Taxi Teherán

Překvapivě relativně zábavná jízda taxíkem, která, ačkoli působí nevinně, dokáže na tom snad nejenším možném prostoru poodhalit teheránskou všední realitu a nastoluje hlavně otázku svobody projevu, přičemž velikým zpestřením je přítomnost neteře, která je místy naprosto odzbrojující, a korunu všemu dává nečekané zakončení. (11.02.2016)

Výborně zpracované a vyvážené nahlédnutí do nesmyslnými regulemi svázaného každodenního života v Teheránu. Jeden z mála snímků, kde je forma a obsah ve skutečné symbióze. (17.07.2019)

Pan režisér, i když toho ve filmu moc neřekne, působí od pohledu jako děsný sympaťák a navíc poměrně sečtělý a otevřený člověk, takže mě ani moc nepřekvapuje, že není tamnějšímu režimu příliš po chuti. Je to čistá konverzačka celá natočená za jízdy v autě, která ale svým dokumentárním nádechem a nastíněnými tématy o současném Íránu mnoho vypoví, aniž by postavy mnohdy musely něco explicitně říkat. (02.02.2023)

Taxi Teherán bere dech na první pohled jednoduchým konceptem zachycovat dění z íránské metropole skrytou kamerou na omezeném prostoru, kde se až zázračně ztrácejí jakékoliv zábrany vůči režimnímu dohledu. Především na něm baví to, jak ladně bruslí na hraně bezprostřední observace a fikce, která chce být společenským komentářem, jak si pohrává se samotným audiovizuálním médiem v nejlepší tradici íránské filmové sebe-reflexe. Mnohé okamžiky jsou odzbrojující a představují až jímavé vyznání filmaře bez svobodného rozletu. Co však kladný dojem ze snímku sráží, je snaha zahodit šanci zůstat na nejednoznačné percepční rovině a poměrně okatě naroubovat dění v taxíku a jeho bezprostředním okolí na komentář o nepoctivosti, jenž se v některých okamžicích až nápadně blíží u nás kdysi bující komunální satiře. Nebýt působivé epizody s "dámou s růží", která poměrně bezzubou kritiku v závěru rozšíří o nové, tentokrát už nesporně politické a principiálnější vnímání problému, tak by snímek nakonec zůstal spíše jedním z nejvynalézavějších počinů posledního období a silně osobním vyznáním filmu - nikoliv pronikavou společenskou studií, jež se od něj i vzhledem k situaci režiséra očekávala. (11.10.2015)

Zmrštené ľudské osudy jedného dňa v taxíku parafrázujú Panahiho "tvorcovské uväznenie" na štýl Sama Peckinpaha. Film na "1" záber a z bezpečnostných live záznamov z miesta taxíka zase odkazuje Kiarostamiho Desať (2002). S tým rozdielom, že digitálny pokrok je znamenitý a narozdiel od vyššie uvedeného titulu pripomína Taxi Teherán štýlovejšiu kompozičnú atmosféru. A vôbec to neoberá o akútnosť zápletky. Možno si film až prílišnou karikatúrou pýta pozornosť alebo som lepšie kritické podobenstvá videl v odlišnom prevedení a na inom scénickom poli. (02.01.2021)

FF_be2can2015 (13.10.2015)

Panahí je king! Taxi Teherán vypráví navzdory své kamufláži "rutinní jízdy" neskrytě a s půvabnou vehemencí, přičemž více než cokoliv jiného zkoumá reálné možnosti kinematografie jako média. Vzhledem k neblahým politickým podmínkám inscenuje režisér svou autorskou cestu jako nahodilý dokument, leč je jasné, že situace byly dopředu napsané a alespoň zběžně ozkoušené. Z hrůzných i groteskních výjevů každodennosti utkává Panahí dohromady zábavnou koláž postav i situací, jejichž humor se často potkává s paradoxní osudovostí. Třeba když neteř peskuje svého strýce šoféra a poučuje ho o dějinách tamního filmu; strýce, který stojí za tituly jako Bílý balónek či Zrcadlo. Poselstvím Taxi Teherán není konkrétní vyhranění se proti diktátu mlčení, nýbrž snaha ukázat, že vzdor nesmyslným zákazům a omezením zůstává touha a radost z tvorby vítězně nade vším. (15.01.2024)

První část vlastně hraného dokumentu mi připadala velmi vtipná, ale vstupem právničky do taxíku se scéna proměnila na ponurou totalitní. Klobouk dolů před herecky režijní odvahou Panahiho. poprvé v kině Mat. (14.02.2016)

Ázijská kinematografia ma, s výnimkou Kim Ki Duka, ktorého meno zaznie aj v tomto filme, nikdy nebavila. Jafara Panahiho som až dodnes úspešne ignoroval. Bola to chyba a rozhodne mu po dnešku budem venovať pozornosť. Samotné Taxi Teherán bolo zaujímavé a ľudské, hoci mi tam chýbala situácia, ktorá by ma emocionálne veľmi silne oslovila. Chápem potrebu robiť politicky angažované filmy, ale občas je práve "politikum" tým, čo filmu viac uškodí ako pomôže. A tu bola dobrá polovica dialógov "o režime". (05.07.2016)

Kurňa, ten chlap je génius. Od Panahiho jsem kdysi viděl Dayereh a to se mi celkem líbilo, byť ten film své chyby má. Teď jsem se k němu po dlouhé době vrátil a zjistil, že v seznamu filmů, co chci vidět, mám od něj hned tři filmy, takže to teďka začnu pomalu dohánět. Každopádně Taxi Teherán mě dostalo. Panahi si tady totiž vystačil s naprostým minimem - auto, jednou malá kamerou a foťák malé holky - a vznikla z toho neskutečně zajímavá, podmanivá road movie, ukazující (jak je v Panahiho filmech zvykem) mozaiku íranské společnosti + zkoumání "svobody" tvorby. I když téma není vůbec optimistické, i tak se na film dobře kouká, vůbec nenudí (což je tak díky krátké stopáži) a najde se zde místo pro nějaký příjemný humor. A tohle všechno funguje tak strašně dobře, že jsem jenom čuměl. Něco takového by třeba u nás v Česku nikdo natočit nedokázal. Tímhle filmem mě ale Panahi dostal a zaujal víc, než v Dayereh a Taxi Teherán si ode mě těch 5* zaslouží. Velmi mile mě to překvapilo. (06.06.2020)

Zahraju si tentokrát na Slávka Bouru a naperu Panahímu plné hodnocení. Znova vymyslel fikaný koncept, jak natočit (ne)film, aby to místy věrohodně balancovalo nad hranou inprovizovaného dokumentu, náhody a zároveň koncepčního a plánu se držícího díla. A líbí se mi ta meta hra, kdy víme, že je to film, vědí to cenzoři, ale tváříme se, že to tak nemusí být, byť je všem jasný, že se to prokoukne. Vykrádáme banku s banánem v ruce. Přiznávám, že zábavná složka filmu mi přišla mnohem sympatičtější než politická kritika, přičemž bych si ani na vteřinu Panahímu nedovolil vyčítat, že protestuje. Obsazení fantastické a režisérova výpověď skrze postavy rovněž. Jeho neteř je bombastická. Co mě znovu a znovu překvapuje na íránských filmech je rovina sociální, protože jsem asi plný nějakých zaschlých stereotypových ran, když se musím furt a pořád divit, co že je ten Írán za zemi. Takže naposled a hlavně pro mě samotného!!! Je to mnohem, mnohem evropštější země, než jsem už tolikrát čekal. A myslím teď evropská uvnitř lidí, v těch jejich zahalených kebulích, ne někde nápisem na sloupu. Vlastně už jsem si několikrát uvědomil, že bych si v Persii asi v klidu představil svůj život s nějakou Romínou nebo Mehrnaz. (17.02.2016)

Zaujímavá idea, aj formát, ktorý dokonca vyvolával pocit autenticity, hoci predsa len to bolo miestami trochu strojené a neprirodzené. Ale tento koncept rozhodne zaujal! Slávny perzský umelec Jafar v roli taxikára sa potuluje teheránskymi ulicami a v jeho aute sa postupne striedajú rôzni ľudia, ktorí tvoria rozmanitú mozaiku iránskeho hlavného mesta. Celé to pôsobilo fakt prirodzene a do toho charizmatický Jafar, ktorý bol stredobodom celého filmu. Mne sa osobne najviac páčila pasáž s jeho neterou, a najmä ten rozhovor o nečistom realizme a reálnej realite - taká morálno-filozofická debata, ktorá však prispela k celkovému posolstvu tohto diela. (02.07.2016)

Zajimavy namet, jak se behem jednoho dne v jednom taxiku poodkryji bezne problemy a chmury dnesniho Iranu. Velmi dobre zahrane, cela rada zajimavych postav. Skoda netere, tam jsem mel pocit, ze film trochu ztratil na tempu. Ale zaver se povedl. Pro seznameni s iranskym filmem idealni volba. (03.06.2020)

Oceňuji neotřelou formu a odvahu režiséra natočit film, který je celkem provokativní sondou do života nesvobodné íránské společnosti, ale rovnou se přiznám, že všeobecné nadšení nesdílím. Prostě jsem tak nějak nebyla pohlcena dějem, i když z té podobnosti s politickou situací u nás před sametovou revolucí mě místy až mrazilo. (06.07.2020)

Důležité výpovědní dokudrama o nelehkém životě v íránském hlavním městě Teheránu, kde se pro oči nás, obyvatel západního světa, zasekl čas o několik dekád zpátky. Minimálně já to tak vidím, protože jako občan jedné z nejméně věřících zemí  nikdy nepochopím praktiky Islámu a zákony, které Íránu odpírají většinovou šanci na svobodu nejen projevu, ale i normálního lidského bytí. [viděno v Edisonline 29.8.2021] (29.08.2021)

Je fajn, že Jafara Panahi už znám z jeho dřívější tvorby, takže díky filmům Bílý balónek a Offside vím, že je mnohem lepší režisér než řidič. Do taxíku bych si k němu nesedla, ale způsob, jakým reflektuje běžný život v Íránu, je geniální. Škoda, že se toho do té výpovědi nevešlo víc. (25.04.2023)

Skvelé. Jafar Panahi má môj obdiv a určite sa po jeho tvorbe ešte pozriem. Podmienky v akých tento film vznikal sú fakt divoké - film bez titulkov - a aj napriek tomu je to plnohodnotná a zaujímavá sonda do života dnešného Teheránu. 90% Festival iránskeho filmu 2016 - Kino Film Europe (14.02.2016)

Jak jedna jízda taxíkem s pár spolucestujícíma, dokáže popsat prohnilost a cenzuru jednoho státu. Přes počáteční hádku zloděje s učitelkou až k dvěma naivním bábám s rybou film ukazuje jak obtížný život v tomhle státě musí být. Nám evropanům film ukazuje jak si vážit toho co máme a taky co si umělec jako Panahi musí vytrpět při výrobě jeho filmů, na druhou stranu je vidět, že on film nedělá pro sebe, ale pro lidi. Smekám nad Panahim, že má koule a trpělivost vůbec se s tímhle stresovat a natáčet. (78%) (22.02.2016)

Originální jízda plná zábavných rozhovorů o zásadních otázkách; co by se mělo, co by se nemělo a hlavně co se nesmí. Je jasné, že spousta Íránců má režimu plné zuby, nezodpovězeno ale zůstává: chtěli by tihle šíitští potomci Peršanů opravdu demokracii evropského typu? Jednou už ji měli a jak to dopadlo? 85% (zatím 525 hodnotících je tu na průměru 72%). (16.04.2017)

Dashcam z Íránu na 82 minut. Na YouTube jsou lepší. (03.08.2021)