Katy Perry: Prismatic World Tour

Fyzické přednosti KP snesou, hlavně od pasu dolů, nejpřísnější měřítka. Se zpěvem je to horší, s úrovní repertoáru (nenápadité popěvky na jedno použití) ještě horší a se vkusem, tedy spíš nevkusem, v jehož duchu probíhá celý koncert, úplně nejhorší. Zpěvaččina image z nesourodého mixu zastydlého diblíka a afektované panovačné rádoby femme fatale, která ovšem pod vnější maskou skrývá dobré srdce (dárek pro mladou fanynkou, která má v den koncertu narozeniny a úplnou náhodou se nachází přímo pod pódiem, aby mohla být obšťastněna společným selfíčkem se svým idolem), do toho všeho dokonale zapadá. -------- V titulcích pořadu uvedeno: originální název The Prismatic World Tour. (09.10.2019)

Káča začala robiť hudbu pre "dospelých" až od ďalšieho albumu a ten bol, tak nejak neprekvapivo, prepadák. Show je pripravená skvele, ale čo ma neskutočne iritovalo, boli príhovory počas piesní, zbytočne dlhé, pokojne mohla stihnúť dať dve piesne navyše. Taktiež som bol prekvapený, že publikum na tribúnach poväčšinu času sedelo, lenže dnes nie je dôležité si koncertu užiť, ale hlavne si ho natočiť. Katy pripravila aj reč ohľadom "selfie disease", ale nakoniec si urobila s fanúšičkou usfie, alebo ako to nazvala. Vzhľadom na novú, kvalitnejšiu produkciu bolo zrejme nasledujúce turné lepšie. (09.08.2020)

Tak jsem byl zvědav, co to ti mladí dnes vlastně poslouchají, a tak jsem využil možnost na Artu shlédnout tento koncert. No co mám povídat - písně neznám a vůbec mě nezaujali (snad jen úvodní čtvrtka koncertu byla hudebně zajímavá, zbytek naprosto o ničem), Katy Perry běhající v sukýnce nebo skoro kalhotkách mi vůbec nepřirostla k srdci a její show určitě na živo musela být bomba, ale v tv to nevyzní. Celkově jsem zklamán, asi už dnešní moderní hudbě nerozumím. (21.09.2017)

Když jsem s Katy Perry míjel skřínku s hudebními DVD, trochu jsem ji podvědomě zakryl, aby sei ji Hendrix, Cohen, Talking Heads nebo Miles Davis nevšimli, ale pak jsem si ji tak dal nahlas, že to asi byla zbytečná námaha. Málokdy mě dostane popový koncert, ale Prismatic World jsem výrobcům hudebních iluzí sežral i s navijákem. Z otvíráku Roar vyzařuje taková energie a radost, že má člověk chut vyskočit z křesla, show je vymazlená do detailu,velkorysá (kam se hrabe prostinké vystupování J.Biebera viděné včera) a zábavná. Na změny v kostýmech a účesech zpěvačky je radost pohlédnout, objeví se - v tomto žánru nezvykle- hudební vtípky v odkazu na Janet Jacskon nebo výtečné pomalé Cats provedení Hot n Cold, nevadí létání, kýčovité figurky ani rozhovor s holčičkou, který by u jiného dopadl prachbídně. Perry má výborně nastavenou image, fanoušci od ní vezmou v podstatě cokoliv, může se pustit do rapu, rocku, přihlouplé balady, všechno vypadá dobře: holčičkovský dupák This Is how we do střídá cajdák se slunečnicí Unconditionally, vyzývavé Teenage Dream ve žlutých bikinách přejde do Birthday, ve které se holčička z publika určitě cítí jako ve světě cirkusu Le soil střihnuté Alenkou v říši divů. Závěrečná Fireworks je čirá radost. Pro mě je Katy Perry momentálně popovou královnou. Set list: Act 1 — Prismatic “Roar” “Part of Me” “Wide Awake” “This Moment” / “Love Me” Act 2 — Egyptian “Dark Horse” “E.T.” “Legendary Lovers” “I Kissed a Girl” Act 3 — Cat-Oure “Hot n Cold” “International Vogue Smile” Act 4 — Acoustic “By the Grace of God” “The One That Got Away” “Double Rainbow” / “Ghost” “Unconditionally” Act 5 — Throw Back “Megamix Dance Party” “Walking on Air” “It Takes Two” “This Is How We Do” / “Last Friday Night (T.G.I.F.)” Act 6 — Hyper Neon “Teenage Dream” “California Gurls” “Birthday” Encore “Firework”. A komu by to nestačilo, tady je Katy Perry z letošního Super Bowlu https://www.youtube.com/watch?v=-1cyCmUdDNQ (15.09.2015)

Největší, nejvelkolepější, nejpřekvapivější, zkrátka bombastický koncert. V neposlední řadě proto, že to na konci února 2015 bylo v pražské O2 areně naživo. Plně si uvědomuji, že něco bylo pro zdravě přemýšlejícího dospělého diváka na hraně vkusu i smyslových schopností (balonky při Birthday, kůň při Dark Horse) a něco dokonce daleko za ní (Kittywood). Ale v kombinaci s mojí celoživotní slabostí pro čistokrevný pop, se šponováním diváků před úvodní Roar, úžasně vystavěnou E.T. a prázdninově pojatou This Is How We Do se zkrátka jedná o show v pravém slova smyslu, kterou Katy odběhá, odlétá a odzpívá s bravurou hodnou královny. Jestli jsem někdy byl na dvě hodiny čtrnáctiletá holka, bylo to právě tady. (17.05.2015)