Paní Bovaryová

Ruku na srdce: väčšina knižiek tzv. "povinného čítania" s našou dušičkou príliš nezamávala. Možno preto, že sme ich ani nikdy neotvorili: v každej triede sa našlo zopár snaživcov, ktorých čitateľské denníky opisovala celá trieda, vrátane gramatických chýb. Aj ja som sa k Flaubertovi dostal až v dospelosti. A špeciálne k Madame Bovary až potom, čo som sa v autorových denníkoch dočítal, že keď sa počas písania tohto opusu rozhodol hlavnú hrdinku "otráviť", ešte v tú noc sám pocítil príznaky ťažkej nevoľnosti. Privolaný ošetrujúci lekár konštatoval zjavné symptómy otravy! Tomu sa hovorí autosugescia!!! Zvláštny, chvíľami až akýsi chorobný opar sa vznáša aj nad románom ako takým. A hoci sa Chabrol snažil popasovať s predlohou naozaj poctivo, flaubertovské kúzlo je preč, príbeh si neobratne musí pomáhať rozprávačovými barličkami a nebyť Isabelle Huppert, odtrpel by som si to asi tak, ako to opisovanie čitateľských denníkov v detstve, týždeň pred klasifikačnou poradou. (16.05.2007)

Pozerať na tú znudenú kravu kaledónsku bolo hotové utrpenie, chudák Flaubert, asi to nemal so ženami ľahké. Navyše Huppert vie takéto kravky zahrať veľmi presvedčivo. No na druhú stranu treba uznať, že priam brilantne dokázal vystihnúť jeden ženský charakter. Ale ani na pána Bovaryho sa nepozeralo ľahko. Ťažko povedať, či ju tak miloval, alebo bol len taký ťuťulo nasprostatý. Tá druhá možnosť je naozaj smutná. Nadpriemer. 75/100 (28.06.2020)

Mistrovské zpracování Flaubertova podivuhodného díla. O tom jak se mladá romantická dívka zákonitě zklamala v manželství. O smrtící provincielnosti. O nudě, prázdnotě, malosti a nízkosti, jež však nemají žádného viníka. O tom, že cesta za "láskou" ve skutečnosti žádnou cestou není. O těžce zkoušeném idealismu. A hlavně o tom, že "špatná" žena těžko může hledat "dobrého" milence. To vše by byl Flaubert. Jenomže film je dílem mistra nouvelle vague Clauda Chabrola, jenž ho zpracoval svým stylem, přičemž původní dílo přenesl na plátno neskutečně působivě. Naprosto dokonalá Isabelle Huppert je pak jen třešničkou na tomto nesmírně trpkém dortu. (16.01.2006)

Film, na který se znovu nepodívám, ale který mě rozhodně zaujal. A to spíše, než v příběhu, tak po stránce technického zpracování a atmosférou. Přiznávám, že děj se strašně vleče. Úhlavním středobodem je zde žena, která je závislá na akčnějším životě ve stereotypní měšťanské společnosti 19. století. Její touha a závislost na prožívání různých adrenalinových románcích, krizích a rozhazovačném životě, ji nakonec zavede ke zkáze. Dějově jde o velice slabé dílo. Ovšem herecky, kamerově, režijně i technicky o minimálně velice povedenou adaptaci. Ta se jistě nebude líbit každému, ale přinejmenším milovníci psychologie ji jistě ocení. Minimálně kvůli tomu Bovarismu. 65% (13.08.2015)

Pan a paní Bovaryovi milují. Potíž je, že paní Bovaryová někoho jiného a tak nějak jiným způsobem. Pan Bovary je usedlý muž poněkud v letech, který miluje láskou manželskou, paní Bovaryová je romantická děva, které jde o vášeň a její povaha si žádá nové a nové požitky. Záhy je jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Nejde ani tak o milence paní Bovaryové, jako spíš o to, že paní Bovaryová se nikdy nenaučila počítat, a tím pádem nedokáže odhadnout důsledky svých činů a její životní styl ji nakonec přeroste přes hlavu a pohltí ji. Chabrol natočil svůj film podle uznávané klasiky a soudě podle komentářů, drží se striktně předlohy. Pokud je to pravda, pak se knize rád vyhnu. Film je totiž poněkud nezáživný a 3* jen těsně zachraňuje obsazení femme fatale francouzského filmu a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Isabelle Huppert. Ta je asi jediným důvodem, proč si na lehkomyslnou a poněkud sobeckou paní Bovaryovou ještě někdy vzpomenu. Chabrolův snímek doplácí na přílišný akademismus a neschopnost filmovými prostředky skutečně zaujmout diváka. Tohle je typický kousek, který těží ze své pověsti. Celkový dojem: 50 %. (10.06.2014)