Krásný Serge

Francois Truffaut kdysi napsal, že tento "Chabrolův film začíná psychologií a končí metafyzikou." A opravdu! Film začíná příjezdem Francoise do rodné vesnice, kde se chce zotavit po těžké nemoci. Francois ale velmi rychle zjišťuje, že "nemocná" je sama vesnice, její obyvatelé a zejména Serge - Francoisův někdejší kamarád a kumpán, který byl v mládí "krásným Sergem"; kingem, kterému patřil svět, ale ze kterého čas, prostředí a manželství bez lásky udělali trosku utápějící se v alkoholu, depresích a deziluzi. Z úvodní psychologické črty Chabrol rozvíjí nadčasový a v mnoha ohledech až děsivě aktuální příběh zapomenutých frustrovaných lidí s minulostí a bez budoucnosti, vědomě pasivních jedinců volících pudovost před aktivním vzdorem vůči nepřízni okolností. Přestože má Francois stejné kořeny, představuje v tomto prostředí cizí element. Serge a Francois jsou v jádru stejní a film tuto podobnost & vzájemnost reflektuje v mnoha situacích. "Osud" ale jejich role pozměnil a vedle tápajícího drsného Serge vidíme uhlazeného Francoise, v němž rostou mesiášské snahy, vrcholící v mnohovrstevnatém, takřka snovém, metafyzickém závěru. Již zmíněný Truffaut také napsal, že tento film je jako "šachová partie dvou mužů. Gérard Blain [Serge] má černé figurky a Jean-Claude Brialy [Francois] hraje bílými. V okamžiku, kdy se setkají, si barvy vymění a hra skončí remízou." Dalo by se sice polemizovat o pořadí těch barev, nicméně ten příměr je opět docela trefný. Krásný Serge je vyzrálý film, který v ničem nepřipomíná debut. Technicky perfektní se skvělou kamerou. Povedený mix neherců se skvělými profesionálními herci významně zvyšuje autenticitu snímku, který balancuje někde na pomezí nové vlny a neorealismu. (07.08.2019)

Chudák François, oběť dvounásobního střetu – s lidmi plnými lhostejnosti a negativních nešvárů v rodné vesnici a zároveň střetu s realitou hodně odlišnou od tolik idealizovaných vzpomínek. Sledovat hodinu a půl, jak se nevyléčitelný optimista snaží marně pomoct svému starému kamarádovi Sergemu, nyní alkoholické trosce, bylo pro mne nejen hodně tísnivé, ale i psychicky dost vyčerpávějící a náročné. Na druhou stranu musím uznat, že to, co jsem sledoval, bylo režijně i herecky odvedeno na vysoké úrovni. Velice smutný obraz návratu do rodné hroudy a vesnice 13 let po válce bez pozlátku nabídne kromě jiného i působivý vizuál a vyladění atmosféry příběhu s počasím v přírodě. Na scénu s vláčením Sergeho v opilém bezvědomí podél zasněžené cesty (a v památný rodinný den k tomu) jen tak nezapomenu... 80% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (10.04.2020)

Pro Chabrolovu tvorbu mám jistou slabost, takže na jeho úplně první film jsem byl opravdu zvědavej. Oproti jinejm filmům od Chabrola, který jsem viděl, se tenhle film odlišuje v jedný věci. Chabrolovy filmy jsou obvykle o lidech z vyšších vrstev, který žijou v nějaký honosný vile se služkou, zahradníkem, atd... Tady Chabrol naopak naservíroval hnusnou, špinavou vesnici plnou nejrůznějších ztroskotanců, opilců a bláznů. Bydlet na takovym místě, tak asi taky budu chlastat hned od rána. Jinak téma je nadčasový a film nepůsobí nějak moc naivně nebo blbě ani v současnosti, ale je to trochu nuda. Můj problém s filmem je asi v tom, že mi oba hlavní hrdinové strašně lezli na nervy. Francois se chová asi jako Brandon Wolš z BH 90210 a působí trochu jako mimoň. A Serge je takovej kokot, že ho litovat opravdu nejde. Líto mi bylo akorát tý jeho manželky a jemu bych naopak nejradši dal přes držku. Ale je to zajímavej pohled na Chabrolovy začátky. Nutno dodat, že jeho novější filmy se mi líbily většinou víc. (06.06.2022)

Chabrolova raná tvorba ukrýva v sebe filmárske čaro nepoznaného. Francúzsku "novú vlnu" netlačí do mestských ulíc a kaviarní, ale na nehostinný vidiek, kde sa osudy hrdinov prezentujú oveľa drsnejšie a živočíšnejšie. Keď sa mladý, chorľavý Francois ( Jean-Claude Brialy ) vráti do rodnej dediny, svet už nie je taký ako predtým. Stretáva kamaráta Sergeho ( ), ktorý je zlomený nešťastnou láskou k manželke a hlavne alkoholom. Dezilúzia, pocit zrady a viny sú na dennom poriadku a tak Francois vidí jedinú cestu v pomoci pre blížnych... Pači sa mi Chabrolova tvrdohlavosť a istá tragika, ktorou v pozitívnom zmysle ostreľuje diváka. Film síce pôsobí drsno a depresívne, má však v sebe pozitívne myšlienky, pre ktoré sa oplatili tento film vidieť. (23.01.2019)

Často sa stáva, že najväčší frajeri a snílkovia skončia napokon ako lokálni opilci, žijúci až do smrti zo svojich zlatých stredoškolských časov. Krásny Serge dopadol presne tak. Celý deň chľastá, ženu ponižuje, hoci ju svojim spôsobom miluje. Pred kamarátom z detstva sa hanbí a zároveň túži po jeho pomocnej ruke. Ten, kvárený pľúcnou chorobou, sa inštaluje do úlohy akéhosi spasiteľa. Trefné podobenstvo, platné i dnes. Užívateľ garmon píše, že mu vo filme po rokoch kopa vecí zostarla. Mne sa naopak zobrazené veci vidia ako veľmi živé a dodnes aktuálne. Chabrol nesklamal ani vo svojej režijnej prvotine. Akomsi Intímnom osvetlení na vážnu nôtu. A s nádejou, že dieťa ten marazmus snáď - aspoň na čas -utlmí. (15.05.2015)