Lola

I keď je Lola súčasťou trilógie, najviac mi pripomenula Lili Marlen. To svedčí o Fassbinderovom zámere zobrazovať cca totožné situácie, v ktorých sa ľudia nachádzajú, v ľubovoľnom režime. Takto môžeme chápať aj hlavný inšpiračný zdroj, Modrého anjela. Ak sa chce mať žena dobre, musí sa mužskému, rovná sa supiemu svetu prispôsobiť. Ak sa nechce prispôsobiť idealista spoločenským normám, musí sa. Kedykoľvek a kdekoľvek, nielen v Nemecku. Svojim spôsobom mi tento film najviac z tých, ktoré som od Fassbindera videl, pripomenul Sirkovu tvorbu. Ale iba svojim spôsobom. Napríklad prepracovanou a preexponovanou farebnosťou a zdanlivou naivitou. Rovnako sa však aj uňho pod vonkajšou pokrievkou, ako aj pod pokrievkou všetkých naleštených hrdinov filmu, nachádza krutá pravda. (14.04.2016)

Moje první filmové setkání s Fassbinderem dopadlo vcelku úspěšně. Lola je úsměvnou satirou s příslovím „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou“ jakožto hlavním mottem snímku. Postavičky maloměsta jsou dobře vykreslené, stejně tak jeho prostředí a zákulisní intriky, a divák zde navíc může fandit i de facto záporákovi. Zajímavá je také ne úplně všední vizuální stránka, potěší i smířlivý konec (přestože morálka jde „trochu“ bokem) a z mého pohledu jsou slabší 4* pro tento počin tak akorát. (17.03.2013)

Ze všech filmů německého režiséra R. W. Fassbindera je mi Lola patrně nejsympatičtější svojí lehce komediální nadsázkou a v neposlední řadě i hereckým obsazením v čele s půvabnu Barbarou Sukowou v roli luxusní prostitutky a Arminem Muellerem-Stahlem v roli charakterního šéfa stavebního úřadu. Ve většině svých filmů je Fassbinder levicově aktivistický, bojovný a přehnaně kritický, tady svůj odpor k establishmentu přetavil do chytré satiry, která shazuje německý hospodářský zázrak 50. let. Fassbinder jednak nenápadně, ale účinně připomíná, že německá společnost 50. let je přímým pokračovatelem Německa 40. let s jeho hnědou minulostí, jednak si všímá korupce tradičních i nových elit a toho, že z hospodářského vzestupu zdaleka všichni netěží stejně. Ti, kteří mají konexe a často pochybně nashromážděný kapitál, bohatnou, zatímco na ostatní zbydou jen drobky ze stolu. Postava hlavního hrdiny, idealistického Von Bohma, pak připomíná, že korumpovatelný je téměř každý, jen je nutné najít jeho cenu. Celkový dojem: 85 %. Fassbinder sice vypráví o jednom konkrétním bordelu v jednom konkrétním městě, ale je zřejmé, že vytváří asociaci bordelu jako ztělesnění kapitalistické morálky a politického systému poválečného Německa. (08.08.2009)

Těžko říct, zda bych tady dokázal být bez případné znalosti Modrého anděla (1930) mnohem více spokojen či nadšen. Ten prastarý černobílý německý snímek z počátků zvukového filmu mě před časem uchvátil a mnou aktuálně viděný Fassbinderův počin, jakkoliv osobitý a se společenským poselstvím, už asi navždy zůstane jen variací na onen starší slavný film, resp. jeho původní předlohu. A bohužel v mých očí Lola nad Modrým andělem výrazně prohrává. Barbara Sukowa rozhodně nepodává špatný výkon, minimálně v rámci Fassbinderova pojetí oné postavy ne, ale prosím vás, kam se hrabe na svůdnou divu úrovně Marlene Dietrich? Hlavním tahounem se tentokrát překvapivě stal představitel hlavní mužské role Armin Mueller-Stahl, jehož mravní zkáze propadající hořlivec Von Bohm vdechuje snímku silné charisma i podmanivý ironický nadhled. Vůbec onen nekompromisně satirický obraz německého hospodárského rozkvětu 50. let hodnotím v Lole jako přínos, mnohem rozporuplněji vnímám na první pohled možná špičkovou výtvarní stylizaci. Musím říct, že všechny ty růžové, červené, modré či zelené filtry mě v některých scénách svým ostrým jasem spíše iritovaly, měl jsem pocit, že mnohokrát spíše odvádějí pozornost od podstaty scény. Když se ve scénách z kanceláře odrážely jakési modré skvrny z osvětlení i na obličejích herců, začala mi ze strany Fassbindera tahle barevná stylizace připadat totálně přehnaná. Mj. kvůli těmto rušivým výtvarním efektům nedokážu vyjít s hodnocením výš, než nad silné 3 hvězdičky. [65%] (31.08.2021)

Postavy, ako sú : v prvom rade taká pobehlica Lola, či extrémne zištný chuligán Schuckert, alebo trebárs dobrácky, ale naivný Von Bohm, sa vám isto vryjú do pamäti, ako aj mne, no to je asi tak nateraz všetko, čo by som mohol k druhému dielu „trilógie” , čo povedať, pretože ma zaujala maximálne myšlienka korupcie, machinácie a moci v stavebnej firme, kde za všetkým stojí atraktívna žena, ktorá si robí zo všetkého taký holubník. A herecky výkon bravúrnej Barbary Sukuwej hovorí úplne v jej prospech, ako ľahučky zvláda svoju postavu, ktorá je strašne vypočítavá, pokrytecká, že i v záverečnom skonštatovaní v jednej z scén, zisťujem, aká je to m-a-s-k-a ! Stavebný referent Von Bohm sa na chvíľu rozhodol „vzoprieť sa obrom” , ale ako to už dopadlo, veľmi dobre viem, že systém ho položil na lopatky, a o tom tento celkom zaujímavý snímok Rainera Wernera Fassbindera pomocou obrazu rozpráva, len škoda, že to nebolo tak intenzívne, ako v M-árii B-raunovej, keď snímal Ballhaus... PS: V podstate oveľa menšiu roličku si tu zahral Ivan Desny, ktorý mal predtým v podstate oveľa väčšiu rolu v M.B. (25.09.2018)