Zlaté pobřeží

Stejně jako Malickovy filmy buď milujete, nebo nechápete, stejným způsobem je zde hodnocen tento film. Ano, i já v tom Malicka cítil. Bylo to tou zvláštní formou vyprávění, tou katarzí hlavního hrdiny a samozřejmě i tou kamerou zabývající se často jen prostou krásou přírody. Nicméně odmítám, že je to prachsprostá kopie Malicka. Čím více filmů jste viděli, tím více v tom prostě vidíte podobnost s věcmi z dřívějška. Mně to svou formou připomnělo Piano, samozřejmě Tenkou červenou a hudbou renesanční A Field in England... Hudba opravdu stojí za zmínku, protože ke klasické filmové hudbě do filmu odehrávajícího se v polovině devatenáctého století nacpat do soundtracku syntetizátorovou hudbu, to chtělo velkou odvahu nebo mít sakra dobrý cit. A tady to tedy perfektně sedlo, byť jsem jsem byl zprvu překvapen. Moc děkuji kamarádovi Desade, že mne na tenhle film upozornil a velký dík mu patří i za sk titulky. Příběh samotný někomu připadá sluníčkářský, poplatný dnešní době kdy všem těm kolonizovaným oplácíme stejnou mincí a zvolna se jimi necháváme kolonizovat u nás doma v Evropě. Těžko říci jaký byl záměr tvůrců a zda to mělo něco společného s dnešním sebemrskačstvím za věci co se děly před sty lety a více. Já tvrdím, že my jsme nikoho nekolonizovali, nevedli obchod s otroky (nemluvím o pravěku), takže bychom měli být v klidu a celá ta mánie s importem přelidněné Afriky do Evropy by se nás neměla týkat. Jestli je příběh reálný? Ano řekl bych. Kolonie krom rozšíření území tehdejších států měly samozřejmě hlavně vydělávat. Vozilo se z nich dřevo, koření, nerostné suroviny a otroci. Tehdejší optikou půlky devatenáctého století se mnoha lidem nelíbilo rušení otroctví, protože tím ekonomika dostala citelnou ránu. Pochopitelně ať už v Americe, tak v koloniích trend rušení otroctví nastával jen velmi pomalu a s nevolí otrokářů. Souběžně s nimi se ale na daných územích pohybovala celá spousta osvícených lidí, nebo lidí jimž i přes jistou primitivnost doby nebyla lidskost cizí. A takovým člověkem je i Wulff, který založení plantáže zprvu bere jako příležitost postoupit na společenském žebříčku. Kolonii bere jako území, které je pro jeho záměr plně k dispozici, vždyť má podporu krále i guvernéra a tudíž i obyvatelé jsou jen něčím, co může libovolně využívat. Na rozdíl od jiných má alespoň on přístup vlídný, snaží se místní učit, vysvětluje jim principy zavlažování, gravitace... To je ta civilizace o které se tu občas zmiňuji v souvislosti s kolonizováním. Mozart je také civilizace byť nám Afričané v bílých naškrobených košilích s hudebními nástroji s pozadím zelené džungle připadají stejně nepatřičně jako pes v oblečku. Tenhle film nám stejně jako Amistad a další filmy ukazuje jak drsné to tehdy s otrokářstvím bylo, byť v půlce devatenáctého už odliv otroků pomalu slábl... Hrdina sám si snad i díky zhoršujícímu se zdravotnímu stavu začne uvědomovat, že i domorodci jsou lidé, že jsou vnímaví, citliví, že skutečně navzdory tvrzením guvernérova pobočníka cítí bolest... A skvěle bylo natočeno i to jak se zase naopak Dánům špatně dařilo v rovníkové Africe díky tropickým nemocem, parazitům, hmyzu... Jak tam tohle etnikum bylo cizí a příroda jakoby sama se tento cizí druh snažila regulovat... Je dobře, že to bylo natočeno. Otrokářství bylo něco šíleného a v těch staletích kdy se z lidských bytostí staly pouhé nástroje vhodné pro práci se děly strašné věci. Evropa by si toho měla být vědoma. Za staletí drancování by měla dotyčným zemím pomáhat. Ale tam u nich. Uděláme-li si Zimbabwe, Senegal, Sierru Leone ad.. v Kodani, Berlíně, Paříži či Praze nikomu tím nepomůžeme. Dávám za 5 sazeniček a tleskám za výkon Jakoba Ofebra ! * * * * * (14.05.2019) (méně) (více)