Bílý balónek

Co vše se může přihodit kolem bankovky zapadnuté do sklepa uzavřeného obchodu. Vedle Dětí nebes (Majid Majidi, 1997) zase jeden z íránských filmů s jednoduchým příběhem a přesvědčivými dětskými hrdiny, který jímavě a přesto s lehkým humorem zobrazuje každodenní životní realitu Iránu. Je to takový iránský neorealismus. (03.08.2004)

Malá dívka a velcí muži. Zlatá rybka a papírová bankovka. Štěstí a smůla. Banální mikropříběh odvíjející se v reálném čase. Nestane se nic, co by se kdykoli nemohlo stát v ulicích skutečného Teheránu, případně úplně jiného města. Nic, co by nám bránilo uvěřit. Unikátní je na filmu dětská perspektiva. Dívenka v hlavní roli, přecházející přirozeně od pláče k úsměvu, je úžasná. Panahi dokázal zachytit úplně obyčejný a plně oprávněný strach dítěte, bezbranného ve světě dospělých. Politika, armáda a náboženství jsou pro něj druhotné. Kdo chce odpovědi na velké otázky, musí začít těmi malými. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, asLoeReed (23.10.2021)

Malá Razieh by svojimi tak trochu rozmaznanými požiadavkami niektorých ľudí priviedla do šialenstva, lenže malá herečka je tak roztomilé dievčatko, že by ste kvôli nej aj predali celý barák, len aby ste jej kúpili napríklad koňa. A ona chce len zlatú rybku, čo na tom, že rybičky majú aj u seba v rybníčku. Film tým, že sa odohráva v reálnom čase a malej a jej bráchovi stavia do cesty prekážky, dokáže byť aj celkom slušne napínavý. A pod týmto povrchom máme aj nejakú tu zbierku iránskych charakterov, ktoré môžeme vnímať aj ako postavy iných generácií, akou je malá Razieh, pričom tieto konfrontácie vnímame očami decka, aj keď sme buď vo veku vojaka alebo krajčíra. (13.10.2017)

Debutový snímek, za nějž dnešní trestanec ostražitého íránského režimu Jafar Panahí získal v Cannes Zlatou kameru, znamená při soucitném ztotožnění s dětskými hrdiny enormní psychický nátlak – podobně jako rané (dětské) filmy Abbáse Kiarostamího, jenž rozepsal i tento scénář. Jednoduchý, a zdánlivě jednoduše realisticky natočený, „všední“ příběh o snaze dívenky Razieh získat krásnou, tělnatou zlatou rybku pro novoroční čas, získává od prvních momentů křehký, napínavě niterný tón, v němž krácení svátečního deadlinu a překážky rozličného druhu stupňují diváckou zvědavost, nejen jak svízelná situace dopadne, ale také jak si oba sourozenci poradí, poučí se a uspějí v komunikaci s dospělým světem. Působivost projevu (nehereckých účastníků) a pocit reálného průběhu asi devadesátiminutového dění přitom posiluje absence hudebních vsuvek (opačně k metodě Kiarostamího Kde je dům mého přítele?), nicméně pečlivě načasovaný, funkčně vystavěný scénář působí až formou dramatického, divadelního textu, v němž každá překvapivá epizoda má vlastní místo. Z přirozeného následování klikaté trasy 500-tomanové bankovky ulicemi Teheránu se tak stává úvaha nad tématy zodpovědnosti, odolávání pokušení a prostupování bariér mezilidských kontaktů a zvládnutí bezvýchodně se jevících situací s sebou nese nově nabytou zkušenost, že smysl vzájemné výpomoci spočívá v „dospělé“ vytrvalosti, byť pomoc samotná musí přijít od spřízněného vrstevníka, jemuž na tyči zbyde pouze jediný, bílý balónek, jako symbol smíru. (02.11.2013)

Mé první setkání s íránským filmem dopadlo dobře, nevěděla jsem, co mám čekat, tak jsem raději neočekávala nic. Ve srovnání s evropskou tvorbou se jedná o něco zcela odlišného, ale možná právě díky tomu tak zajímavého. Jednoduchý příběh záchtivé holčičky se rychle proměňuje v drama již při setkání s derviši. Potom kvůli její zručnosti a znožnosti následuje totální finanční lapsus a až do samého závěru není jasné, jestli se Razeih se svými penězi shledá, případně zda ji někam odvleče pedofilní voják. (27.04.2012)