Láska a smrt

Další neodolatelný mix komedie, satiry i romantiky od Woodyho Allena. Tentokrát navíc s Prokofjevovou hudbou. Nadchla mě scéna, v níž velitel poučuje vojáky o tom, že pokud Rusové zabijí více Francouzů, tak vyhrají, a naopak pokud francouzští vojáci zabijí více ruských, vyhrají oni. Když na tento jeho projev Allenova postava zareagovala naprosto přirozenou otázkou "Vyhrají co?", věděl jsem, že tenhle film budu milovat. A to do konce zbývala ještě asi hodina! (05.01.2014)

Natočit filosofující parodii na Vojnu a mír, to už chce dost fištrónu. Překvapí, že se toho zdárně ujal Allen? Vlastně ani ne, protože jak jedu jeho filmografii postupně od začátku, perfektně se mi odhaluje jak se svými předchozími filmy vypracoval až na tohle. Vypiloval své umění sociální kritiky trefně, vkusně a včas prošpikované naprostými absurdnostmi na únosnou a zábavnou míru (a že mu to v předchozích filmech tu a tam nevyšlo), zherečtil sám sebe, už to není takový slon v porcelánu a počkal si, až naplno pronikne šarm a herecký um Diane Keaton, která je v tomhle filmu obdivuhodná. A my, milovníci ruské literatury 19. století mu to sežereme i s navijákem, protože se u toho uchechtáme smíchy. (31.10.2015)

Ač velmi oslavovaný, film Love and Death mě až tolik nevzal. Přišel mi jako série parodických skečů a vtipných replik, které jsou do filmu vsazeny na úkor celistvosti příběhu. Ten sice nějaký vývoj má, ale trochu se ztrácí, tím, že na prvním místě zde, je vždy vytěžit maximum humorného potenciálu dané scény. A mě osobně více sednou civilnější Allenovo filmy. Na druhou stranu, pořád je to hodně zábavný snímek, to je bez debat, který navíc obashuje kvantum chytrého humoru. (13.04.2011)

Láska a smrt pochází z plodného Allenova období, let sedmdesátých (což je samozřejmě chyták, protože všechna Allenova obdoví jsou plodná), kdy vznikly takové skvosty jako Annie Hall nebo Zahraj to znovu, Same, ale i filmy slabší - třeba Spáč. Láska a smrt je někde mezi. Avšak i relativně průměrný Allenův film je v rámci ostatní produkce silně nadprůměrný. Krom toho neznám jinou, tak trefnou parodii (nejen) na ruské romány, se všemi těmi šílenými strýci, bratry, rohatými ruskými Židy (v Evropě jsou pruhovaní), neopětovanou láskou, mystickými vizemi, a hlavně - žitem. Všude jenom žito! Ale nenechte se mýlit, není to jen film veselý. Klade i některé hlubší filozofické otázky jako: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za skříně? (20.03.2005)

„Jste mi odporný, ale miluji vás..“ Duše tak široká, až je její zaměření jen velmi úzké. Je třeba mít na paměti, že ať už stimulujete jsoucno filozofickými rozpravami, nebo přednostně kvalitativně libido (na kvantitu brát zřetel, až bude pauza delší osmi měsíců), vždycky to skončí tak, že odtančíte alejí s Bergmanovým smrťákem.. Břitký intelektuál Allen těží ze svého fyzického chcípáctví i načtených a nakoukaných klasik a k tomu hraje Prokofjev, jak kdyby skládal hudbu už k natočenému materiálu. Takže sraz vesnických idiotů v Minsku? Díval se traktorista Saša do rodokmenu? Mnohé by to vysvětlovalo.. (02.06.2023)