Čarodějnice

ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl tak přesný, tak výstižný film, kde logika vývoje ve vzájemně neodlučitelných rovinách světské i duchovní ani na okamžik nezaváhá a vymezuje děsivě jednosměrnou cestu ke znepokojivému cíli jasně determinovanému ve vůbec první scéně prvním hříchem. nejen vzhledem k ohromující autenticitě při vystižení dobové mentality, k dokonale cílevědomému zpracování, které mi z nějakého důvodu připomnělo přísnou soustředěnost režie Michaela Hanekeho, a velmi výstižnému, uváženému a uvědomělému uchopení nadpřirozeného elementu, ale především zmíněnou determinovaností v logice pevného řetězce událostí budil film takovou hrůzu a plně si zasloužil zařazení do kategorie "hororu". bojím se, že přesně takto se věci měly a mají. (28.03.2016)

I když vidím v Čarodějnici dostatek nevyužitýho potenciálu co se do rozsahu příběhu týče, především pak do jeho zakončení, i tak je to pravděpodobně v rámci obsaženého nejlepší natočený film čistě o čarodejnictví. Periskop do doby osidlování Ameriky je bezchybný, beznaděj a černoprdelnický potrefení dané doby je za nehty zalízající. Znalec storek o Salemu a dalších si musí u tohoto vyloženě vrnět blahem. Absentující úvod bych i oželel, fajn, ovšem dost mě mrzí, že film nebyl ještě o půl hodinky delší, přičemž nefinišoval ve smyslu svaté inkvizice. Ne že bych byl nějaký svatouškovský fanatik, ale mentální a náboženské rozpoložení postav k nečemu podobnému nejen že nebránilo, ale dějový vývoj až do úplného finále k tomu vyloženě vybízel. Minispoiler: Takže být místo závěrečnýho táboráku (nebo i po něm) ještě trocha toho správnýho institucionálního křivdění za pomoci palečnic a dalších rozžhavených hraček, mohl vzniknout ultimátní čarodějnickej masterpiece, o kterým by si už žádný blázen nedovolil spekulovat, jestli Čarodějnice je, nebo není hororem. Konec minispoileru A stejně jako ostatní závěrem dodám, že toto není mainstream pro každého, takže když se pokusím to přiblížit tématicky nebo formou, zjistíte, že to třeba ani vlastně vidět nechcete. Za mě 90%. (29.03.2016)

Vnitřní důslednost theologie, vnitřní účelnost pověry a Boblig měl nakonec přece jen pravdu. Theologie, zvláště protestantská, se jako každá věda vyznačuje vnitřní důsledností, což ji ovšem vzhledem k jejímu předmětu vede do takřka neřešitelných rozporů, jejichž praktickou stránku můžeme vidět i v tomto filmu (rozhovor otce se synem). Podle konkrétního řešení těchto rozporů pak vznikají různé kuriózně vyhlížející způsoby zbožnosti, prožívání i životní praxe, v nichž se důslednost mění v rigiditu a z nichž jeden obzvláště důsledný právě The Witch přibližuje. Pověra se (narozdíl od theologie) nevyznačuje důsledností, nýbrž vnitřní účelností, což opět The Witch jemně dokládá nejedným náznakem. Nejdůležitější na celém filmu je ale nejspíš koexistence theologie a pověry s realitou, což je zde přítomno v několika vrstvách. Pro diváka, který očekává, že sledováním tohoto filmu vstupuje do světa žánru "horror", v němž samozřejmě existují jakékoli entity včetně čarodějinic, bude to film možná hezký, působivý a mistrně naročený, nicméně plochý ve srovnání s rozměrností, jaká se nabízí divákovi, který ho vnímá především jako historickou črtu a trvá na tom, že čarodějnice neexistují. Nejsmutnější je ovšem divák typu pomo, který "si nemože nájsť cestu k postavám zmagoreným vierou". Diváky, kteří si cestu najít mohou, resp. ji ani hledat nemusejí, odkazuji na pěkné doporučení Eodeona. Poznamenávám, že The Witch je jediný film, o němž vím, že je mnohem hezčí, když ho sledujete v horší obrazové kvalitě (srov. různé možnosti na Ulozto). (18.08.2016)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)