrým andělem výrazně prohrává. Barbara Sukowa rozhodně nepodává špatný výkon, minimálně v rámci Fassbinderova pojetí oné postavy ne, ale prosím vás, kam se hrabe na svůdnou divu úrovně Marlene Dietrich? Hlavním tahounem se tentokrát překvapivě stal představitel hlavní mužské role Armin Mueller-Stahl, jehož mravní zkáze propadající hořlivec Von Bohm vdechuje snímku silné charisma i podmanivý ironický nadhled. Vůbec onen nekompromisně satirický obraz německého hospodárského rozkvětu 50. let hodnotím v Lole jako přínos, mnohem rozporuplněji vnímám na první pohled možná špičkovou výtvarní stylizaci. Musím říct, že všechny ty růžové, červené, modré či zelené filtry mě v některých scénách svým ostrým jasem spíše iritovaly, měl jsem pocit, že mnohokrát spíše odvádějí pozornost od podstaty scény. Když se ve scénách z kanceláře odrážely jakési modré skvrny z osvětlení i na obličejích herců, začala mi ze strany Fassbindera tahle barevná stylizace připadat totálně přehnaná. Mj. kvůli těmto rušivým výtvarním efektům nedokážu vyjít s hodnocením výš, než nad silné 3 hvězdičky. [65%] (31.08.2021)

Toto nebola trefa do čierneho, ale do ružového, no a pre prostitútku sa hodí meno Lola a keď ju ešte hraje Suková, tak to sedí úplne. Lenže dejová chudoba nebola zachránená ani šansonierskými škrekotmi či tancami bez tyče. Modrý anjel v povojnovej ére nemá ten šmrnc, je taký bledý, prázdny a Barbara nie je Marlene Dietrich. (09.08.2023)

Míním, že režisér by se neměl opakovat, pokud se tak děje s menším, nikoli větším účinkem. Lola je ve všech ohledech slabým a mdlým odvarem do posledního okamžiku okouzlujícího a překvapujícího Manželství Marie Braunové, nikoli soběstačným filmem pomyslné volné trilogie (jejímž završením má být Touha Veroniky Vossové). Je to obměna, variace, a bylo by to v naprostém pořádku, pokud by zvyšovala dojem a prohlubovala porozumění, obohacovala a rozvíjela hlavní téma, jenže to se neděje – první film toho pokryl více a lépe, rafinovaněji, obsáhleji, složitěji i zdobněji, jeho děj se rozvíjel organicky a přitažlivě dynamicky, jak si Marie po liščím způsobu ochočovala okolní tvrdý svět a objevovala svoje možnosti v něm, zkoumala a podmaňovala si nástroje ženskosti, a přitom si v sobě ženu zároveň chránila. Zatímco tenhle druhý snímek s mechanicky vykonstruovaným dějem z něj pouze v malém těží, jako vycvičený kapesní zlodějíček. Jeho existence – pokud ho divák sleduje druhý v pořadí – vzbuzuje soucit místo radosti, a místo projevů vzrušení nutí potlačovat leda netrpělivost, aby se to už všecko dokonalo podle šustícího scénáře, a to se pro žádné skutečné dílo nehodí. Jako by si Fassbinder chtěl vyzkoušet, kam až se dá mechanika konstruování v díle zviditelnit, zdělničnit, znádeničtit. A nebo k tomu měl jiné důvody, těžko říct. Vážím si Fassbindera pro originální, plnohodnotné, neodvislé filmy, jako je Čínská ruleta nebo Manželství Marie Braunové, a pokud potřeboval z jakýchkoli důvodů natočit tuhle schematickou převařeninu, pak mu to pro ta ostatní působivá díla prostě promíjím. *~~ (23.10.2015)