Dellamorte Dellamore

Francesco je šéf. Má pod sebou stovky lidí. Francesco je správce krchova v jakési italské Díře. Někteří obyvatelé hřbitova trošku zlobí, takže je třeba je umravnit dum dum kulí, někdy postačí pohlazení rýčem. Takže tu máme další zombie taškařici? Kdepak, takhle jednoduchý to rozhodně není. Hlavní hrdina kromě úklidu tělesných schránek stihne prodělat osudovou lásku s velkým L (mimochodem Anna Falchi je neuvěřitelná samice!)a trousí existencionální moudra, aniž by u toho vypadal jako by utekl z Fontány. Já chci taky bydlet na hřbitově a balit vdovy na sbírku kostí. Paráda. (09.09.2010)

Nejkrásnější živá žena, kterou jsem kdy viděl... pronese okouzleně Francesco Dellamorte při pohledu na rajcovní, čerstvou vdovu... mno, ne že by po její smrti nějak prudce změnil názor... ale znáte to, kdo s čím zachází... Poněkud cynická, hodně morbidní, kapku perverzní a dost zábavná zombie alegorie s přesahem pro zasvěcené, mezi něž se nemohu úplně počítat, ale nevadí, s úlovkem pro účel promítání na vlastním pohřbu, kterým je úkol č. 1 v Challenge Tour Special - Filmový lov jsem určitě nestřelila mimo, přinejlepším bude veselo, přinejhorším dostanu ránu jistoty do palice :-) (01.06.2015)

Naprosto parádní splatterová zábava z italskýho hřitova, kde Francesco Dellamorte a jeho potroublej pomocník pohřbívají lidi vetšinou dvakrát, protože zdejší nebožtíci vstávají z hrobů jako zombies, dokud jim klasicky nepoléčíte mozek kulkou, lopatou, krumpáčem, atd. Zajímavý job, co? Na lepší hřbitovní kousek si nevzpomínám. Pokud samozřejmě pominu Spalovače mrtvol, tak mi na mysl přijde je Beatlejuice, ale to už zase jinde jsme. Opravdu povedený film, ve kterém nejdete krev, mozky, černý humor, erotiku, city, hlášky...jo, doporučuju! (16.09.2013)

Ani napodruhé nedoceněno. Zajímavě hororově poetická atmosféra a pěkné záběry, ale to je z mé strany taky tak všechno. Na hranici mezi vtipnem a trapnem a originalitou a nesmyslem se Dellamorte Dellamore alespoň pro mě zhoupává spíše na tu negativnější stranu. Nemám rád filmy, kde se může stát sebevětší blbost, aby byla omluvena nějakým vyšším, ale nikdy nevyřčeným či ani nenaznačeným smyslem. (19.05.2008)

„V určitém momentu života zjistíte, že znáte víc mrtvých než živých lidi.“ Svérázná hororová komedie o správci italského hřbitova má v sobě vedle slušné atmosféry a neskonalé dávky černého humoru i zajímavý myšlenkový rámec o nemožnosti úniku z onoho prokletého světa... No joo, jenže mě tahle kombinace hororu a komedie prostě sedne jenom velmi málokdy (sedla mi zatím asi dvakrát: v La Grande Frousse, kde je ten „horor“ utlumen, spíše jako součást atmosféry a mysteriózní zápletky, a pak ještě v Spalovači mrtvol, kde je postupně zase výrazně tlumena ta komedie) a ač nemohu popřít, že i zde jsem občas nacházel zalíbení a bavil se, některé scény, kde se mísilo hororové šílenství s divokým nekorektním humorem, byly zase na mě až moc šílené a divoké. Plus k tomu některé motivy (sex se zombie, kanibalismus nebo osudová injekce) natolik úchylné, až jsem občas nadobýval z Dellamorte Dellamore spíše dojem frašky. Hlavní hrdina mi spočátku připadal sympatický a dokud onen černý humor probíhal v souvislosti s jeho morbidním povoláním („Odstraňování mrtvých je veřejná služba!“ :)) nebo čelení úřadně nepřipustitelným případům oživlých mrtvol, bavil jsem se dobře. Ale když to pan Dellamorte začal se svým chováním později přehánět a bez mrknutí oka postřílel celý lékařský personál plný nevinných prospěšných lidí, nepřipadalo mi to sympatické a už vůbec ne vtipné či zábavné. Samotný konec s opravdovým koncem světa se mi sice líbil, vrátil filmu v mých očích důstojnost a jako celek to určitě nebylo k zahození, ale zase nekonal se pro mě ani film, na který bych v budoucnu obzvlášť vzpomínal a jaký bych chtěl vidět znovu. [60%] (21.09.2021)