Římanka

Moravia výborne popísal časy fašistického Talianska, pričom priniesol témy, ktoré sú v podstate nadčasové a ktorých myšlienkou je: človek sa obracia ako môže. Aj za cenu nemorálnosti, aj za cenu porušenia zákona. Zároveň nám ukazuje, že niektorí ľudia nemajú problém využiť systém nech je už akokoľvek zvrátený. A potom ďalších, pre ktorých je vlasť a idey viac než súkromie, osobný život či šťastie. Inak Gina ako prostitútka - no keby každá tak vyzerala, to by ženatí muži asi nesedeli doma. (25.03.2022)

MIMORIADNA KRÁSAVICA, a k tomu ešte povedzme i začínajúca modelka [neskoršie sa bude venovať inakšej profesii]: Adriana Silenziová, si začína postupne budovať i niekoľko mimoriadne komplikovaných vzťahov, a to konkrétne s niekoľkými obzvláštne komplikovanými mužmi [neupresním presný počet kvôli väčšiemu dramatickému spádu], kedy sa tým pádom snáď úplne naprosto systematickým spôsobom pred divákom štádiovo rozprestierala i pomerne dosť rozšírená, »melodramatická rovina«; keď som bol vskutku napokon akosi predsa [pri]veľmi prekvapeným, kam až vlastne bola schopná zájsť táto nadštandardnou formou [vrátane i tej obsahovej stránky] spracovaná "zampovka". • Ešte sa dokonca trochu čudujem, že sa ústredná protagonistka v podaní Giny Lollobrigidovej, miestami «nestrácala» po scenáristickej stránke v tomto komplikovanom dianí, kedy jej podľa mňa scenáristický mančaft naložil toho na plecia nejako zvlášť hodne, čo by vedel teda možno vysvetliť i »taliansky dvojník« Lina Ventury [postava Sonzognoa v podaní Renatoa Tontiniho], ak by mal aspoň aký-taký prehľad o všetkých potrebných súvislostiach, bezpochyby týkajúcich sa predchádzajúcich i nasledujúcich línií udalostí? • S Luigiom Zampom sa stretávam vôbec po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy; podobne ako zrovna s jeho menovcom: Comencinim [myslené vo svojich začiatkoch]. Jedna z rozhodne najzaujímavejších úloh, aké stvárnila "lollobrigidka". A čiernobiely formát jej svedčal rovnako, ako aj ten opačný ... (29.10.2023)

Románová předloha Alberta Moravii, nechává vzpomenout skvělou De Sicovu HORALKU, od téhož autora. V tomto srovnání sice ŘÍMANKA ztrácí, ale to většina filmů. Pro režiséra Zampa znamená toto období (stejně jako pro většinu italských režisérů) odklon od neorealismu. Autenticita času, postav a děje dostává postupně vale před precizní výstavbou příběhu a charakterů. Objevují se nové prvky. Zatímco Vittorio De Sica je považován za jednoho z mála režisérů, který se nikdy neorealismu nezřekl (i to je sporné), u L. Zampa je v tomto jasno. To sice není na škodu, ale u klasického Moraviova neorealistického románu možná ano. Ačkoli na scénáři to znát není (podílel se na něm i Moravia), výsledný obraz mluví jasně. Autenticita prostředí dobového válečného Říma chybí na rozdíl třeba právě od HORALKY. Přesto filmový výsledek hodnotím pozitivně, jako rozumný poměr mezi délkou a obsahem. Inu zkuste vtěsnat život jedné z nejslavnějších hrdinek italské literatury do 90 minut filmu. (vtip) No a cenzura v puritánské Itálii? ______ Gina zahrála výborně. Proměny její postavy z naivní slušné dívky v luxusní prostitutku, od šťastné lásky ve ztrátu ideálů, vyznívají v rámci (nutných) časových skoků věrohodně. Je jen škoda, že Gina zde k sobě nemá výraznější mužské partnery. Ale možná to byl cíl. Srovnání s románem by bylo jistě zajímavé, ale nutno ho brát s velkou rezervou. 80% (19.07.2011)

Film ŘÍMANKA byl jedním z prvních filmů, který přišel do našich kin. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem si vystála dlouhou frontu u pokladny na lístky. Tehdy náš stát vedl docela přátelské styky s Itálii, no a tak jsme mohli z této produkce pár filmů vidět i v ČSR. Téma si jistě našim soudruhům líbilo, neboť pojednávalo o nezaměstnanosti v kapitalistických státech (oj, jaká to dnes perlička !) a o vykořisťovaných ženách, které stály na dlouhém schodišti v naději, že dostanou práci. Váhou tolika lidi se schodiště zbortilo a zranilo a pohřbilo pod sebou mnoho mladých žen, kterým nezbylo na obživu nic než "šlapat chodník". Nevím to zcela určitě, ale myslím, že to byla jedna z prvních rolí půvabné Giny LOLLOBRIGIDY, která nás tolik potěšila v jiných italských filmech. Byla to krásná žena a velká hvězda.Vzala si jugoslávského lékaře, měla s ním syna, ale vztah se po mnoha letech rozpadl. Dnes se G.Lollobrigida věnuje úspěšně fotografování co by fotografka. (27.09.2007)

Krásná dívka z chudé rodiny v podání Giny Lollobrigidy je v rámci možností působivá, svůdná, místy naivní, někdy i srozumitelná.. Příběh Adriany, která po zjištění, že její snoubenec je už ženatý, sklouzne po šikmé ploše a příliš tomu nevzdoruje.. Pak na chvíli záblesk nové naděje v podobě studenta, ovšem ten žije víc politikou a odbojem proti fašismu.. Zdařilé drama, které má i dnes co nabídnout, životní potřeba lásky, rodiny, pravdy, cti, čistého svědomí je zřejmá a stále platná.. (17.01.2023)