Mille milliards de dollars
A Thousand Billion Dollars
Režie:
Henri VerneuilScénář:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Philippe SardeHrají:
Patrick Dewaere, Michel Auclair, Caroline Cellier, Charles Denner, Anny Duperey, Jeanne Moreau, Mel Ferrer, Jean Mercure, Jean-Pierre Kalfon, André Falcon (více)Obsahy(2)
Patrick Dewaere jako neúplatný novinář rozkrývá miliardové machinace nadnárodní společnosti... Anonym oznámí Paulu Kerjeanovi, redaktorovi La Tribune, že má kompromitující materiály o známém politikovi. Ambiciózní novinář bez váhání „odhalí“ politika v novinách. Příliš pozdě zjišťuje, že byl zneužit v aféře, která přesahuje hranice Francie a jejíž kořeny sahají téměř do historie. A nad všemi těmito událostmi je lidský a profesionální imperativ publicisty, člověka, který má v rukou jednu z nejsilnějších zbraní tohoto století. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Mě se hrozně líbilo, jak se film snaží ve své úvodní fázi nastolovat paranodiní atmosféru za vydatné pomoci hudebního mága Sardeho, aby se postupně měnil v dokonale padnoucí politický thiller s jehož rozuzlení se ti bude chtít blejt jak je to ve světě nastaveno a to bylo tenkrát, jak je to asi teď to radši ani filmy netočit. Patrick Dewaere je fenomenální a celej film táhne na svým talentu a charisma jedničkovým způsobem. Jo a mistr Verneuil opět nezklamal, jak také jinak ()
Dlhé a preto miestami už aj nudné. Holdingy, veľké peniaze, kapitalizmus v plných obrátkach a jedinou snahou je zisk bez škrupúľ. Zaujímavé však je, že pred 40 rokmi sa natočil film o americkej nadnárodnej spoločnosti, ktorá chce ovládnuť francúzsky priemysel. A bolo to považované za škandál. A dnes? Normálna vec. A nielen vo Francúzsku. ()
Patrick Dewaere je v tomto kriminálním dramatu bezchybný, role neúplatného a houževnatého žurnalisty mu sedla skvěle. To postupné rozkrývání obrovských machinací nadnárodního molochu mě zaujalo a od té chvíle, kdy mu začalo jít o život, jsem v napětí sledovala, jak to celé dopadne. Henri Verneuil přesně věděl, co chce tímto filmem světu sdělit a já jen dodávám, že se mu to povedlo na výbornou. ()
„Velké věci často vznikly, když se na sebe dva lidé často podívali a zachytili tu neurčitou vteřinu, která vzbudila důvěru.“ Krásný výrok, který výstižným způsobem podtrhuje výjimečnost náhody a společných setkání mezi lidi, určitě nejen během rozsáhlého pátrání složitého politického případu. Tento film z novinářsko-politického prostředí mě nesmírně bavil, asi nebude mnoho režisérů, kteří mi nabídli opakovaně film mnohem delší než 2 hodiny a já se u něj ani na vteřinu nezačal nudit. Ale Henri Verneuil si tak dlouhé filmy může dovolit, z tohoto mám stejný zážitek jako z režisérovy 25. hodiny či Prezidenta, tohle je opět film s precizní výstavbou rozsáhlého příběhu, přesně načasovanou délkou scén, odhalování záhad zapeklitého případu i navrstvování jednotlivých dílek přesahu (od stále přítomných dosahů válečné historie až po třeba komorní vztah mladých, čerstvě rozvedených manželů). V popředí filmu s nadčasovou kritikou machinací nadnárodní společnosti se skrývá silný lidský příběh člověka odvážného a hrdinského, ale zároveň i zranitelného, milujícího, který řeší během své životní kauzy i prosté obyčejné problémy. Což krásně podtrhl zejména komorní závěr, neboť Paul v nezapomenutelném podání Patricka Dewaera hledá nejen cestu k objasnění politického případu, ale zároveň k závěru stále víc se u něj objevuja cesta k tomu hlavnímu osobnímu východisku v podobě „pokusu stát se člověkem“. 95% ()
Asi je už na takýto film neskoro, lebo všetko prebehlo podľa plánu a nadnárodné firmy ovládli štáty v dostatočnej miere. Jeden novinár nič nezmení, aj keď v dobe tohto filmu to tak ešte mohlo vyzerať. Pomalé tempo filmu trochu komplikovalo sledovanie, no to je tá stará francúzska škola. –––– Nechte to být. Rozumíte? Nechte to být! ()
Reklama